kamarádství nebo něco více?

den koncertu

V pondělí a úterý jsem vždy po škole šla s Julie ke klukům, zkoušeli jsme jak to jen šlo, na nic jiného než na školu a kapelu jsem neměla celé ty 2 dny čas.
S Lukem jsme napsali novou písničku, nechápu jak se nám to povedlo, ale prostě napsali jsme ji a navíc si myslím, že ta písnička je fakt skvělá, s Lukem jsme hodně sehraný, až to není snad ani možné.
Dnes je středa, den koncertu...strašně se těším, ale přeci jen se i trochu bojím. Teď právě jsem na cestě do školy a pořád myslím na to jestli to dnes zvládnu.

„Madi" křičel na mě známý hlas. Otočila jsem se a tam viděla Luka.

„a-ahoj, co ty tady?" měl totiž do školy přijít až po 2 hodině takže jsem nechápala, co tady teď dělá.

„no nakonec jdu hned na první hodinu" odpověděl mi a usmál se.

„kde máš kluky?" zeptala jsem se ho, vždycky totiž chodí všude spolu. Jsou jako bratři, nebo spíše nerozlučná 3.

„Alex šel do školy s Williem a Reggie šel vyzvednout Julie, a já jsem chtěl jít s tebou" prohodil a já si vzpomněla, že mi vlastně včera Julie říkala, že jde s Reggiem, byla z toho celá šťastná.

„ajoo vlastně, no tak jdeme ne?" řekla jsem mu a oba dva jsme se rozešli. Cesta trvala asi 10 minut, Luke mi vysvětloval, že místo páté vyučovací hodiny budeme mít zkoušku a jak taková zkouška probíhá.
Nebyl to opravdový koncert byla to soutěž, na které se můžou předvést studenti, pak budou učitelé zpěvu a i normlaní učitele bodovat a ten kdo bude mít nejvíce bodů vyhrává nějaký ten školní pohár, je to hlavně pro zábavu.
Už jsme s Lukem došli ke škole a každý šel ke své skříňce, dávala jsem si do ní batoh a vytáhla si učebnice na hodinu, jakmile jsem zavřela skříňku stála tam Julie a já se jí tak strašně lekla, vůbec jsem nevěděla že tam je.

„s kým pak jsem tě to viděla přijít?" řekla Julie a šťouchla do mě, pak se začala lišácky smát.

„n-no šla jsem s Lukem no..." odpověděla jsem ji a koukla se směrem k Lukovi, který stál u své skříňky s Reggiem a Alexem a zase se pošťuchovali, musela jsem se tomu zasmát.

„nojo šli jste jak dvě hrdličky i Reggie to říká" nojo Reggie... vtipálek.

„hahaha, nevím na co přesně naražíš, ale přestaň s tím, s Lukem jsme jen kamarádi nic víc" odpověděla jsem ji a šla směrem do naší třídy.

„mezi vámi to jiskří a ty to víš jen si to nechceš přiznat" odpověděla mi Julie a já na to jen protočila oči v sloup a šla dál, nikdy jsem nezažila lásku a ani to jiskření a upřímně? nemám zájem, každý kluk vždy holce ublíží.
Když jsme s Julie došli do třídy vyptávala se mě pořád na ten dnešní "koncert" ale já ji neměla moc co říct, protože nejvíce toho věděl Luke.
Když končila 4 vyučovací hodina, šli jsme s klukama na pódium, kde se pak bude pořádat ta soutěž.

„bude to boží!" řekl hlasitě Luke a začal se smát, byl z toho fakt strašně nadšený, vlastně všichni byli nadšení, až na mě...ano těšila jsem se, ale bála jsem se.

„Madi nebuď nervózní, je to jen soutěž" řekl mi potichu Alex a usmál se na mě.

„j-já nejsem nervózní" vypadlo ze mě a Alex se ušklíbnul, moc dobře věděl, že jsem strašně nervózní, i když jsem se to snažila na sobě nedat znát.

„můžeme jít na to?" zeptal se nás nadšený Luke... Alex okamžitě šel na svoje místo za bubny a mě Luke ukázala, kde budu stát a kam přesně mi dají piano na které ze začátku mám hrát. Začal jsem zpívat písničku, kterou předvedeme na soutěži...s Lukem tam máme společný refrén, který vymyslel... Jakmile jsme tu písničku dozpívali, šli jsme do kruhu a dali ruce doprostřed a pak je zvedli nad hlavy. Po zkoušce jsme šli každý domů, kde jsme se převlékli a upravili na tu soutěž.

