kamarádství nebo něco více?

školní sešlost

Je ráno a já už jsem ve škole, vyrazila jsem dříve (o hodně dříve) měla jsem totiž sraz s Julie v hudbení učebně.

„no to je dost že jdeš” křikla na mě Julie. Šla jsem přesně na čas, nechápala jsem o co jí šlo.

„jdu přesně na čas a i kdyby tak nechápu proč tu musíme být tak brzo” řekla jsem ještě poněkud ospale.

„jdeme zkoušet...oprava! Ty jdeš zkoušet, dlouho jsem tě neslyšela zpívat a po včerejšku si myslím že máš pořád náladu na hudbu” v hlavě jsem si říkala proč kvůli tomuhle jsem tu o hodinu dříve...

„tady máš, našla jsem text, který jsi napsala s mámou...zkus ho zazpívat!” řekla Julie a podala mi ten text... úplně jsem na tuhle písničku zapomněla, psala jsem jí s mámou celé 2 večery... strašně mi chybí!

Jakmile jsem začala zpívat, cítila jsem jakoby tu máma stále byla! Na vše jsem v tu chvíli zapomněla a prostě zpívala dále. Julie seděla na židli a usmívala se od ucha k uchu.
Jenomže jsme tam nebyly jen my dvě, byl tam i Luke o kterém jsem tedy nevěděla... Julie si ho všimla, ale nic mi neřekla. Luke tam byl do té doby než jsem skončila, pak ovšem utekl (nejspíš za kluky) a já jsem si ho tím pádem nevšimla.

„to bylo úžasný!!!” zakřičela Julie přez celou místnost.

Ve škole se celý den řešila ta dnešní sešlost...kluci byli jen na 3 hodinách, protože šli pak zkoušet. Moc jsme si nepopovídali jelikož jsme se učili i přez přestávku....

Chystání na školní sešlost

Julie si vzala nějaké šaty a šla zase k nám domů, tam jsme se začaly chystat a líčit, i když to nebyl ples tak jsme se strašně těšily...
Julie měla žluté krátké šaty, zdobené lesklými kamínky, ve kterých naprosto zářila! Vypadala úchvatně!
Já jsem měla šedo-stříbrné šaty, které měly taktéž lesklé kamínky, byly v podstatě stejné jako ty co měla Julie jen v jiné barvě. Obě dvě jsme si daly trochu make-upu, moc totiž nejsme na nějaké přehnané líčení.

Na školní sešlosti

Julie šla napřed do tělocvičny, ve které se to pořádalo. Já jsem venku čekala na Nicka, který přišel chvíli po nás.

„ahoj Nicku, tak můžeme jít?” zeptala jsem se ho s nervózním výrazem.

„nebuď nervózní, je to jen sešlost...mimochodem hrozně ti to sluší!” odpověděl, no přišlo mi že Nick byl taky trochu nervózní i když ani jeden nemáme z čeho být. Musím uznat že mu to také slušelo a hodně.

„ děkuju moc, ty taky vypadáš dobře” řekla jsem mu na oplátku. Když jsme vešli dovnitř čekala na mě Julie, která tam s nikým nešla...vlastně proč by měla je to jen sešlost a ona to moc neřešila. Všichni tři jsme vešli do tělocvičny, kde už všichni čekali na Alexe, Luka a Reggieho.
Když kluci vešli na pódium, všichni začali křičet radostí, já samozřejmě taky! Luke si mě okamžitě všiml a zase nasadil ten dokonalý úsměv!
Během pár sekund začali zpívat a Nicka to očividně nebavilo.

„chcete donést něco k pití?” zeptal se nás, s Julie jsme na to kývly a poděkovaly mu. Bylo mi jasné, že ho asi hudba kluků moc neoslovila, ale mě tedy jo!
Jakmile kluci dozpívali jednu písničku, hned začali zpívat další a takhle to bylo třeba hodinu...mezi písničkami měli vždy 15ti minutovou pauzu.
Pak začali zpívat písničku při které začali všichni tancovat, tancovali kluci a holky...když jsem se otočila na Nicka došlo mi že si semnou chce taky zatančit, i když se mi moc nechtělo tak jsem si s ním nakonec zatancovala.
Tancovali jsme s Nickem ani ne půl minuty a já si všimla že Luke má nějaký zaražený obličej. Nechápu proč se tak tvářil, ale asi k tomu měl své důvody.
Když jsme dotancovali Nick se mě zeptal na otázku, kterou jsem opravdu nečekala.

„Madison...no víš už dlouho jsem ti chtěl něco říct, ale nikdy na to nebyla vhodná příležitost, známé se už dlouho a ty jsi strašně krásná, okouzlující a talentovaná holka...strašně se mi líbíš a tak bych tě chtěl pozvat na večeři” nevěděla jsem co mu na to mám říct....

„j-jako rande?” zeptala jsem se ho nervózně. Počkat on mě chce pozvat na radne? Kdyby to řekl před několika měsíci skočila bych mu kolem krku, ale dnes...no prostě už k němu necítím to co předtím.

„no...jo, rande...šla by jsi semnou, opravdu moc se mi líbíš” proč se to muselo stát zrovna teď....

„Nicku, jsi skvělej kluk a mám tě ráda, ale asi ne tak jak si myslíš...” jak moc jsem mu teď ublížila? Ptala jsem se sama sebe. Bylo mi ho strašně líto.

„a-ahaa, chápu líbí se ti někdo jiný” řekl smutně.

„no....jo....promiň” když jsem to dořekla utekla jsem.... potřebovala jsem jít ven na čerstvý vzduch. Právě jsem mu nejspíše zlomila srdce...