Uzavřená

Part 29

Pohled Bell...

Do očí se mi snaží dostat prudké a ostré světlo. Opatrně otevřu oči, ale nevidím nic, pouze bílou barvu, které mě ostře oslepuje. Začnu rychle mrkat. Po chvilce se mi začnou objevovat obrysy předmětů, až nakonec začnu vidět svět kolem sebe. Místnost je celá v bílé a přes okno do ní proniká sluneční světlo. Moje myšlenky přeruší neustálé pípání otravného přístroje. Otočím hlavu, ale bolest za krkem mě zastaví. „Au.."

Osoba, která ještě před chvilkou seděla na křesílku v rohu místnosti, zpozorněla. Nedokázala jsem poznat, kdo to je, ale čím blíž byl ke mě, tím víc jsem viděla obrys jeho nádherné tváře. „Bell, lásko, jsi v pohodě?" Přede mnou stál kluk s rozcuchanými vlasy. Kluk, kterého tolik miluju. Ale nic neřeknu, jenom na něj koukám. „No tak, Bell, odpověz mi." Jsem tak ráda, že je tu a že je mi oporou, ale to co se stalo včera... teda asi, nemám ponětí co je dneska za den... prostě jsem se přes to nepřenesla. A aniž bych chtěla promluvím. „Běž pryč Harry." Sama nevěřím, že jsem to řekla nahlas. A stejně tomu nevěří ani Harry. „Bell, neříkej to, prosím. Já jsem nechtěl, věř mi. Musíš mi věřit, miluju tě." „Harry, já na to nemám sílu, prosím odejdi." Z očí mi začali nekontrolovatelně téct slzy. „Zlato, neříkej to. Nemůžeš mi to udělat." Odvrátím od něj pohled. Nemůžu se dívat jak trpí. „Prosím, nedělej to ještě těžší než to je." Harry chvilku čeká a vypadá to, že chce něco říct, ale pak se zvedne a odejde.

„Děkuji tati, ale vážně nic nepotřebuju." „Bell já vím, že ti není nejlíp, ale musíš něco sníst. Od toho večera co ses našla, jsi jiná." „Tati, všechno je v pořádku, jen mě pořád bolí hlava a jsem unavená." Taťka se nadechne a zmáčkne se u kořene nosu. „Dobře, budu ti věřit. Já teď musím ještě do práce, ale večer si uděláme hezký. Všichni tři." „Dobře tati, ať se i daří." „Měj se broučku."

Pohled Harry...

Celé dva týdny byly pro mě vražedné. Jen jsem spal jedl a chlastal. Do školy jsem šel asi dvakrát, ale dneska se celkem těším. Po třech týdnech se vrací Bell do školy. Tak moc se těším, až uvidím jak je nádherná.

„No podívejme, kdo se ukázal ve škole." „Louisi neser mě. Nemám dobrou náladu, tak táhni do prdele." „No a je to tady zase, ten debilní, mrzutý Styles. Polib si." Louis se zvedne a jde si přesednout k Zaynovi. Hledím do mobilu jak debil. Z pět osm a ona pořád není ve škole.

„Tak třído máte teď pět minut, aby jste si nechystali papíry a psací potřeby. Já jen zapíšu známky a začneme s vyučováním." oznámí nám učitelka, když vejde do třídy. „Že jsem sem lozil." Zašeptám si potichu a vytáhnu ty debilní věci. Celá třída se otočí, když se ozve klepání. Dveře se otevřou a dovnitř vkročí moje krásná Bell. „Dobrý den, omlouvám se že jdu pozdě, ale byla jsem na kontrole u doktora." „To je v pořádku slečno Thorne, posaďte se vedle Lindy, ona vám řekne co si máte nachystat." Bell se vydá na své místo a během toho, ji všichni zdraví. Za tu dobu, co je semnou, si ji skoro všichni oblíbili.

„Tak, původně jsem měla v plánu psát test z vědomostí na povinnou četbu, ale rozmyslela jsem si to. Skoro všichni potřebujete opravit známku, tak jsem se rozhodla, že si napíšete písemnou práci. Téma jsem vám vybírala dlouho, ale nakonec jsem to vybrala tak, aby jste měli velkou svobodu. Budete psát o lásce. Protože jsme probírali Romea a Julii a povinná četba je Pýcha a předsudek, tak jsem uznala, že tohle je vhodné téma. Ráda bych, kdyby jste omezili svou fantazii a psali vážně o skutečných pocitech." Učitelka se na chvilku odmlčí a pak pokračuje. „Věřím, že je to dost složité téma, ale není to v osnovách a proto to budete mít napsané hned na další hodinu, čili na středu. Máte na to dva dny. tak se snažte, budete to číst před celou třídou." Všichni mí spolužáci hromadně zavrčí, ale pustí se do práce.

