kamarádství nebo něco více?

krásné probuzení

Z mého krásného a nejspíše celkem dlouhého spánku mě vzbudily Lukovy prsty, které se mi prohrabovaly ve vlasech, měla jsem stále zavřené oči, nechtěla jsem aby Lukově věděl, že jsem vzhůru, ale bohužel mě prozradil můj spokojený úsměv.

„ty nespíš?” zeptal se trochu vyděšeně a přestal se mi prohrabovat ve vlasech, což mě celkem zamrzelo.
Zvedla jsem hlavu z jeho ramene a otevřela oči, všimla jsem si že v autě jsme byli jen my dva, protože ostatní si šli nejspíše koupit něco o jídlu.

„teď už ne” odpověděla jsem mu a začala jsem se smát, Lukovi to chvíli trvalo, ale nakonec se začal smát taky.

„máš trochu rozcuchané vlasy” prohodil po chvíli ticha a já si okamžitě vzala mobil a tam viděla svůj odraz. Bože můj vypadala jsem fakt strašně.

„vypadám strašně” řekla jsem a snažila jsem si vlasy alespoň trochu upravit abych nevypadala tak strašně jako teď.

„vypadáš skvěle” řekl a krásně se usmál, nevěděla jsem jestli to myslí vážně nebo ironicky, ale úsměv jsem mu opětovala. Snažil se mi pomoct ty vlasy trochu upravit ale moc to nešlo.

„za to můžeš ty a tvoje ruce”  řekla jsem a šťouchla do něj. On na mě vykulil oči a dělal že nic...musela jsem se tomu jeho výrazu fakt zasmát.

„podáš mi prosím hřeben ty nešiko?” zeptala jsem se Luka, který okamžitě začal sahat do kapsy ve dveřích, kde jsem měla hřeben. Měla jsem nastavenou ruku a čekala až mi na ní položí ten hřeben, ale toho jsem se nedočkala.

„učešu tě já” řekl a já na něj vykulila oči. Cože to právě řekl? On mě chce učesat? Začala jsem se smát a snažila jsem se mu hřeben z rukou vzít.

„notaaak nech mě tě učesat....prosiim” řekl a hodil na mě ten jeho roztomilý výraz, no co jiného mi zbývalo než s tím souhlasit.

Otočila sem se k němu zády o on mě začal česat, ze začátku mě to dost tahalo, ale po chvíli to už bylo v pohodě, bylo mi to dokonce příjemné.
Vlasy jsem sice už dávno měla rozčesané a chtěla jsem si je nechat rozpuštěné, když v tom mi zabránil Luke.

„můžu ti udělat cop?” zeptal se mě nervózně a já po něm hodila udivený výraz.

„ty umíš plést cop??” zeptala jsem se ho a pořád měla ten můj udivený výraz. Kluci přeci neumí plést copy.

„mám sestřenici, které jsem často pletl copy takže se otoč a nech mě dělat to co chci” jakmile to dořekl otočila jsem se k němu zase zády a on mi začal plést cop. Chvíli mu to trvalo, ale když byl už u konce viděla jsem z okna jak po půl hodině přichází Alex, Reggie a Julie. Luke mi rychle cop zagumičkoval a oba dva jsme si sedli jako by se nic nestalo.

„jee ahoj Madi ty už jsi vzhůru!” řekl Alex hned jak otevřel dveře od auta.

„no jo jsem” odpověděla jsem mu a viděla že přinesli jídlo, měla jsem hlad jako vlk a doufala jsem že vzali něco i mně.

„vzali jste i mně?” zeptala jsem se Alexe a ten se otočil na Julie a Reggieho, z jejich výrazů mi došlo že na mě nejspíše zapomněli.

„no víš....my” snažil se mi to nervózně vysvětlit Alex, ale já mu hned skočila do řeči.

„v pohodě” odpověděla jsem mu a koukla se směrem k Julie, která měla pořád ten provinilý výraz, že na mě zapomněla. Opravdu mi to nevadilo a byla jsem s tím v pohodě však jsem spala takže chápu že semnou na jídlo nepočítali.

„můžeš si dát semnou” řekl Luke a všichni jsme se pustili do jídla. Bylo to opravdu dobré a byla jsem plná, více bych toho už do sebe nenacpala.

