Marionette (Larry Stylinson)

č.10 - Tanec s démony

If people could see me the way I see myself - if they could live in my memories -would anyone love me? - John Green

Harry

"Je ti už líp ?" Zeptá se mě už po několikáté. Od té doby, co mě našla v pokoji, jak zvracim nad zachodovou misou, se o mě přehnaně stará. Bože, mám kocovinu, ne rakovinu.
"Trochu." Odpovím a dál ležím se zavřenýma očima a obkladem na čele.
"Chceš donést vodu nebo tak něco ?"
"Ne, díky." Někde v hloubi duše mě hřeje to, že se o mě někdo stará, ale ruší mě od spánku. "Proč se o mě tak staraš ?"
"Jsem tvoje holka a navíc to mám ve smlouvě." Řekne, jakoby to byla ta největší samozdřejmost. Prudce se posadim a zjišťují, že jsem to neměl dělat, protože se mi roztočí hlava a já znovu skoro vyklopim obsah mého žaludku.
"Ty máš ve smlouvě, že se o mě musíš starat ?" Zeptám se překvapeně.
"Ano, četla jsem si to, když jsi spal. Odstavec 4. Jestliže se vás partner dostane do nějaké situace, ve nebude moci dosáhnout 100% výkonu, jste nucen/a se postarat, aby se jeho stav co nejdříve zlepšil."
Odrecitovala jako básničku a já přemýšlel, jestli umí i zbytek smlouvy nazpaměť. Když se nad tím, ale zamyslím......" Nedělej si srandu z človeka, který nemá "možnost dosáhnout 100% výkonu" a vyklop proč se o mě tak staraš." Řeknu naštvaně a ona se začne smát.
"Dobře, dobře ale neříkej že jsem tě nedostala." Odpovi a začne se opět smát. Koutky mi začnou taky cukat, ale snažím se to potlačit.
"Proč se o mě tak staraš?" Zopakuji svůj dotaz.
"Jak jsem už říkala, jsem tvoje holka, ikdyž ne pravá, pořád k tobě cítím jisté závazky." Všimnul jsem si že koutky mi cukat přestaly.
"Nemusíš se o mě starat. Nemáš ke mně žádné zkurvene závazky. Nejsi moje matka." Pronesu naštvaně, i když ne tak důrazně, jak bych chtěl kvůli bolesti hlavy. Najednou se ve mně zvedla obrovská vlna nastvanosti. Bylo to, jakoby všechen ten hněv a smutek ze včera, se najednou sebral a přišel do mých úst a zatemnil mi hlavu
Jak se ovšem zda, pochopila, že semnou nic nezmůže.
"Jak chceš, už tě nebudu rušit." Odvětila lhostejně." Uvidíme se na koncertě. Měj se." Dořekla a já se chytil za hlavu, když praskla dveřmi.
Koncert....KONCERT....kurva....jak mám v tomhle stavu vystupovat. Opatrně se opět posadim a podívám se na mobil kolik je hodin. Oddechnu si, když zjistím, že mám ještě několik hodin, proto si nastavím budík a jdu spát.

