Marionette (Larry Stylinson)

č.30 - Breakpoint

Pohled třetí osoby

Celý pokoj zaplňuje smích tří dívek. Jejich nohy spočívají na konferenčním stolku, mezitím co se smějí vtipu moderátorky v televizi. Jedné z dívek se však zastaví srdce, když na televizní obrazovce zaslechne jméno toho, kvůli komu se na tento, jinak stupidní pořad, dívá.

Tento, člověk má každou chvíli vystoupit v televizi, ve které ho bude sledovat miliony lidí, po celem světě. Měl by být na takové chvíle zvyklý, toto je však jiné, nebude zpívat jednu z písniček jeho skupiny, nýbrž bude muset lhát celému svět, i když ani to není poprvé. Mu samotnému se ta myšlenka příčí natolik, že dlouho odmítal tento rozhovor, neměl však jinou možnost. Věděl, že tento moment přijde, nečekal ho, ale tak brzy.

"Přivítejte prosím, našeho dnešního hosta, Louise Tomlinsona." Jakmile to moderátorka dořekne, studio se naplní vřelým potleskem.

"Ahoj Louisi." Pozdravila ho moderátorka, po te co si s ním potřásla rukou.

"Ahoj." Odpověděl a když už oba pohodlně seděli, on na koženém gauči a ona v koženém červeném křesle, studio opustil zvuk potlesku.

"Řekni Louisi, jak se ti tu u nás líbí?" Zeptala se mile moderátorka, přičemž si přehodila nohu přes nohu a rty roztáhne do širokého úsměvu.

Jindy suverénní Louis, se teď snaží zakrýt svou nervozitu a hraje si s prsty na rukách. "Musím, uznat, že tady máte opravdu milé lidi." Louis, moc dobře ví, že se musí do role toho, za koho ho mají, po dnešním dni, mít. Neví však, jestli je natolik dobrý herec. "A navíc místní slečny jsou opravdu okouzlující." Mrkne laškovně na moderátorku, doufajíc že to bylo dostatečně přesvědčivé.

"Ale notak, jeste se začnu červenat." Moderátorka se hraně začne stydlivě kroutit a celé studio propuká v smích, jen Louisovi to nepřijde vtipné, myslí si, že každý musí poznat jeho falešný smích. "Nejsme tady, ovšem kvůli mně, ale kvůli tobě. Za pár týdnů vychází album skupiny One Direction, které jsi nepostradatelnou součástí." Louis se v duchu uchechtne nad tím, jak o něm řekla, že je nepostradatelnou součástí, vedení si totiž myslí něco úplně jiného. "Prozradíš nám o něm něco? Má být vyspělejší oproti ostatním. Je to pravda?"

"No, vlastně ano, bude, však víte, jedinečné, jako všechna naše předešlá alba a já osobně si myslím, že může hodně nabídnout svým....em....zvukem, který bude trochu ve starším stylu, taková 50. léta." Lousi je natolik nervózní, že říká to, co mu prijde na jazyk, vůbec přitom nad tim nepřemýšlí, to zaregistruje i moderátorka, která dostává od režie jasné pokyny, jakým směrem se má konverzace odebírat.

"50. léta? Takže si album užijí, jak vaše fanynky, tak i jejich babičky?" Žena se snaží zachranit situaci smíchem a pomoc tak Louisovi.

"Já řekl 50. léta? Omlouvám se, myslel jsem trochu pozdější dobu." Svůj omyl se pokusí zakrýt chabým úsměvem a v duchu se modlí, aby to skončilo co nejdříve, než řekne nějakou další blbost.

"V pořádku. Teď mě však zajímá to, co všechny přítomné ženy, nebo muže, co já vím."

"Muže." Řekne Louis spolu s ušklebkem, tak potichu, že ho neslyšela ani moderátorka.

"Jsi zadaný Louisi?" Zeptala se narovinu a Louis věděl, že žádná z následujících vět, pro něj nebude lehká.

"Naštěstí pro ně, můžu říct že nejsem. Před několika měsíci, jsem totiž ukončil vztah, se svojí dlouholetou přítelkyní Eleanor." Louis si uvědomil, ze ačkoliv se to už tak nějak tušilo, toto je poprvé, co veřejnosti oficiálně potvrdil, že už nechodí s Eleanor, teda ne že by s ní, snad někdy opravdu chodil.

"Ano, zaslechla jsem, hodně fanoušků si myslí, že je to kvůli tvému vztahu s Harrym. Mohl by jsi prosím uvést celou situaci na pravou míru." Moderátorka se na Louise povzbudivě usmála i ona totiž patřila k těm, kdo jejich vztah podporuje i proto se nyní cítila velmi nepříjemně. Nemohla se však cítit hůře než Louis, který nyní musí pohřbít to, pro co celou dobu bojoval, zklame nemalou skupinu jeho fanoušků a zničí jim to, v co tak pevně věřili, i když věděl, že se najdou i tací, kteří se nenechají oklamat.

"Ano, hodně lidí si opravdu myslí, že mezi mnou a Harrym, je něco víc než přátelství." Nyní měl nastat ten zlomový bod, kdy zahodí vše pro co bojovat. Mohl to udělat, ale někdy je lepší rozpoutat válku a žít pro to, co milujete, než zachovat mír a přežívat v tom, co nenavidite.

Všichni ve studiu upírají své zraky na Louise, hrajícího si, se svými prsty a který cítil, jak ho jeho oči začínají pálit, čím dál tím více, až nakonec vzhledl a jakoby se celý svět zastavil, v zákulisí mu naznačovali aby pokračoval, ale on to neměl v plánu, cítil ze tímto možná ztratí Harryho nadobro. Celé čtyři roky si plánoval, jak se to stane, ale jak už to tak bývá, vše je jinak, než si přál.

Mezitím co se v Louisove hlavě odehrávala soukromá bitva, na jiné straně Londýna, seděl kudrnatý kluk, se zelenýma očima zlatými slzami, připravující se na nevyhnutelne. Jeho ruka byla držena tou menší a jemnější. Cítí jak se celý klepe a nevědomky se přibližuje, čím dál tím blíž televizi a pozorně sleduje rty, jichž se nikdy nenabaží.

Oba dva bojovali se slzami, věděli že teď přijde ten okamžik, kdy se všechno změní. Ať už Louis řekne cokoliv, budou muset byt ještě nějakou chvíli být silní a rvát se do posledního dechu.

"Víte, já tady měl být, abych všem vyjasnil, že mezi mnou a Harrym nic není." Louis se celý třásl a věděl, že nemá moc času, protože Modest už pochopil, že je něco špatně. "Ale byla by to lež." Po této větě, všichni ve studiu zůstali absolutně potichu, neschopní jediného slova. Louis moc dobře věděl, že právě těmito jeho slovy, započal válku. Pokud z ní vyjde jako vítěz, bude mít všechno, pokud bude poražen, nebude mít nic. Nebude však bojovat sám, bohužel to ani oni ne. "Mohl bych se falešně usmívat, držet za ruku tisíce dívek, ale to bych nezvládl. Jsem jen člověk a pokaždé, když ze sebe dělám něco, co nejsem, umírá kousek mě." Po Louisové tváři začnou stékat slzy, stejně jako po Harryho, kterému se doslova zastavil dech. Ani jeden z nich, však nebyl připravený na to, co přijde teď.

-Vote (if you like it)

-Comment

-Luff ya :*