Marionette (Larry Stylinson)

č.24 - Daddy

Podívám se na kudrlinky malé holčičky. Pohupují se ve větru, když běhá po zahradě.

"Počkej nestačím ti." Zakřičí Louis na holčičku, která se řehotá tomu, že ji Loui nemůže dohonit. Kdyby chtěl, tak by to samozřejmě udělal, ale on chce vidět úsměv na její tváří.

Pomalu slezám schody z verandy a nesu přitom tác s jídlem, který vzápětí pokládám na stůl.

"Oběd milačkove." Zakřičím přes celou zahradu a vidím jak šťastný Loui konečně dohání malou Darcy a bere ji do náruče.

"Tak princezno, jde se papat." Řekne ji a ona se přitom opře hlavou o jeho hruď. Nikdy se toho pohledu nenabažím.

Loui pokládá holčičku, naší holčičku, na vyvyšenou židli a sám usedá vedle mě. Ještě než začnu nakládat jídlo, stihne mi dát letmý polibek na rty.

"Co máme dobrého, tati?" Zeptá se mě moje princezna a já se usměje od ucha k uchu nad jejím oslovením.

"Nevím miláčku." Odpoví Louis.

"Boo, to bylo na mě." Zasměji se a uvidím jeho rozpačitý pohled, nevím kdo je roztomilejši jestli on nebo Darcy. " Máme bramborovou kaši a kuřecí maso." Otočim se směrem k naší holčičce.

Po jídle dame malou Darcy spát a Louis přejde mně. Obtoči své paže kolem mého těla a přitáhne si mě k sobě. Potom vezme můj spodni ret mezi své zuby a rukou mi zajede na zadek. Vjedu mu rukama do vlasů a jemně za ně zatáhnu. Z rtů mu unikne tichý vzdych.

"Miluji tě, Boo."

"Já tebe taky, Hazz."

&&&

Zvedám se do sedu a začínám zhluboka dýchat. Co se mi sakra zdálo? A jo už vím. Byli jsme s Louisem šťastní a měli vlastní holčičku. Tak jak jsme si to vždycky představovali. Bohužel, byl to jen sen.

Ikdyž bych udělal vše proto, aby to byla skutečnost, nemyslím si, že je tato budoucnost ještě možná. Včera mi řekl, že mi odpouští a potom odešel. Dneska za ním zajdu a promluvit si s ním. Šlo vidět jak byl nervózní, když mi to říkal. Měl jsem se za ním rozběhnout a říct mu, aby zůstal, místo toho jsem šokovaně seděl a nechal ho odejít, ikdyž jsem slíbil, že to už nikdy neudělám. Dneska za ním zajdu. Dneska večer, i kdybych měl jít přes mrtvoly. Bude můj. Bude to zase můj Louis. Můj BooBear.

Nechápu jak jsem si mohl myslet, že bych zvládnul být bez něj. Nezvládl bych to.

A teď když mi odpustil, to znamená jen jedno. Hlavně si to znovu neposrat Stylesi.

Maddie

Nasedam do auta a jedu, už mně známou cestou do svého starého bytu. Je to špatné, ale má touha k Niallovi se mi zda neukojitelna. Je jako droga. Sladká, nevinná, zakázaná droga.

Když vystupují vytahují si klíče, které jsem si nechala přidělat, protože originál jsem dala Niallovi.

"Nialle? Halo." Zakříčím, když nachazim prazdný byt. Kde sakra ten kluk je?

Vejdu dál do bytu a uslyším zvuk puštěné sprchy. Už je mi vše jasné.

Usedám na gauč a čekám až se Niall umyje. Rozhlížím se kolem sebe. Moc se to tu nezměnilo. Jen se na zemi valí trochu více oblečení než dříve. Všímam si taky, že televize je o dost větší než minule. Očividně mu Modest začal zase platit. Musí mu  zaplatit, peníze mu sebrat mohl, ale teď když je "hodný" , tak dostává za koncerty zase zaplaceno. Dávám mu měsíc než se přestěhuje zpět do svého domu. Taky se divím, že si ještě nikdo nevšiml, že tady bydlí. Slavný Niall Horan bydlí v malém bytě na okraji Londýna. Pravděpodobně je to práce Modestu. Podplatil nejspíš i sousedy, aby se o tom nikdo nedozvěděl.