&&&

Když se probouzím, začínám pomalu litovat, že jsem Maddie vyhodil. Zaprvé si nezasloužila, abych si svoji zlost vylil na ní, když mi chtěla pomoci a zadruhé, by se mi teď sakra hodil nějaký prášek na bolení hlavy. Ikdyž je bolest lepší, pořád tu je a já si nemůžu dovolit ji mít na koncertě. Proto se zvednu z postele a dojdu do koupelny a začnu hledat nějaký prášek.
"Doprdele, to nemáme žádné léky nebo co ?" Zanadávám nahlas, když po 15 minutách hledání žádný nenalézám. Místo prášku si proto zapalim cigaretu a je mi úplně jedno, že jsem v hotelovem pokoji se zákazem kouření. Jakmile si zapalím vydechnu slastně kouř.
Údajně to všem holkam připadá sexy, když se napne moje čelist a já z úst vydechnu hustý oblak cigaretového kouře. Já však znám jednu osobu, které nesnašela když jsem kouřil. Ktere nešlo o pocit svého štěstí, ale mého zdraví. Která mi vždy cigaretu sebrala z ruky a vyhodila oknem.
Teď však když semnou není, nemám sebemenší důvod si odepirat tohle poslední potěšení. Cigarety, moje BFF. Moje Best Fucking Friends.
Mám pocit, že už na mě nikomu nezáleží. Komu by taky mělo? Jsem na všechny hnusný a všechno pokazím. Nikdo o mě už nema zájem. Jen ty cigaretam, které se dají koupit. Když nad tím tak uvažuji, nejsou o nic menší děvky než všichni okolo. Narozdíl od ostatních, mě ale nepodrazí.
Nikdo o mě už nejeví nestojí.
Když nepočítaš milióny vlhkých fanynek. Řeklo moje svědomi.
Rychle jsem tuhle myšlenku však zaplašil. Kdyby věděli jaký jsem, jak jsem zkažený. Pochybuji, že by semnou chtěli mít ještě někdy, něco společného. Raději by se vzdálili od té zrudy uvnitř mě, která si jde jen za vlastním potěšením.
Po nekolikate potahnu z cigarety. Zjišťují, že život moji kurvy se zkracuje, až definitivně skončí.
Mám dvě možnosti. Buď se půjdu dát dokupy na dnešní koncert, nebo si zapalím druhou a třetí a čtvrtou a pátou......dokud mi ty děvky nedojdou.
Volím druhou možnost.
Začnu opět bloudit ve svých myšlenkách. Začínám opět tancovat se svými démony.
"Smim prosit ?"
"Ovšemže."
"Co si zatančime dnes ?"
"Já bych si zatančil hrišny tanec."
"Mladý pane, ten ale tančime pořád."
"To bude tím, že jiný ani neumím."
Z mého soukromého plesu a rozhovoru s mým demonem, mě vyruši klepání na dveře. A následný křik.
"V hotelových pokojích se kouřit nesmí." Zakřiči hlas co nejvíc to jde, jakoby bych neměl pokoj plný kouře, ale hudby.
"Jsem Harry Styles, tak drž hubu ty debilni uklizečko. Kdybych chtěl, mohl bych ten hotel koupit, jen abych tě vyhodil." Zařvu na ní zpět, naštvany, protože jsem musel předčasně odejít z mého plesu.
Když si zapaluji pátou cigaretu a párkrát potahnu silně se rozkašlu. Moje tělo není zvyklé na takový příjem dehtu. Ma, ale smůlu.
Když je krátký život mají kamaradky skoro u konce ,znovu se rozkašlu. Silněji než předtím. Mnohem silněji. Tak silně, že si musím sednou do předklonu. Moje plíce se pokouší dostat ven. Nemohu přestat kašlat. Celé moje tělo se ocitá v křeči. V ten moment mi dojde, že mě ty děvky zradili taky.
Proto udělám aspoň to, že ukončim její život a dokouřím ji, ikdyž se moje tělo prudce brání a po každém potahnutí následuje záchvat kašle. Když tu mrchu konečně zabiju, zajdu se napít a otevřít okno. Jak to tak vidím, Maddie si zařídí nový pokoj.
Podívám se na hodiny. Zbývá mi čas akorát na to, abych se odebral na koncert.

&&&

Když konečně přijdu do maskérny a šatny v jednom. Ucítim na sobě pohledy ostatních. Ignoruji je.
Sednu si do koženého křesla a čekám až přijde Lou. Raději odvratim pohled od zrcadla, protože opravdu nechci vědět jak vypadám.
Najednou ucitim, jak mě něco obejme zezadu kolem krku a vlepi mi to pusu do vlasu. Poté uslyším medovy hlas Meddie. "Jestli budou moje věci smrdět kouřem, tak jako tvoje vlasy, proletiš se oknem, Harolde." Zašeptá mi do ucha naštvaně, tak aby to nikdo jiný neslyšel. Poté se na ní otočim a uvidím její úsměv. Úsměv ji opětuji a ukážu na moje stehna, aby si na ně sedla.
Vrána k vraně sedá , umělý úsměv další umělý udělá.
Pochopí a nalepí se na mě. Obmotam svoje paže, okolo jejího pásu a ona položi hlavu na moje rameno. Jak romantické. Řeknu si sarkasticky. Na okamžik se ve mě pohle černé svědomí. Neměl jsem po ní tak vyjet.
"Promiň." Špitnu téměř neslyšně, ale jsem si jistý, že mě slyšela, protože obmota ruce kolem mého krku a vlepi mi pusu. Uvědomím si ,že tohle je poprvé, za tu dobu co spolu máme chodit, kdy se chováme jako pár.

