Marionette (Larry Stylinson)

č. 37 - #LarryIsBack

Harry

"Tak mi řekni, kde si celou tu dobu byl." Odlepím se od futer a pomalým krokem přejdu až k sedačce, na které sedí Louis. "Poslouchám." Připomenu, když nekolik sekund prostě jen sedí a zírá na mě.

"J-ja omlouvám se, zachoval jsem se jak debil." Brunet sklopí své modré oči do klína, ve kterém si hraje se svými prst.

"Omyl, ty jsi debil." Všímám si, jak sebou jeho tělo cukne. Co čekal? Že mu skočím do náruče.

"Udělám cokoliv, všechno co si budeš přát. Co mám udělat, aby si mi odpustil ?" Vzhledne a modré oči naplněné zoufalstvím mě doslova zhypnotizuji. Lhal bych sám sobě, kdybych řekl, že se mnou nic nedělají. Jeho tělo se pohne směrem k tomu mému a do nosu se mi vloudi jeho vůně, nedokážu popsat slovy, jak mi jeho přítomnost chyběla.

Přesto se však nedokážu natáhnout a chytnout jeho ruku, nebo přiložit své rty na jeho čelo a rukama přitom objímat jeho ramena, či se dokonce nechat objimat od něho i když to byl ten nejkrásnější pocit jak jsem kdy zažil, bojím se. Bojím se, že když mu zase dovolím dostát se pod mou slupku, jak minul, bude to bolet. Co když mě zase opustí a já budu opět sám, vím že by mě to tentokrát zlomilo definitivně.

"Odpouštím ti." Nevim co mě přinutilo říct tato slova, protože si rozhodně nezaslouží, abych mu jen tak odpustil. Nejspíš to bude jím, protože je to prostě on. Nedokážu být tím chladným a zlým Harrym dlouho v jeho přítomnosti.

Jsem jako květina ve stínu, která vadne čím dál tím více, ale když přijde slunce, chvíli jí trvá než se vzpamatuje, ale potom zase krásně vykvete. Problém je, že ja znovu vykvest nechci, mám strach že bych opět brzy zvadl.

Pod studankovýma očima se mu vytvoří vrásky od širokého úsměvu, který vytvoří na své tváři.

Po pár sekundach si uvědomím, že v mých tvářích se usidlili ďolíčky, které ne a ne zmizet. Ublížil mi, odkopl mě i potom co jsem pro něj vše obětoval a i přesto se usmívám, protože se směje taky. Usmívám se poprvé po několika měsících jen proto, že sedí naproti mně a vypada u toho tak krásně. Důvod mého největšího utrpení je zároveň důvod mého největšího štěstí.

"Zítra mám koncert." Řeknu opět s vážností ve tváři.

