kamarádství nebo něco více?

kdo se komu líbí?

„kdo začne?” zeptala jsem se a moc doufala, že nebudu muset začínat já.
Tato hra mi přišla opravdu hloupá, ale co se dalo dělat, všichni jí očividně chtěli hrát.

Naštěstí sám od sebe promluvil Alex, který nám řekl vše dopodrobna, všichni víme že má rád Willieho, ale nikdo z nás nevěděl že se kvůli tomu i tak trápí, kéž bych to věděla dříve a mohla mu nějak pomoct.

„c-co když se mu nelíbim, nemůžu mu to říct” řekl Alex smutně.

„za zkoušku nic nedáš a když mu to neřekneš budeš se trápit ještě víc” řekla Julie a objala ho. Nikdy jsem nevěděla, že se Alex takhle trápí, svěřuje se mi a to často, ale toto nikdy nezmínil, je tedy pravda že já se mu taky nezmínila o mých pocitech k Lukovi.

Ještě chvíli jsme si tam tak povídali o Williem a Alex nakonec uznal, že máme pravdu v tom, aby to Williemu řekl. Moc si přeju aby jim to klaplo! Když jsou spolu jsou oba dva šťastní, jiskří to mezi nimi to je jasné, ale bojím se že Willie ublíží Alexovi.

Na řadě byl Reggie, který mluvil o dívce, do které se zamiloval až po uši, která mu otevřela oči a která mu nejspíše lásku neopětuje... Já jsem ale moc dobře věděla, že ta dívka o které mluví mu lásku opětuje.
Všichni jsme moc dobře věděli o kom to mluvil, tedy až na Julie....ona jediná neměla vůbec ponětí o jaké dívce mluvil, bylo na ní vidět že trochu žárlila, ale nevěděla že v podstatě žárlí sama na sebe.

„věř mi že tě má určité ráda a měl by jsi ji to říct...co nejdříve!” řekla jsem směrem k Reggiemu, který na to jen kývl a pak sklonil hlavu.
Na řadě byla Julie, která vůbec nechtěla mluvit, musela jsem ji donutit pod podmínkou že také nebudu protestovat.

„je tu jeden kluk, do kterého jsem se zamilovala snad nejrychleji jak to šlo...má krásné hnědé vlasy, úžasný hlas a vkus pro hudbu....” řekla Julie poněkud smutně, nejspíše protože si myslela že Reggie mluvil o jiné dívce.

Reg a Julie jsou naprosto stejní, oba dva jsou tvrdohlaví jak jen to jde a jeden druhého neposlouchají, protože kdyby jo, teď by nemuseli ani jeden mít tak smutný pohled.
Ach bože jak s nimi je to těžké!

Na řadě byl Luke, který mluvil o dívce do které je zamilovaný hned od té doby co ji potkal ve škole. Prý má hnědé rovné vlasy a je bláznivá...
Víc toho neřekl což mě celkem naštvalo, ale z jeho popisu sem si trochu myslela, že mluví o mně, spíše jsem v to doufala.

Teď přišla zase řada na mě, nebyla jsem z toho vůbec nadšená, ale všichni už mluvili takže jsem hold musela taky.

„potkala jsem kluka s hnědými vlasy, krásnýma očima a dokonalým úsměvem, poslední dobou nemyslím na nic jiného než na něj” řekla jsem a nenápadně sjela pohledem po Lukovi, který si mého pohledu okamžitě všiml, ale nemyslím si že úplně pochopil o kom mluvím, taky jsem samozřejmě nechtěla aby to věděl.
Doufala jsem že moje city k Lukovi brzy přejdou...

„asi bychom měli jít už spát” prohodila ospalá Julie a já na to jen kývla, dnešní den byl plný zábavy a dobrodružství (alespoň tedy pro mě to bylo dobrodružství) a tak jsme opravdu unavené.

„my tu s klukama ještě zůstaneme” řekl Reggie a my už s Julie byly na odchodu.

Když jsme přišly do chatky sundaly jsme oblečení co jsme na sobě měly venku a vzaly jsme si naše pyžama, v tu chvíli začala debata o klukách.

„nevíš o kom mluvil Reggie?” zeptala se mě Julie smutně. To jí to pořád nedošlo?

„zkus se nad tím pořádně zamyslet, já ti to říkat nebudu to musíš zjistit sama” odpověděla jsem ji s obrovským úsměvem na tváři.
Nemohla jsem ji přeci říct že mluvil o ní, to je jako podvádění při testech.

„dobře...ale já moc dobře vím o kom mluvil Luke!!!” vykřikla nadšeně Julie.

„já jen doufám” odpověděla jsem ji a stále přemýšlela nad tím jestli opravdu Luke mluvil o mně. Nechci s Lukem chodit, je to můj kamarád a co kdybychom se pak rozešli a už se nebavili, zničilo by nám to přátelství, ale přeci jen k němu něco cítím a myslím že to jen tak nezmizí.
No nic teď už jdu spát protože jsem opravdu unavená.

Právě je 7:30 a já už jsem tak půl hodiny vzhůru, nemohla jsem vůbec spát, musela jsem pořád přemýšlet nad tím o kom to Luke mluvil.
Vůbec nevím kde je Julie, není totiž ve své posteli, ale jelikož ji je 16 tak se o ní fakt nebojím, myslím si že ji došlo o kom mluvil Reg a šla za ním, ale jen si to myslím.

„jdeme na snídani!!” vykřikla Julie, která právě přiběhla do chatky. Málem jsem z ní měla infarkt.

„kde jsi byla?” zeptala jsem se nechápavě, protože kdo by takhle brzo ráno někam chodil, když může v klidu spát.

„to ti řeknu pak, teď ale pojď na snídani ať tam jsme první!!!” řekla Julie s obrovským úsměvem na tváři, že by přeci jenom si s Reggiem promluvila?

Právě jsme s Julie přišly do té "hospody" a nikdo tu ještě nebyl takže jsme si jako první mohly vybrat jídlo k snídani. Byla to taková hospoda, kde prostě byla snídaně, oběd a večeře.

„no hurá že jste tady” řekla jsem klukům, kteří právě přicházeli.
Musíme odsud vyjed brzo, abychom se vrátili domů včas, musím totiž udělat ještě pár úkolů do školy...

„taky tě zdravím” řekl Luke, který si sedl naproti mně.

„až přijedeme domů musíme trénovat na další koncert” řekl zase Luke s tím jeho dokonalým úsměvem.
Luke mi slíbil, že semnou napíše písničku tak doufám že ji pak zazpíváme na koncertě.

U snídaně mi neunikly pohledy, které na sebe házeli Reggie a Julie. Jsou tak roztomilí.... Možná že si spolu fakt promluvili, ale jen možná...

Už je 12:00 a my neseme naše zavazadla do kufru od auta, jako vždy sedím v zadu s Lukem a Alexem. Julie stále pokukuje po Reggiem a on zase po ní, je na nich vidět že by si nejradši dali pusu, kdybychom tam nebyli teda. Já jsem strašně unavená, v noci jsem se nevyspala a tak cítím jak se mi zavírají víčka, i když se tedy snažím mít oči otevřené nejde to, moje hlava padá na Lukovo rameno a já usínám...

*Tak tady máte konečně další část, je hodně osekaná ale bohužel mě moje představivost nechala na holičkách tak snad se vám tato část líbila!*