Marionette (Larry Stylinson)

č. 38 - Kiss me you fool + Epilog

Prosím přečtěte si poznámku autora na konci. Děkuji :)

Ale já chci více než odpuštění." Jeho oči jsou opět smutné, nevydržím ten pohled a raději se zahledím na Londýn.

"Co víc by jsi chtěl?" Chraplavým hlasem promluvím do tmy a ucítím, jak stisk na mé ruce zesílil.

Otočí si mě na sebe. Z našich ust stoupají obláčky páry, které se střetnout. Opře čelo o to mé a prsty druhé ruka proplete s mými vlasy. "Tebe."

Své dlaně si opřu o jeho hrudník a cítím jak pod nimi bije jeho srdce jako splašené, jak zrychleně dýchá a nervózně se třese. Prsty skrčím látku jeho trička, které nahmatam díky odepnuté bundě.

"Polib mě, ty blázne." Lehce se usměju a vteřinu na to už svírá můj ret mezi svými.

Tělem mi doslova projede elektrický výboj, pomalu dlaněma začnu sklouzavat z hrudi níž, až na jeho boky.

Nejdříve jemný a nesmělý polibek, proměním na vášnivý a hladový, dám do něj všechny ty pocity, které jsem v sobě držel několik měsíců. Tolik mi to chybělo, byl jako moje droga a já, když jsem abstinoval, skoro jsem umřel.

Dokázal to, znovu si vydobil moje srdce a mně došlo, že by mohl udělat cokoliv hrozného a stejně by si mě zase získal, protože ho miluji. Můžu si nalhavat co chci, ale tuto skutečnost nemůžu přehlížet.

Když se oba odtahneme, přitáhne si mě Louis do objetí. Vychutnavam si teplo jeho paží a vůni, která se promenaduje mým nosem. Každá buňka mého těla křičí, ať už vzrušením, radostí nebo čímkoliv jiným.

"Miluju tě." Zašeptá mi do vlasů a ja zavřu oči a všechny své ostatní smysly soustředím na něj.

"Miluju tě." Odpovím nazpátek a poprvé za ty roky, mám pocit že to všechno, čím jsem si prošli, za to stálo. Jsme totiž volní, nic nám už nebrání v tom být spolu. Je to ten nejkrásnější pocit, jaký můžete zažít, být svobodní a zároveň s osobou, kterou bezpodmínečně milujete.

~~~~

Maddie

"Nejsi normální Nialle, už ti definitivně přeskočilo." Zakřičím nazpátek a naštvaně prásknu dveřmi od pokoje. Sekundu na to se ovšem zase otevřou a Niall vtrhne do pokoje jako hurikán.

"Ne, já jsem naopak naprosto normální, nebudeš ze mě dělat blbce."

"Nialle, ja tě nepodvádím chápeš to?!" Zopakuji snad po sté.

"Ja nejsem debil Maddie."

"Tady je aspoň vidět, jak mi důvěřuješ." Odseknu uraženě a z pod postele vytáhnu kufr.

"Už se za ním stěhuješ co, nemůžeš se dočkat až mu skočíš do náruče a společně se budete smát mé debilitě, že ano!?" Začne mluvit naprosté blbosti, zatímco ja začnu házet oblečení ze skříně bezmyšlenkovitě do kufru.

"Jsi směšný." Zasměju se ironicky. "Nedokážeš rozumně přemýšlet, žárlivost ti zatemnila mozek." Řeknu pravdu a tím ho ještě více návštěvu, takže začne zase ty svoje proslovy, které se rozhodnu ignorovat a místo toho zavřu kufr a při cestě ze dveří do Nialla naštvaně zduchnu.

"Užijte si to." Zakřičí za mnou, ještě než nastoupím do auta.

"Užijem." Nemám už silu vyvracet mu ty nesmysly, co se mu honí hlavou a místo toho za sebou zavřu dveře od auta a nastartuji.

Nevydržím však řídit dlouho, když ujedu sotva půl kilometru, musím zastavit a vypnout motor, protože se mi začne rozmazávat pohled, diky slzám v mých očích. Uvědomím si, že toto je konec mezi mnou a Niallem.