Marionette (Larry Stylinson)

č.21 - Skryté číslo

"Můžeš být prosím na chvíli zticha." Zakřičí Liam na Nialla.

"Já jsem zticha, to ty tady vyšiluješ." Bráni se Niall.

Před pár minutami mě manager zavolal, abych šla k Harrymu kvůli nějákých fotek, ještě před koncertem. Naštěsi stačilo, abychom si dali pusu a mohla jsem jít. Ještě jsem se nevzpamatovala ze slov stylistky, před pár minutami.

No zarazila mě hádka mezi Niallem a Liamem, misto abych odešla, sledovala jsem, jak se ti dva hádají, stejně jako všichni ostatní.

"Promiň, ale ty tady pořád meleš a já se nemůžu soustředit." Zvýší znnovu hlas Liam.

"Nemůžeš se soutředit? A co děláš prosímtě tak duležitého. Šťouráš se v nose ?" Musí uznat že naštvaný Niall je celkem sexy, bohužel to že se mezi sebou hádají členové jedné skupiny, až zas tak doré není.

"Drž kurva hubu. nevím jestli ti chybí sex nebo si jen zbuděné děcko, ale mužeš kurva už být zticha? Jestli ti chybí to první, problem vyřešen, tamhle ti stojí šukací panna." Po tomhle ukáže na mě a všichni zalapají po dechu. Niall se prudce postaví a ikdž je menší chytí Liama pod krkem a přimáčkne ho ke zdi.

"Takhle o ní už nikdy mluvit nebudeš, nebo tě umlátí lžičkakama a nacpu ti tvojí vlastní hlavu doprdele." Svoje slova dovrší tím, že dá Liamovi pěstí a ten se jen sveze na zem. Nikdy bych do Nialla neřekla, že má takovou sílu. Vážně, kde se to v něm bere.

Po te se Niall koukne na mě lítostivm pohledem. Mám chut mu skočit do náruče, místo toho jen tiše poděkuji a on odejde. V místnosti zavládne hrobo é ticho. Kdybyste upustili špendlik na zem uslyšite to. Ticho přerušuje jedině šustění Liamova oblečení, když se zvedá ze země a otíra si zkrvavený nos. Kde se sakra v Nialovi ta síla vzala, to opravdu nevím.

Na obrazovce vedle mě běží odpočet do začátku koncertu. Zbývá pět minut. Proto se zvedám a hodlam odejít zpět do šaten. Zadrží mě však něčí ruka.

"Promiň." Podívam se do tmavých očí. Má na tváři omluvný vyraz. Možná ho to opravdu mrzi, nevím. Každopádně s ním nemíním promluvit do konce života.

"To nic." Odpovím, ale vraždím ho přitom pohledem. Potom odejdu a nechám je tam samotné, za cílem najít Nialla.

Neváhám a zamířim do jeho šatny, ikdyz bych neměla. To co dělám je špatné, ale nevím kdo by to mohl zjistit, všichni jsou už připraveni vedle pódia, v šatnach není prakticky vůbec nikdo.

Prochazim kolem mistnisti ve ktere jsem se polila kávou. Jdu ještě o kousek dál.

Zastavím se přede dveřmi na kterých je velkým písmem napsané Niall Horan - One direction.

Chvíli se rozhoduji, jestli za ním opravdu půjdu. Dřív než si to ale stačim rozmyslet, mé tělo dveře prostě otevře.

Niall sebou skubne a stále otočeny k oknu nic neříká. Nejspiš si mysli že jsem uklízečka nebo tak někdo.

Lehce ho chytnu za rameno a on se nepřestává dívat z okna, ikdyž se trochu lekne

"Ni." Řeknu potichu a ona se ohledne za mým hlasem.

Na nic nečeká a sevře mě v náručí. Užívám si to jak mě silné paže tisknou k jeho hrudi, že ktere cítím údery jeho srdce.

"Chyběla jsi mi." Zaboři hlavu do mých vlasů a nasaje jejich vuni, udělala bych to samé, nebýt o půl hlavu menší. Místo toho jsem se hlavou opřela o jeho rameno.

"Ty mně taky." Omotala jsem své paže okolo něho ještě silněji a cítila nádhernou vůni jeho těla.

Zvedla jsem hlavu, jež se čelem dotýkala té jeho. Do mé tváře narážel jeho horký dech. Každý kousíček mě pokožky křičel radosti. V jeho náruči jsem si připadá bezpečně a hýčkaně. Jeho modré oči mě zhypnotizovali.