Marionette (Larry Stylinson)

č.3 - Falešný úsměv

Harry

Seděli jsme, před koncertem, s klukama ve velké místnosti. Kluci blbly a dělali voloviny. Jen já seděl a koukal do zdi. Měl jsem v hlavě úplně prázdno. Byl jsem celý prázdný. Už dávno jsem ztratil sám sebe. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešly dvě dívky s VIP vstupenkou. Zrak mi padl na malou blondynku s kudrnatymi vlasy. Okamžitě jsem si vzpomněl na slova od ředitele Modestu. Byla to přesně ona. Přesně ta, kterou jsem chtěl.
Jako první vstal Niall a obě je obejmul. Vypadali že každou chvíli omdli štěstím. Ostatně jako všechny fanynky, když nás potkají. První dva roky jsem z toho byl naměkko, teď už to semnou nic nedělá, spíš mě to otravuje. Jediný kdo si to pořád uživa je Niall. Nevím jak to dokázal, ale narozdíl od ostatních se tolik nezkazil. Ikdyž, ten hodný andílek, to taky není.
Všimam si, že všichni kluci už nasadili úsměv a vydali se vyfotit s fanynkami. Než jsem se totiž dokázal vzpamatovat přišli další. Rozhodnu se k nim připojit.
Namířim si to rovnou k blondynce. Pravě jsem totiž našel svou budoucí "přítelkyni".

Maddie

Vejdeme dovnitř a mně se téměř zastaví srdce. Uvidím jak kluci sedí na gauči a o něčem si povídají a smějí se. Teda, až na Harryho, který pouze zařazené sedí a kouká....kouká přímo na mě. Doslova mě skenuje. Z mého myšlení mě vytrhne až Niall, který k nám nadšeně dojde a obejme nás.
Myslím, že tenhle moment, si budu pamatovat dokonce života. Ten moment, když mě Niall obejmul a já cítila jeho paže na mých zádech a vdechovala jeho vůni. Když mě pustil byl to hrozný pocit. Pak se přesunul ke Caroline a věnoval ji stejne obejmuti.
"Ahoj, jak se jmenujete?"
Chvíli tam jen tak stojíme a zirame na něj.
"Haloo, země vás volá." Řekne a usmívá se.
"Já jsem Maddie a toto je Caroline." Představím nás obě.
"Dostali jste se sem bezproblému?" Zeptá se nás.
"Naštěstí jsme se sem dostali v pohodě, ikdyž tady někdo..." ukáží na Caroline." ...Si zapomněl napsat jak se sem dostat." Usmál se. Niall se vlastně neustále usmival. Připomínal mi sluníčko. Sluníčko s nadhernyma očima.
"To nevadí, hlavně že jste tu."
Najednou se za námi otevřeli dveře a dovnitř vešly další fanynky. To už jsem přišli i ostatní kluci a já si všimla že Caroline okamžitě zamířila k Zaynovi.
Chcu se vydat znovu k Niallovi, který také míří ke mně. Najednou mě, ale přeruší Chraplavy hlas. Otočim se a spatřím zelené oči. Ty samé, které mě predtim propalovali pohledem. Tmavé vlasy mu svazoval modrý šátek, na sobě měl, tak jako vždycky, černé uple kalhoty a černé tričko, pod kterým šli vidět jeho svaly.
"Ahoj." Řekne a usměje se.
"A-ahoj." Odpovím nervózně. Kdo by ovšem nebyl nervózní, když ho sám od sebe osloví Harry Styles.
"Jak se jmenuješ ?" Zeptá se mě a já vidím jeho úsměv.
"Maddie."
"Krásné jméno. Nešla bysi se semnou projít. Ukázal bych ti to tady." Na jeho tváří pořád pohrává úsměv. Z jeho oči, ale úsměv nevyzaruje. Celé toto je nějaké zvláštní. Od kdy se členové skupiny procházejí sami s fanynkami. Myslela jsem že si tu všichni sednem a budeme se bavit společně.
Byla jsem trochu zklamana, protože jsem chtěla trávit většinu času ve společnosti Nialla. Ovšem Harrymu se prostě nedá říct ne.
"To by bylo úžasně. Vždycky mě zajímalo jak to tady v zakulisi chodí." Nevím jestli se mi to zda, ale na sekundu zahlednu v jeho obličeji pobavení.
"Pojď." Řekne s úsměvem, na kterém mi něco nehraje a nastavi mi paži do které vložim tu svou.
Když vycházíme ze dveří, vidím nechápave pohledy kluků a Caroline. Jen pokroutim hlavou a ústy jí naznačím že se ještě uvidíme. Vyrazy ostatních členů skupiny mě utvrdili v tom, že toto není normální postup.

