Marionette (Larry Stylinson)

č.20 - SPECIÁLNÍ KAPITOLA = Harryho příběh

NEPŘESKAKOVAT POZNAMKU AUTORA

Pokud chce pochopit proč Harry udělal to, co udělal Louisovi, přečtěte si tuto kapitolu. Myslím že by si to měl každý přečíst, ikdyž se bez ní děj obejde.

Původně jsem toto chtěla vlozit už do minulé kapitoly, ale nakonec jsem se rozhodla že to dám jako takový speciál =DD

V této kapitole vám shrnu to, jak to celé bylo s Larrym v tehle povídce.

Pamatuje jak v minulé kapitole Maddie přišla domů od Louise a chtěla od Harryho slyšet proč to udělal ?

Tady máte jakoby plnou verzi z Harryho pohledu. Užijte si to =)

Jo a ještě něco, tahle kapitola obsahuje některé věci z minulých částí, tak se nedivte.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

V hlavě jsem měl totalni bordel. Nevím jak jinak to vyjádřit. Nevěděl jsem jak se cítit, chovat. Prostě nic.

Přesně v takovýchto chvilich prostě zavřu oči a nechám si ničit sluch hlasitou hudbou ze sluchátek.

Nevnímám nic jiného než noty a melodický hlas umělce. Nad ničím jiným nepřemýšlím, jen se nechávám unášet hudbou. Nebýt hudby, můj život by nestál za nic. Nemluvím teď o tom, že jsem zpěvák, ale o tom že když je mi nejhůř, hudba jakoby to všechno oddalila.

Dneska mi však toto poslední dovolené neškodé potěšení nebylo dopřáno.

Ucítil jsem, jak se něčí ruce dotkla mých uší. Celé mé tělo sebou škublo a prudce se posadilo.

"Chceš abych dostal infarkt nebo co?" Puls se mi začíná dostávat zase do normálu a já konečné spatřím osobu, které mě malém zabila.

"Vlastně ano. Ano chtěla." Naštvaně si skříži ruce na hrudi a sleduje můj nechápavý pohled.

Potom vezme do ruky polštář a vší silou mě udeří do hlavy.

"TY JSI TAKOVÝ KRETÉN STYLES, ŽE TO NENÍ MOŽNÉ." Začne po mě řvát. Vůbec netuším o čem to mluví. Proč mě doháje bije. Snažím se ji polštář vyrvat z ruky, bohužel se Maddie podobá rozzuřenému býkovi a je rychlejší než já.

"Nechápu jak takový debil, jako ty může chodit po planetě." Konečně se uklidní a přestane mě mlátit. Pořád ovšem nevím co má toto celé znamenat.

"Mužů se zeptat, o čem to tady sakra mluviš." Vytočeně se ji zeptám a přitom skoro shodím skleničku.

"Byla jsem za Louisem a vytáhla z něho, proč mě napraskal." Stačili čtyři první slova, abych pochopil, která bije. Doufal jsem, že tento den nikdy nepřijde.

Ucítil jsem jak se vedle mě pohla pohovka.

"Proč?" Zeptala se mě po chvíli ticha, ve které jsem nebyl schopen jediného slova.

Pokouším se zhluboka dýchat a pořádně si promyslet co ji řeknu. Usoudim, že si za to, co se ji stalo, zaslouží slyšet celý příběh.

"Sedni si pohodlně, toto je na delší dobu." Zhluboka se nadechnu a sklopim pohled.

"Toto bude vlastně poprvé, co to celé někomu řeknu. Jsem ale rád že jsi to ty." Na chvíli se odmlčim a potom pokračuji.

"Myslím, že nejlepší bude, když začnu od začátku. Úplně od začátku."

"Ve škole jsem sice byl celkem oblíbený, ale něco uvnitř mě nebylo správně. Cítil jsem to.

Něco uvnitř, mě ničilo a já nemohl přijít na to co. Možná to byl tlak ve škole. Částé hádky. Nevím. Pamatuji si, ale jak úžasnou úlevu jsem cítil, když se ostrá hrána žiletky poprvé dotkla mého zápěstí. Jakoby veškerý stres a to všechno špatné, vytekalo ven společně s krví. "