Z hodiny už uběhlo třicet pět minut a já jsem napsal jenom nadpis. Stále se soustředím na tu nádhernou dívku v první lavici. Zajímalo by mě, co ona píše. Od začátku píše a ještě se nezastavila. Třeba bude psát o mě. Ale to mi přijde trochu naivní, vyhodila mě z nemocnice i potom, co jsem jí našel a vlastně zachránil život. Doktor sám říkal, že ležet tam tak o hodinu nebo dvě déle, tak by mohla mít hodně velké následky a nebo se dokonce nemusela probudit. Už teď měla štěstí, že je v pořádku. Z mého přemýšlení mě vytrhne zvonění, které ohlašuje konec vyučování.

Hned se za ní rozběhnu. „Bell počkej chvilku, prosím. Potřebuju s tebou mluvit." Ona kolem mě ale projde, jakoby jsem tam nestál. Zabodne se mi to hluboko do srdce...

Pohled Bell...

Už od rána jsem nervózní. Dneska je středa a poslední hodinu máme literaturu. Nechce se mi číst před třídou mojí práci. Je celá o Harrym. Nevím proč jsem ji tak napsala, ale když jsem začala, už nešlo přestat.

Zatřepu hlavou a vyženu všechny pochybnosti, stres a hlavně Harryho. Obléknu se a jdu se nasnídat. Poslední dobou se s tátou a Laylou vůbec nevídám. Zaženu slzy a sním cereálie. Dokončím poslední věci a vydám se k autu. Nasednu do vyhřátého auta a opřu čelo o volant. To bude ještě dlouhý den.

Pohled Harry...

Dnešek utíkal hrozně rychle. Přišel jsem na nultou hodinu a už je skoro půl třetí což znamená, že je přede mnou literatura. Celé úterý jsem psal tu zkurvenou písemnou práci. Chtěl jsem to napsat obecně, ale nakonec jsem celé své cvičení věnoval Bell. Nenapsal jsem tam nikde její jméno, a proto doufám, že nepozná schody, které v něm jsou.

Učitelka se ani nezdržovala nějakýma kecama na začátku hodiny a hned začala vyvolávat první žáky. První byl Zayn, který mě blbé kecy, ale nakonec byla jeho práce celkem dost povedená. Postupně šli ostatní. Linda a Liam si navzájem vylili srdíčko a řekli si poprvé, že se milujou. Vzpomínám si, kdy jsme si s Bell řekli své první miluji tě...

..Sedím na zemi opřený o postel a hlavu mám schovanou v dlaních. Bell potichu zavře dveře a přisedne si ke mě. Jsem hrozně vytočený, ale smutek a strach, že bych mohl přijít o Bell, je tak stokrát větší. „Bell, přehnal jsem to, já vím, nerozcházej se semnou." Vyloženě škemrám, abych o ní nepřišel. Potichu se zasměje. „Harry, proč bych to dělala. Jsi nejskvělejší kluk, kterého znám. Víš o mě všechno a pořád se ke mě chováš stejně. Včera jsi mě zachránil. Zachraňuješ mě každý den. Nikdy o tebe nechci přijít, chápeš to. Já tě miluju Harry." Po tom, co vyslovila ty dvě úžasná slova ztihla. Jako by znervózněla. Do očí se mi natlačili slzy a já nevěděl jestli jsem to vážně slyšel, nebo jestli se mi to jen zdálo. „Isabello, zopakuj to." „Harry, moc tě miluju." Z očí se mi skutálí slza. Chytnu ji za ruku a druhou ji položím na tvář. „Bell, taky tě miluju. Zatraceně moc." Bell se rozpláče. Setřu ji slzy a políbím ji..

Z mého přemýšlení mě vytrhne učitelka, která vyvolá Bell. Jemně se zvedne a s papíem v ruce přejde k tabuli.

————————————————————
Máme tady rok 2021 a s ním i nový díl. Určitě mi napište do komentářů názor na tenhle příběh a tenhle díl. Můžete napsat i nějaké nápady nebo nové postavy, které by se mohli v Uzavřené objevit. No nic já jdu psát další díl, ať mužu vydávat častěji. Dekuji za vás. Tpwk❤️

Ev🖤