&&&

Stojíme v zákulisí kousek od podia a sledujeme odpočet do začátku koncertu.
5:34. Ještě pět půl minuty.
Vládne tu tíživé ticho. Je mi jasné, že to zaviňuje moje přítomnost. Jsem černá ovce skupiny. Za tu dobu, co tu jsem se s nikým neprohodil více slov než "Ahoj". Louimu jsem se ani nepodival do očí.
Sedim tu v křesle a hypnotizuji velké hodiny.
4:12.
"Jdeš citit kouřem." Ozve se vedle mě. Z tónů hlasů cítím smutek. "Ničiš si zdraví, Hazz. Víš moc dobře, že tvé zdraví není...."
"Já vím, jak je na tom moje zdraví, Louisi." Odseknu. Ne, ne, ne. Proč tohle dělám. Dneska už podruhé. Stěžuji si, že o mě nikdo nestojí, ale když se o mě někdo boji nebo stará odeženu ho.
Moje mysl funguje jednoduše. Když nemůžu mít všechno, nebudu mít nic. Hloupá to mysl. Zhluboka se nadechnu a zjišťují, že jsem to neměl dělat. Chladný vzduch polechta, moje už tak podrážděné plíce. Opět se rozkašlu. Zase mě zaplaví vlna ostre bolesti z hrudníku. Moje plíce chcou utéct z mého těla. Kašel se stupňuje a já se musím předklonit. Držím se za hrudník a krčim si tričko. Citim na svých zádech něčí ruce, jak mě hladí.
Svijim se na křesle v agonii. Kašel neustupuje. Citím, jak se ke mně ostatní přiblížili blíž.
Z kašle mě začne natahovat. Mám pocit, že se pozvracim a nejsem daleko pravdě. Když se začíná vše uklidňovat. Bolest udeří znovu a tvrději, tentokrát to už nevydržim a svezu se z křesla na všechny čtyři. Lidé okole mě něco křičí a říkají, ale já je nevnimám. Citam na sobě něčí doteky. Moje mysl je však schopna soustředit se pouze na bolest. Skoro nejsem schopny dýchat, přes kašel a bolest. Agónie se prohlubuje.
Když bolest ustoupí, ještě chvíli ji vydýchavam na všech čtyřech. Poté se zvedama sedam si opět do křesla. Zjišťuji, že moje tělo, opustila veškerá energie.
Když se ma mysl konečně zpamatuje. Ucitím na zádech něčí ruku. Párkrát přejde nahoru a dolů. Kouknu se na vlastníka paže. Modré oči jsou zalité slzami, jakmile zachytí můj pohled. Odtahne se a někam odejde. Podívám se na odpočet 10:00.
"Proč se oddalil začátek?" Nechápavě se podívám po ostatních.
"Pořádně si nás vyděsil chlape. Raději jsme ti dali chvilku navíc, aby ses vzpamatoval." Zkonstatuje Liam.
"Na, máš si vzít tohle." Řekne Zayn a přiblíží ke mě paži, ve které drží nějaký prášek a vodu.
"Díky." poderkuji jen že slušnosti. Nestojím o to, aby mě někdo litoval.
"Jsem v pořádku. Nepotřebují žádné úlevy. Můžeme začít hned teď." Řeknu a přitom neraguji na protesty ostatních, když se vydám rázným krokem směrem k pódiu. Pak uslyším ječeni fanynek a začnu zpívat první tony. Než mě zradí můj vlastní hlas.

Nová kapitola !! =DD Konečně jste poznavili Hazzovu pravou stránku. Ani nevíte jak jsem ráda, že jsem vás konečně seznámila s jeho myšlenkami =DD ano přiznávám, tenhle díl je možná trošičku depresívní a musíte u toho (teda myslím =DD) trochu přemýšlet, ale jsem s ním opravdu spokojená.....soooo Hope u like it =D
Nezapomeňté zanechat komentář co si o Harrehovi myslíte....zajímá mě váš názor !! =DD Luff yo :*