kamarádství nebo něco více?

Lukovo tajné místo

Dnes už je sobota, den kdy s Lukem jedu na nějaké jeho oblíbené místo.
Taťku pustí v neděli z nemocnice, prý zkolaboval, nejspíše z vyčerpání, měl v poslední době hodně práce.
Teď bude muset minimálně 2 dny odpočívat a nepracovat.

„a kam že to vlastně jedete?”  zeptala se mě Julie, která byla u mě v pokoji.
Ráno za mnou přišla, chtěla vědět že jsem v pohodě a taky se samozřejmě chtěla vyptávat na Luka.

„já vlastně ani nevím...” Luke mi nic moc neřekl, takže vůbec nemám páru kam a jak daleko pojedeme.

„a včera večer v parku jste měli rande?” řekla Julie a nahodila ten její lišácký úsměv. Tuhle otázku jsem čekala...

„ne, rande jsme neměli byla to jen kamarádská procházka” odpověděla jsem Julii, moc bych si přála aby to bylo rande, ale s Lukem jsme nejlepší kamarádi a tak to i zůstane.

„prosimtě mně nemusíš lhát... viděla jsem jak jste se na sebe dívali, a kdybych tam nepřišla možná by jste se už dávno líbali” uznávám, že Julie má částečně pravdu, rande to nebylo, ale vypadali jsme jako pár, dost roztomilý pár.

„jsme jen kamarádi nic víc jasný? Tak už to neřeš” řekla jsem a doufala že tímto ukončila konverzaci o Lukovi.

„ale notaaak...proč to nechceš řešit?”  řekla Julie zoufale.

„protože není co řešit...nic se včera nestalo” bohužel. Smířila jsem se s tím, že Luke ke mně nic necítí... ale zase tolik mě to netrápí, jsem ráda že ho vůbec mám jako kamaráda.

„dobře dobře...a jaké plavky si teda vezmeš?” zeptala se Julie a přišla ke mně blíže, aby se podívala.

„já vůbec nevím, přemýšlím nad těmi černými nebo těmi barevnými” nedokázala jsem si vybrat. Oboje plavky se mi líbí.

„rozhodně ty černé!” řekla hlasitě Julie. Barevné plavky jsem vrátila zpět na místo, na kterém předtím byly.

S Julie jsme si objednaly pizzu.
Po obědě Julie odešla a já se začala připravovat na náš výlet s Lukem.
Do černého batohu jsem si dala pouze ručník, plavky jsem si totiž oblékla už na sebe.

Jsem v obýváku a koukám se na televizi, jsem už nachystaná a čekám až přijde Luke. Už jsem myslela, že na to zapomněl, když v tom někdo zazvonil na zvonek. Vzala jsem si batoh na záda a šla otevřít dveře.

„ahooj tak jedeme?” řekl Luke u dveří. Kývla jsem hlavou a začala si nazouvat boty. Luke mi z ničeho nic vzal batoh a mířil k autu. Zavřela jsem za sebou dveře a popoběhla za ním.

Nasedla jsem do auta, poprvé na místo spolujezdce a stále přemýšlela kam to asi jedeme.

„řekneš mi kam vlastně jedeme?” zeptala jsem se Luka. Byla jsem strašně zvědavá.

„nech se překvapit” odpověděl a věnoval mi ten jeho dokonalý úsměv.

Nemělo cenu se s ním hádat, vím že když nechce tak mi to neřekne.
Koukala jsem se z okýnka a stále přemýšlela kam mě to Luke veze.

„zachvíli tam budeme” no konečně!  Otočila jsem se na něj a usmála se. Luke se soustředil na cestu a já ho nenápadně pozorovala. Proč je tak dokonalý?

„copak?” řekl a začal se smát. Až potom jsem si uvědomila, že na něj stále koukám.

„ale nic..” řekla jsem poněkud nervózně. Svůj zrak jsem upřela zpět na přírodu tam venku.

Když jsme konečně dojeli na místo vystoupila jsem rychle z auta a rozeběhla se k molu. Bylo to tam tak nádherné! Bylo to tam tak romantické...

„tak co líbí?” řekl Luke, který zamnou přišel na molo.

„je to tu nádherné” řekla jsem s údivem.

„jdeme se koupat ne” jakmile jsem toto uslyšela začala jsem si sundávat tričko a kraťasy. Otočila jsem se směrem k Lukovi, který už byl taky jen v plavkách. Wow. To jeho tělo! On je fakt celej dokonalej...

„na tři?”  řekl Luke a natáhl ruku směrem ke mně. Usmála jsem se a chytla se jeho ruky. Společně jsme se rozeběhli a skočili do vody.
Voda byla ledová, ale jelikož je dnes opravdu velké vedro, tak mi to nevadilo.

Plavali jsme sem a tam a užívali si tento úžasný den. Byli jsme jako malé děti. Stále jsme do sebe strkali, jeden druhého potápěli pod vodu. Bylo mi s ním fakt skvěle.

Plavala jsem blíže k němu a chytla se jeho ramen. Z toho plavání mě už bolely ruce.

„nepůjdeme ven z vody?” zeptala jsem se Luka a čekala na jeho odpověď. Ve vodě jsme byli už celkem dlouho a mě byla už z vody zima.

„j-jo jasně..” odpověděl Luke a společně jsme dopalvali k molu.

Vzala jsem si ručník, obmotala ho kolem sebe a šla si sednout na okraj mola vedle Luka. Slunce už skoro zapadalo a já si připadala jak v nějakém romantickém filmu.
Otočila jsem svoji hlavu směrem k Lukovi, který na se na mě nenápadně koukal.

„sluší ti to když se směješ” řekl nervózně a pramen vlasů mi dal za ucho.

„tobě taky...” dívali jsme se jeden druhému do očí a byli stále blíž a blíž.

Hladil mě jeho mohutnou rukou po obličeji a stále se usmíval. Nemohla jsem to už vydržet a tak jsem to udělala. Chytla jsem rukama jeho tváře a políbila ho. Luke si mě k sobě přitáhl ještě blíže a jeho ruce sjeli z mého obličeje na moje záda. Naše polibky byli čím dál hlubší a já nehodlala s tím přestat. Na tuto chvíli jsem čekala tak dlouho, vůbec jsem nemohla uvěřit že se to právě děje.

Po dlouhém a krásném polibku jsem se odsunula od Luka a koukala se mu hluboce do očí. Stále tomu nevěřím, líbala jsem se s klukem do kterého jsem už delší dobu zamilovaná.

„ani nevíš jak dlouho jsem na tuto chvíli čekal” řekl Luke a svoji ruku položil na tu mou. To co řekl mě dost překvapilo.

„je to jako bych byla ve snu” byla jsem z toho stále mimo.

„doufám, že v krásným snu” odpověděl Luke a věnoval mi obrovský úsměv.

„v tom nejdokonalejším” řekla jsem a políbila ho. Miluju ten pocit, když můžu líbat osobu, kterou tak strašné miluju a v životě potřebuju.

Chvíli jsme s Lukem seděli ještě na molu a sledovali jak slunce zapadá.
Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a doufala, že tato chvíle nikdy neskončí.

„měli bychom už jet, nebo o nás budou mít strach” řekl Luke a společně jsme se začali zvedat.

Nasedli jsme do auta a byli už na cestě domů... Na tento den v životě nezapomenu....

*ahooj! Tak tady máte další část, která mi trvala fakt dlouho. Přepisovala jsem ji minimálně 3x tak snad se vám líbí! *