Jakmile se zavřeli dveře. Nastal pro mě mírný šok. Vymotal svou ruku z té mě a chytil mě pevně za zápěstí. Jeho, jak mi došlo falešný, úsměv se vytratila a místo něho jsem uviděla pouze vážnou a soustředěnou tvář.
"Pojď"
"Harry co to děláš ?"
"Buď zticha a pojď." Řekl mi a jeho stisk zesílil. A já se začala mírně bát. Jestli mi bude chtít ubližit, nemám nejmenší šanci se ubránit.
Šli jsme rychlím krokem. Vešly jsme do velkých dveří a ocitli se na nějaké chodbě. Vyšli jsme po schodech nahoru a znovu někam odbočili. Nidky bych neřekla, že je ten stadión takové bludiště. Vešli jsme do malé místnosti s šikmým stropem a konečně se zastavili. Nejspíš jsme přímo pod tribunou. Místnost je vybavena jen jednim věšakem a dvěma židlemi.
Harry mě dotáhne k židli a posadí mě na ní. Druhou židli si postavi naproti té mé. Lokty si opře o kolena a podepře si rukama hlavu. Díky rychlé chůzi, zrychleně dycham a všimam si že Harryho neurciteho výrazu.
"Pověz mi něco o sobě." To myslí vážně, zatahne mě někam do nějaké díry, abych mu řekla něco o sobě. Naštěstí mě opouští strach z toho že by mi chtěl ubližit, kdyby to mělo nastat už. y se to stalo.
"Co tady děláme? Proč jsi mě sem zathl?"
"To ti povím za chvíli, teď mi o sobě něco řekni." Nechápavě se na něj podívám. V hlavě mám totalni chaos. Co se to děje. Určitě mi každou chvíli zazvoní budík a já se probudim.
"Odpovez." Přeruší mě z mých myšlenek vystražny tón, jeho chraplaveho hlasů. Všimam si, že z kapsy vytahuje cigarety a jednu si zapálí. Udiveně na nej koukám. Myslela jsem že kouří jen Zayn a Liam, případně Louis.
"Na co tak koukaš ? Chceš taky ?" Řekne a přistrči ke mně krabičku abych si vzala.
"Ne, díky já nekouřim. Spíš jsem se divila že kouris ty." Uchechtne se, ale neodpoví mi. Krabičku dá opět do kapsy a potahne si z cigarety. Kouř z cigarety zaplní celou místnost. Když vyfoukne kouř zakloni mírně hlavu a ti se mu napne čelist. Musím uznat že je sexy.
"Teď mi o sobě něco povez." Jeho hlas je klidnějši.
"Jsem Maddie. Před pár měsíci jsem dokončila školu..."
"Takže jsi nezaměstnaná." Přeruší mě a znovu si potáhne z cigarety.
"Ano, jsem nezaměstnana." Nic neřekne, jen naznačí rukou že mám pokračovat.
"Bydlím v Londýně v bytě se svou kamarádkou, která je tu dnes taky. Nevím co mam ještě říct."
"Jaký obor jsi vystudovala ?"
"Sociologii."
"Budu dělat, že nejsem blbý a vím čím se ten obor zabývá." Poprvé za celou tu dobu se upřímně usměje. Poznám to ma totiž ďoličky ve tvářích. Ty tam předtím neměl. Bohužel se usmál jen na chvíli. Úsměv mu i přesto oplatila.
Chvíli je tu ticho. Je vidět že Harry nad něčím přemýšlí. Malá místnost bez oken se začíná pomalu zaplňovat kouřem. Mám co dělat abych se nerozkašlal.
"Dobře, zeptám se tě takhle. Jsi LS nebo ES?" Musím řict že tuto otázku jsem nečekala. Vlastně vůbec nevím kam tím míří. Netuším co má celé tohle znamenat.
"LS" odpovím popravdě. Opět si potáhne z cigarety a přemýšlí. Ticho tentokrát přeruším já.
"Je Larry ? Jakože máš něco s Louisem ?" Moje zvědavost byla silnější než strach z jeho reakce.
"Ano." Řekne klidně. Čekala jsem že se na mě naštve, řekne mi že to není moje věc. Rozhodně jsem nečekala že to řekne jakoby mi pravě oznámil stav počasí. "Vlastně proto jsem si tě sem dovedl." Pokračuje a vytahuje si druhou cigaretu. Myslím že se za chvíli udusim cigaretovym kouřem.
"Nedávno si mě k sobě zavolal ředitel Modestu. Jak ti asi došlo Eleanor skončila smlouva." Na chvíli se odmlčel a čekal na moji reakci, jen jsem přikyvla. Mělo by mě šokovat to, že všechny ty věci co jsme si s Caroline domysleli byli pravdivé a že Eleanor byla opravdu podstrčena. Místo toho jen v klidu prikyvuju. Co to semnou je ?
"A jelikož Modest nechce, aby si lidé mysleli že mám něco s Louisem, tak mi řekli že si musím taky pořidit někoho jako byla Eleanor. Víš kam tím mířím?" Zeptá se mě a opět potáhne z cigarety. Opět jen zavrtim hlavou v souhlas a vstřebavam ten šok. Harry Edward Styles mi prave nabidnul, abych byla jeho přítelkyně. Sice falešná, ale i tak. První myšlenka byla ANO, když o tom ale tak přemýšlím. Bude to nejspíš velký závazek. Všude kam se pohnu budou paparazzi, všichni mě.budou sledovat. Některé fanynky mě budou nenávidět.
Z mých myšlenek mě vytrhe až chraplavy hlas."Je mi jasné že se teď nerozhodnes. Tady máš moje číslo." Řekne, vytáhne z kapsy iPhone a něco do nej naťuka, pak mi ukáže číslo na displeji. Okamžitě si vytáhnu svůj mobil a uložim si ho. "Až se rozhodnes zavolej. Teď už musíme jit." Ještě nedokouřenou cigaretu tipne o zem a nechá ji tam ležet.
Když konečné vyjdeme z místnosti, dychtivě se nadechnu čerstvého vzduchu. Harry mě opět vezme za ruku ale tentokrát jeho stisk není silný.
Ještě než vejdeme do místnosti za ostatními, mě zastaví. "Nikomu to neříkej. Neříkej to ani té tvoji kamarádce. Rozumiš nikomu. Budu ti muset věřit. Slib mi že to nikomu nereknes. Jinak to pro tebe neskončí dobře." Jeho stisk je opět silný. Všimla jsem si že jeho tón hlasů je zase chladný. Nejspíš byl takový celou dobu, ale já si toho nevsimala.
"Slibuji."