Zbýval nám ještě kus cesty a my si navzájem vyprávěli co bychom v životě chtěli dokázat, co je náš životní cíl. Luke, Alex a Reggie moc dobře věděli co chtějí dokázat, chtějí zahrát v Orpheum a stát se hvězdami, ale já? Já nevím co je můj životní cíl, chci dělat hudbu, ale nevím jestli chci být slavná jako kluci.

Když už jsme přijeli konečně domu bylo 19:00 cesta trvala déle než, když jsme jeli tam což bylo fakt divný. S klukama jsme se rozloučili a já šla domů, otevřel mi taťka, který byl z mého příjezdu celý nadšený, dokonce udělal palačinky, které mám opravdu ráda. Šla jsem si odnést batoh do svého pokoje a začala z něj vytahovat věci, chtěla jsem je odnést na vyprání, když v tom jsem tam viděla Lukovu mikinu. Do háje já mu ji zapomněla vrátit. Seběhla jsem schody dolů a běžela ke dveřím.

„kam to jdeš Madi? Zachvíli je večeře” křikl na mě taťka z kuchyně.

„jdu jen něco odnést Lukovi, hned jsem zpět” nečekala jsem na taťkovu odpověď a hned jsem vyběhla ze dveří a mířila si to je klukům, zastavila jsem se u branky a zazvonila jsem na zvonek, přišel mi otevřít Reggie.

„neříkej že jsem ti tak chyběl” prohodil hned jak mě uviděl, musela jsem se tomu zasmát, Reggie nikdy nezklame...

„strašně si mi chyběl, ale Luke ještě víc takže jdu za ním” řekla jsem ironicky a doufala že Reggie tu ironii pochopí. Samozřejmě že to pochopil, ale dobíral si mě.

„jo takže Luke jo?” řekl a snažil se u toho nesmát, ale moc mu to nešlo.

„takže Julie jo?” odpověděla jsem mu s úsměvem, ale Reg se přestal usmívat a zastavil mě těsně před dveřmi do baráku.

„jak to víš?” zeptal se mě nechápavě a trochu i vyděšeně, nejspíše se bál jestli jsem to neřekla Julie nebo někomu jinému.

„ale notaaak, nedá se přehlédnout jak na ni koukáš a neboj Julie jsem to neřekla”  odpověděla jsem mu klidně, bylo vidět že se Reggiemu ulevilo, než ale stačil ještě něco říct otevřeli se dveře a tak stal Luke.

„je ahoj Madi co tady děláš?” zeptal se mě Luke a naprosto se rozzářil.

„no víš jak jsi mi půjčil mikinu v kempu, já ti ji zapomněla vrátit takže jsem ti ji donesla” řekla jsem a podávala mu do jeho rukou jeho mikinu.

„je...no... díky” řekl a já na to pouze kývla. Chvíli jsme tam ještě tak stáli a nikdo nic neříkal, koukali jsme si do očí a až pak jsem si uvědomila že tam pořád s námi je Reggie.

„n-no víš já asi...no už bych měla jít tak ahoj zítra!” řekla jsem trochu rozrušeně a už byla na odchodu, když mě u branky někdo chytil za zápěstí.

„Luku?” podívala jsem se na něj nechápavě.

„já jen že no... víš jak jsme chtěli jít psát písničky tak můžeš ve čtvrtek? že bychom...no spolu mohli skládat” řekl poněkud nervózně, snažil se vypadat že je v pohodě, ale tu nervozitu jsem na něm poznala.

„no jasně ráda si na teb- teda skládání písniček udělám čas”  odpověděla jsem mu též nervózně a byla už konečně na odchodu.
Co to mělo sakra znamenat? Proč jsem byla tak nervózní? a proč mnou projel divný pocit když mě chytil za ruku?

Přišla jsem domů a na stole už byly palačinky. S taťkou jsme si u večeře konečně pořádně promluvili. Byl to skvělý večer, jsem ráda že jsem mu mohla říct všechno co jsem chtěla. Byl to nejlepší víkend v mém životě.

*Ahojky tak tady je další část! Doufám že se vám líbí*