"Chceš, abych přišel?" Lehký ton jeho hlasu, ve mně probudí něco, co celé měsíce spalo. Místo odpovědi jen přikývnu. "Budu tam."

~~~~~~

"Zdravím všechny diváky naší show, máme pro vás žhavé novinky ze světa showbyznysu. Není to tak dávno co se kapela One Direction rozpadla, za zvláštních okolností. Ještě před rozpadem skupiny se však její dva členové otevřeně přiznali k homosexualitě a vzajemnou náklonnosti k tomu druhému.  Bohužel byl to právě konec skupiny a odchod Harryho Stylese na sólovou dráhu, co zapříčinil jejich rozchod. Nic však není ještě ztraceno, včera byl na koncertě Harryho Stylese spatřen právě Louis Tomlinson, se kterým měl Harry vztah. A podle očitých svědků se k sobě doslova lepili a chemie mezi nimi byla nepřehlédnutelna, je teda možné, že uvidíme tuto sladkou dvojci opět pohromadě?
Nově tady máme další novinku a opět zůstaneme u bývalých členů skupiny One Direction. Jak se zdá, pohádkový příběh Nialla Horana a jeho přítelkyně Maddie, kteří museli svůj vztah před veřejností skrývat a právě Maddie byla nucena být falešná přítelkyně Harryho Stylese, možná nebude mít šťastný konec. Podle našich blízkých zdrojů to mezi nimi skřípe a Maddie se údajně dokonce Niallovi vyhýbá. Myslíte si, že dají svůj vztah dohromady, nebo si Niall bude muset hledat novou princeznu?"

Sleduji moderátorku v televizi a přemýšlím nad jejími slovy. Nakonec zatřesu hlavou a rozhodnu se podívat na twitter.

Když najedu na svůj twitter, nestačím se divit. V celosvětových trendech je #LarryIsBack. Nedá mi to, najedu na to. Všude tam jsou obrázky mě a Louis ze včerejšího koncertu a nejen to, jsou tam fotky a videa za posledních 5 let. I po té době nás lidé stále spojují a věří v nás. Vhání mi to slzy do očí

O týden později

Snaží se a to hodně. Zve mě na večeře, kupuje mi růže a já pomalu přestávám jeho úsměvu odolávat a tak pokaždé, když se máme setkat, vedu vojnu sám se sebou. Když jsem ho neviděl, bylo to v jistém slova smyslu lehčí, mohl jsem si namlouvat, jak je zlý a jak mu na mně nezáleží, ale teď? Jak si můžu myslet, že jsem mu lhostejný, když udělá co mi na očích vidí?

A tak tu stojím, před svým domem a připadám si jako středoškolačka, která čeká až ji vyzvedne kapitán fotbalového týmu ve svém autě.

Konečně ulici ozáří světla luxusního auta a mně se automaticky na tváři vytvoří ďolíčky s úsměvem.

Zastaví přímo přede mnou a otevře dveře, ze kterých vystoupí, aby mě mohl obejmout. Vychutnám si jeho úžasnou vůni a pevné objetí než se odtáhnu a usměju. Vidím jak za zády svírá kytici růží a bonbonieru.

"Něco jsem ti donesel." Usměje se nervózně a vtiskne mi do ruky růže a čokoládovou pochotkou.

"S takovou ze mě bude tlusťoch." Podotknu, protože je to už asi stá bonboniera, kterou mi donesl a ja můžu prohlasit, že jsem všechny mile rád snědl.

"Co když je to můj záměr?" Konečně nervozitu nahradí tou jeho provokativní pozou. "Ne, opravdu, jsi hrozně hubený." Zvážní opět a vezme mou ruku do té své. Přejede po ní bříšky prstů, tak lehce, že to skoro necítím.

"Nejsem." Zakroutím hlavou a ruku stáhnu zpět k tělu. Vidím jak jeho tvář posmutni, proto se na něj usměju. "Jedeme?"

"Jo jasně." Nemůžu si pomoct, ale pořád mi tón jeho hlasu připadá smutný.

~~~~~~

"Paní, je to nádherné." Vydechnu úžasem, jakmile Louis vyjede na kopec, ze kterého je výhled na celý Londýn.

"Ja vím." Řekne, když zamkne auto a postaví se vedle mě.

Pozoruji jak nočním Londýnem září světla z pouličních světel a různých podniků. Nade mnou je tisíce hvězd a měsíc ozařuje naše siluety, stojící vedle sebe. Až moc mi to připomíná tu noc, kdy jsem Louise poprvé polibil. Pod mořem hvězd, uprostřed chladné noci.

Cítím jak se jeho tělo přiblíží k tomu mému, na ruce mi přistane příjemné teplo, když nechám tu svou vklouznout do té jeho. Překvapím tím nejen jeho, ale i sebe. Teplo z jeho dlaně stoupá celým mým tělem a mně je to více než příjemné.

Stiskne mé prsty mezi svými a já mu stisk opětuji. Je to dokonalé, nechci na tom nic měnit, chci tu stát, dívat se na Londýn a držet jeho ruku navždy.

"Omlouvám se, za všechno." Protne ticho, které dosud narušoval jen vitr hrající si s listím, Louisův hlas.

Zkousnu si dolní ret a podívám se do modrých očí, od nichž se odrážejí hvězdy. "Už jsem řekl, že ti odpouštím."

"Ale já chci více než odpuštění." Jeho oči jsou opět smutné, nevydržím ten pohled a raději se zahledím na Londýn.

"Co víc by jsi chtěl?" Chraplavým hlasem promluvím do tmy a ucítím, jak stisk na mé ruce zesílil.

Otočí si mě na sebe. Z našich ust stoupají obláčky páry, které se střetnout. Opře čelo o to mé a prsty druhé ruka proplete s mými vlasy. "Tebe."

Ja vím ja vím:DD OMLOUVÁM SE!!! Vim že část je tu pozdě a nejspíš za moc nestojí, ale mám nějakou psací krizi na marionette a tak nějak jsem neměla nápady ani náladu napsat další díl:((
Nebojte pauza končí a novy díl je tady...zároveň je taky nejspíš předposlední :'( Neee nemůže to končit :( :D
Chtěla jsem vam tu napsat neco důležitého, ale zase nevím co -_-
Omlouvam se za chyby nebo tak....:)
Doufám, že jste si díl užili a nezapomeňte mi napsat co si o něm myslíte :)
Těším se na vas u dalšího dílu :))
PS: Děkuji za tisíc přečtení u Innocence a u Dreamera :))