„Julie...já se toho fakt bojím" řekla jsem směrem k posteli, na které seděla Julie.

„nemáš se čeho bát, umíš zpívat? Umíš.
kdyby jsi zapomněla text, což se určitě nestane, tak by jsi improvizovala, Luke by to pomohl" odpověděla mi a šla mě obejmout, jak já miluju objetí, vždycky mi to pomůže se odreagovat, sice jen nachvili, ale pomůže.
Julie mi pak pomáhala vybrat co na sebe, trvalo to dlouho, ale nakonec jsme přeci jen něco vybrali.
Vzala jsem si černou sukni s vysokým pasem, bílý crop-top s nápisem "everythink is a dream" a samozřejmě černé Nike boty. Dala jsem si trochu make-upu, abych vypadala k světu a mohla jsem vyrazit! Julie šla semnou, byla takový můj dobrovod a psychická podpora.
Když jsme s Julie vešly do tělocvičny, rozhlížela jsem se jestli někde nejsou kluci.

„nepsal ti Reggie v kolik přijdou?" zeptala jsem se Julie a rozhlížela se stále kolem sebe. Nemohla jsem je najít, na to že to má začít až za hodinu je tu celkem dost lidí.

„psal mi toho hodně, ale to v kolik přijdou se nezmínil" odpověděla mi úplně klidná Julie, za to já, já jsem byla snad ještě více nervózní než před tím. Najednou mi někdo zakryl oči rukami a já hned věděla, že je to Luke.

„hádej, kdo jsem" řekl hlas Reggieho, ale já moc dobře věděla, že ty ruce, které mi zakrývaly obličej byly Lukovi.

„Luke, jsi Luke" řekla jsem a sundala si jeho ruce z mých očí. Ha, říkala jsem, že to byl Luke!

„nojo normlaně jsi Sherlock Holmes" řekl Reggie, který hned na to jako pozdrav obejal Julie.

„nechápu jak jsi mě poznala, ale teď by jsme měli jít už do zákulisí" prohodil Luke, který viděl jak už se někdo chystá. Nemá to začít až za hodinu? Říkala jsem si v hlavě.
Poslechla jsem Luka a s klukama jsme šli do zákulisí, kde už čekala Carrie, ach bože jak já si s touhle holkou nerozumím, dříve jsme byly kamarádky, ale to je pro nás minulost, teď jsme jen 2 holky, které se nemají moc v lásce.

„ale ale...copak to tu vidím? Madison, holka, která se bojí zpívat chce jít na pódium před celou školou!" prohodila Carrie a začala se povrchně usmívat. Nevěděla jsem co na to říct a tak jsem jen sklonila hlavu a koukala do země.

„možná se bojí, ale je skvělá!" řekl na mou obhajobu Luke. Já se na něj usmála a sklonila zase hlavu k zemi.
Carrie naštěstí měla jít už na pódium, a tak mi nestihla říct její další urážky.

„ty si to necháš líbit?" zeptal se mě Reggie, který to vůbec nechápal.

„nechám, když má pravdu...vždycky jsem se bála zpívat" odpověděla jsem mu a ani se na něj nepodívala.

„strach je jen iluze a ty ho překonáš a všem ukážeš jak skvělá jsi!!" řekl Luke a rukou mi zvedl moji hlavu, dívali jsme se jeden druhému do očí a já ho musela obejmout, byl tak úžasnej a vždycky mě povzbuzoval. V objetí jsem ho držela ještě chvíli a poděkovala mu za vše co pro mě udělal.
Carrie se vracela z pódia a my jen slyšeli, jak celá škola křičí její jméno.

„tak zlomte vaz" řekla arogantně Carrie a dala se na odchod.
My s klukama jsme šli zase do kruhu a dali ruce doprostřed...Luke řekl pár motivačních slov, pak jsme se všichni objali a šli na pódium kde už nás všichni očekávali.

*Ahojky tak tady máte další část!! Co na ni říkáte? líbí se vám? A jak myslíte, že dopadne soutěž? Omlouvám se, že vychází až tak pozdě, ale díky škole na to moc nemám čas. Mám pro vás, ale dobrou zprávu - o víkendu by měla vyjít další část a hned na to v úterý nebo ve středu plánuji vydat další...
Doufám že se am příběh líbil a že se těšíte na další ❤️*