Marionette (Larry Stylinson)

č.31 - It is what it is

Maddie

Šílenství. Tímto slovem by se dalo shnout vše, co se stalo za posledních pár hodiny, během kterých jsem nespala, nejdela, jen se snažila pochytit vše, co se děje.

Twitter, Google, Facbook, Tumblr, všechny sociální sítě přestaly fungovat, pod náporem lidí po celém světě, kteří nemohli uvěřit tomu, že Louis a Harry jsou spolu. Na téměř všech televizních kanálech, rádiích se pobírá jen jejich vztah.

Modest doslova šílí, už 5 hodin sedím v nějáke místnosti, já, Zayn, Liam a Niall, zatímco Harry s Louisem, už zmíňovaných pět hodin, jsou zavření v kanceláří ředitele Modestu, společně s dalšími vysoce postavenými lidmi.

Nervozně klepu prst o opěradlo křesla, ve kterém sedím, za celou dobu jsme prohodili sotva pár slov, nikdo nemá náladu mluvit. Vládne tu napjaté ticho, víme že toto není bitva jen Harryho a Louise, ale nás všech. Mužu se tvářit, že se mě to netýká, ale není to tak.

Kvůli potřebě něco dělat, se postavím a začnu přecházet po místnosti, mé krok mě zavedou k oknu. Před budovou stojí desítky, ne stovky, lidí čekající na bůh ví co.

Do očí mi bijí nejrůznější transparety. Některé jsou duhové a velké, další zase bílé a menší, všechny ale mají něco společné, podporují Larryho. I přes zavřené okna mužu slyšet, že něco skandují, proto okno otevřu a periferně vídím, že své zraky k oknu stočili i ostatní. Místností se naplní křík dívek, skandující různé slogany.

*"Gay is Okay."

"We ship bullshit."

"Nothing can come between Oops! and Hi."

"It is What it is."

Něhem pár vteřin už byli u okna všíchni přítomní a zaujatě sledovaly dav, nebyly v něm jen mladé dívky, jak by většina čekala, byli tam lidé všeho věku a pohlaví. Ochranka stojící u dveří měla co dělat, aby udržela davy lidí.

"Toto je bláznovství." Ozval se jako první Niall, stojící vedlě mě.

"Co jsi čekal? Procházku růžovým sadem?" Zeptá se ironicky Liam a nadávele pozoruje dění venku.

"Toto jestě nic není." Ozve se najednou ode dveří, ve kterých stojí Simon. Co ten tu děla? Neměl by být na té jejich poradě?" Z druhé strany je to jestě horší a navíc, děje se to po celém světě. Musím přiznat, že ani já jsem netušil, jak velký vliv na svět máte. A i když se mi tato situace nezamlouvá, je to fascinující." Klidným krokem přejde k nám a posadí se do jednoho z křesílel.

"Co bude teď?" Zeptá se jako první Liam.

"Netuším, ale připravte se, že nikoho z vás nečekají lehké časy. Nikoho." Pří posledním slově se podívá přímo na mě a ja jen nasucho polknu. Do čeho jsem se to zase zapletla?

Harry

"Tomlinsone, může se zeptat se na co jsi proboha myslel? Víš vůbec, co jsi způsobil?" Už hodněkrát jsem tuto kancelář navštívil a slýchal při tom rozzuřené projevy tohoto muže. Nikdy však nebyl tak naštvaný jako teď. Jsme tu už několik hodin, během kterých nedělá nic jineho, než že na všechny řve. Během této dob dostali padáka už dva lidi, jen proto, že přerušili jeho monolog. Simon před chvili odešel s tím, že ho to už nebaví a já se docela divil, že to ředitelovi nevadilo.

Konečně se posadil a promnul si spánky, nejspíš se pokouší se uklidnit. Nikdo v místnosti nemá odvahu na to cokoliv říct. "Četl jste smlouvu, když jste ji podepisoval?" Louise pouze přikývl a napjatě čekal co bude dál. Já jsem si nervozně hrál se svými prsty a připravoval se na to nejhorší.