Marionette (Larry Stylinson)

č.19 - Louisovi emoce, mlácení polštářem a Niallův zadek

Stoupam schod po schod ke dveřím s lesklou klikou. Mé prsty dvakrát po sobě zaťukajie o bílé dřevo.

Budu toho litovat. Už teď toho lituji. Co mě to sakra napadlo. Lepší nápad jsem ovšem neměla.

"Co tady děláš." Mírně se zamračil a já si všimla kruhů pod očima a rozcuchaným vlasů. Pohublé bledé tělo mě skenovalo pohledem a já v modrých očích viděla bolest.

"Taky tě ráda vidím Louisi."

"Nemám čas se s tebou vybavovat. Co chceš ?" Nevidím, že by měl nějak naspěch. Rozhodně se nikam nechystá. Bradu mu "zdobí" mírne strniště a obličej lemují zplihlé vlasy. Vytahané tričko sotva zakrývá boxerky. Víc na sobě nemá.

Znovu si připomenu, že nemám co ztratit. Vlástně mám, ale pokud chci uspět, budu muset dělat i to co se mi nelíbí.

"Louisi chci ti pomoct." Aniž bych čekala na vyzváni, vlezu do jeho domu. Šokovaně otevře pusu, jakoby chtěl něco říct, ale rozmyslí si to.

Jsem tam poprvé, takže vlastně jdu neznámo kam. Naštěstí mě cesta dovede do obýváku. Sednu si na gauč a pohled stočím k Louisovi, který se tyči nademnou.

"Co má toto znamenat?!" Naštvaně se na mě mračí a myslím že pokud rychle neřeknu něco inteligentního jsem nahrána. Co mu mám vlastně říct. Taky jsem si to mohla promyslet. Nee, já musím vždycky improvizovat.

"Nevím co se stalo mezi tebou a Harrym a nebudu se tajit tím, že bych to ráda věděla." Řeknu narovinu. "A myslím, že JA si vysvětlení zasloužim." Zadivam se mu do oči, něco v nich je. Je v nich jiskra. Tahle duše ještě není mrtvá. "Dlužiš mi to." Dodám ještě důrazně.

Konečně si sedá vedle mě a vloží svou hlavu do dlaní.

"Máš pravdu." Dlouze si protáhne obličej a zadívá se na obraz, znázorňující ptáčka zavřeného v kleci. "Dlužim, ale i přesto ti to neřeknu."

Dělá si že mě srandu. To nemyslí vážně.

"To že jsi zničil lásku sobě neznamená, že jsi ji musel zničit mně a když už jsi to udělal, tak si myslím že bysi mi doprdele mohl říct proč." S každým slovem přidávám na intenzitě. V duchu si nadávám slíbila jsem si, že na něj nebudu křičet. Můj vztek k němu je však silnější.

"Udělal jsem to protože...protože...." V hlavě zběsile hledá slova a začne pochodovat po pokoji. "Protože..Jsem kretén. Místo abych ublížil Harrymu, ublížil jsem tobě a Niallovi." Znovu si sedá na koženou sedačku a vjede si prstama do vlasů. "Tento človek není psychicky v pořádku. Ikdyž kdo by na jeho místě byl.

"To už víme, co dál?" Zeptám se s hraným klidem. Je mi ho jistým způsobem líto i přesto co mi udělal. Tu bolest, kterou prožívá si nezaslouží.

Louise se zhluboka nadechne a zase vydechne.

"O-on mě..." Zkouší začít Louis, ale jeho hlas se zlomí. Jde vidět, že se mu o tom hovoří více než špatně. Potřebují ale vědět co se stalo, abych mohla začít něco dělat.

Nechávám Louiaovi nějaký čas, aby si utřídil myšlenky. Výsledkem je, že už 10 minut tady sedíme a nic neříkáme.

Vyzkouším na něm takovou tu metodu, která se používá na dětech když mají mluvit o něčem, co je jim nepříjemné. Připadám si jak nějaký psycholog. Koneckonců studovala jsem sociologii.

Přisednu si k němu blíž, až se naše kolena skoro dotýkají.

"Ublížil ti nějak Harry?" Zeptám se opatrně a Louis, aniž by odtrhnul pohled od zdi přikývne.