Marionette (Larry Stylinson)

č.17 - Boj

Povídka je dneska 13+ ......tak jen ať to víte =D

Maddie

Obouvám si bílé lodičky, zapínám stříbrné náušnice. Černobílé šaty mi končí v půlce stehen a hrudník zakrývá pouze nepatrný kus látky s krajkou. šaty, šperky i boty mi kupoval Harry. Netuším, jak to udělal, ale kupodivu mi všechno sedí.

Otočím se naposledy do obrovského zrcadla a zkontroluji svůj make-up a účes. Harryho pozvání na večeři stoprocentně nebylo z jeho vlastní vůle, každopádně jakmile jsem mu řekla,  že nemám co na sebe,  tak odjel a vrátil se za pár hodin a tím, že se šel projít a tohle uviděl a koupil mi to. Jaká to krásná "náhoda".

Sejdu dolů ze schodů a uvidím Harryho v bílé košili a upnutých černých kalhotách, jak stepuje v obýváku a netrpělivě mě vyhlíží. Jakmile mě konečné zahlédne, usměje se. "Sluší ti to."

"Děkuji. Tobě taky." Zaculím se na něj.

Limuzína nás doveze před jednu z nejluxusnějších restauraci, v Londýně. Jakmile nás číšník usadí ke stolu a donese jídelní lístek, vytřeštím oči nad cenami, které opravdu nejsou nízké. Podívám se na Harryho, který má stejný výraz jako já. "Já si tuhle snobárnu nevybral. Já té chtěl vzít do kina." Pokrčil rameny.

Tímhle mi víceméně potvrdil, že v tom má prsty Modest. Když si objednáme a číšník nám donese šampaňské, Harry se na mě usměje. "Mám pro tebe novinu." Pronese a usrkne si ze šampaňského.

"Jakou ?" Nadzvednu obočí a mírně natočím hlavu.

"No, jak víš tak jedu do Itálie a Německa a nevím kde ještě a ty ne." "To se mi jako vysmíváš nebo co ?" Nechápu Harryho úmysl.

"Ne." Usměje se. "Tím ti chci říct, že budeš mít minimálně týden volno. Samozřejmě zůstaneš v mém domě a taky ti tu nechám jednu kreditku na jídlo, oblečení a já nevím, co všechno si budeš ještě chtít koupit." Pronese s úsměvem. Tentokrát mu ho oplatím, musím uznat, že tato zpráva mě mile překvapila, nechci znít jako zlatokopka, ale obzvlášť ta část s tou kreditkou mě potěšila. Od Modestu sice nedostávám málo peněz, ale snažím se je neutratit.

"To je úžasné Harry. Děkuji." Odpovím s nadšením a chytnu ho za ruku.

"Nemáš zač." Z nějakého důvodu se usměji,  ještě zářivěji. Najednou se nakloní nad stůl a dá mi pusu na rty.

Chvíli mi trvá, než mi dojde, že musíme vypadat zamilovaně, proto vezmu jeho ruku do té své a pokouším se tvářit zamilovaně, respektive si představuji, že je to Niall.

Od té doby co byl Harry u Louise, jsem se s ním viděla jen jednou. Louis Harryho přemluvil, aby se s ním Harry ještě jednou setkal, tím pádem jsem měla opět volny dům. Harry se vrátil druhý den ráno, úplně namol. Když jsem se ho ptala, co se stalo. Neodpověděl.

"Co budeme dělat zítra?" Zeptám se jen, aby řeč nestála, než nám donesou jídlo.

"Nevím, můžeme dělat to co včera a den předtím." Odpoví nevzrušeně.

"Myslíš to, dívat se od ráno do večera na televizi, válet se na gauči ?"

"Náhodou se nedíváme celý den na televizi, včera jsem se náhodou bavil." Pokrči rameny.

"Ano, byla ohromná zábava tahat tě opilého a zhuleného do postele, když jsi nevyšel ani schody a pořád jsi mě přesvědčoval,  že jsem jednorožec." Řeknu a hodím na něj vyčítavý pohled.

"Mohla si jít semnou." Začne se obhajovat Harry. "Party u Nicka jsou vždycky velmi....." Odmlčí se a hlava vhodné slovo.

"Plné chlastu, trávy, děvek a oplzlých lidí." Pomůžu mu.