Marionette (Larry Stylinson)

č.29 - Puppeteer

Sedím za stolem a míchám si líným tempem horkou kávu. Do nosu mi proudí vůně vajec a usi můžou slyšet chraplavý hlas, potichu zpívat, mně neznámou písničku.

"Louisi, snídaně." Zakřičí Harry směrem nahoru, kde máme pokoje, mezitím co servíruje snídani na dva talíře, to že by udělal snídani i mně ho ani nenapadlo. Vždycky jsme to měli tak, že on dělal snídaně, já večeře a obědy na střídačku. Ovšem od té doby, co se Harrymu stala ta nehoda, je všechno jinak. Louis je u nás pečený vařený, Harry věnuje veškerou pozornost jen jemu, občas si připadám neviditelná, mluví se mnou, jen když tu Louis neni a snad nemusím podotýkat, že mluví právě o něm. To že mě to otravuje, je slabé slovo. Ze začátku, teda když nepočítám tu část, kdy byly jejich vzdychy slyšet po celem domě, mi to přišlo roztomile a měla jsem z nich radost, teď se mi z toho chce zvracet, ještě pár týdnů a bude ze mě homofob.

Jednu věc, ale pořád nechápu. Mě a Nialla Modest kontroluje v jednom kuse, neviděli jsme se skoro dva týdny, to se ovšem o těch dvou říct nedá. Připadá mi, jakoby to Modest vůbec neřešil, dokonce už ani nechce, abych se s Harrym ukazovala na veřejnosti, mám takový pocit, že kdybych se odstěhovala pryč, nebudou to řešit a jestli to takhle půjde dál, opravdu to asi risknu.

Něco mi na celé této situaci nesedí, co se změnilo? Že by za tím stála Harryho nehoda? Nemyslím si. Něco za tím bude a myslím, že se to nikomu libit nebude, toto je totiž ticho před bouří.

Myšlenky mi bouří v hlavě, zatímco sleduji, jak se k sobě Harry s Louisem tisknou. Harry má jen boxerky a Louis k ním nosí aspoň tričko. Kdybych tento obrazek, před sebou měla ještě před půl rokem, nejspíš bych omdlela štěstím. Časy se ale mění.

"A tady je papani, pro mého BooBeara." Prakticky zašišla Harry, když před Louise položí talíř se snídaní. Nad jeho slovy pouze protočim oči a dál se věnuji míchání kávy, které se konečně napiju a cítím, jak se horko nápoje rozleva po celém mém těle. Jakoby tu nebylo tepla dost.

"Co mame dneska v plánu?" Zepta se Louis s pusou plnou jídla.

"Kitten, co mame v plánu?" Nevím co mě překvapilo více, jestli to že se ptá mě, nebo jeho osloveni, je to už věky co mi takhle řekl.

"To se ptáš mě? Ty víš, že tady ještě bydlím?" Pronesu ironicky a nadzvenu obočí.

"Jo." Odsekne."Takze máš nějaké plány?"

"Můj plán je zalézt do pokoje a doufat, že neuslyším, jak si to rozdávate vedle v pokoji. Takže budu dělat to, co každý den." Mrknu na ně ironicky. Vidím, jak se Louisovi tváře, mírně barví do červena a Harryho zrovna tak, což mě celkem udivuje, protože včera tu se mnou, bohužel pro mě, vesele rozebíral, jaký je Louis v posteli.

"Myslim, že bychom mohli do kina a tím tu Maddie nachat trochu soukromí." Řekne nakonec Louis a Harry jen přikývne.

"Neměli byste spolu chodit do kina." Mírně se zamrčím a napiju se znovu kávy.

"Proč?" Zeptá se nechápavě Harry.

"Mohli byste mít problém. Nemyslím, že by se to Modestu libilo." Pokrčím rameny a dále usrkávám ze své kávy.

"Modestu to vadit nebude." Odmávne rukou a ja se udivuju nad jeho naivitou, opravdu si myslí, že už vše bude jen růžové, protože má zrovna štěstí?

"Ja ti říkám, nechoďte tam." Vstanu od stolu a hrnek od kavy dám do myčky. Otočím se na Harryho, který si mě zvláštním způsobem prohlíží, zajimalo by mě, co se mu honí hlavou.