Uzavřená

Part 22

Pohled Bell...

Strčí mě na postel a rukou mi zajede pod tričko. Bráním se jak jen to jde, ale jsem proti němu moc slabá. Jak se tak vzpírám, kopnu ho do rozkroku a to jsem dělat neměla. „Ty kurvo jedna!!" Na chvilku stisk povolí, ale vzápětí mě zase stiskne a ještě víc než předtím. „Au.." vyjeknu bolestí. On se zlověstně usměje a přetáhne mi triko přes hlavu. Zvětší se mu zorničky, když mě spatří jen ve spodním prádle. Nechutně si olízne rty a já vím, že to nemůže skončit dobře. Sundá mi kalhotky. Jednou rukou mi chytne ruce a dá je za hlavu. Oči mám zavřené, nemám odvahu je otevřít. Uslyším zvuk rozepínání pásku. Jsem smířená s tím že mě znásilní. Čekám na ten moment, kdy ucítím spojení našich těl. Ovšem to se nastane. Najednou ze mě sleze a spadne prudce na zem. Mírně pootevřu oči a uvidím jak se dvě osoby mlátí. V pokoji je šero, takže nedokážu poznat kdo je kdo. Do pokoje pak vpadne spousta chlapů a protože rozsvítí světlo zjistím, že to je policie. Nehybně ležím na posteli. Vůbec se nestarám o to, že nemám spodek spodního prádla. Před mýma očima se objeví Harry. Rychle mě přikryje dekou a uvězní v objetí.

„Tolik jsem se o tebe bál zlato. Řekni mi, že jsem přišel včas a nestihl ti ublížit." Harry je hrozně vystrašený. I když nechci, v očích se mi objeví slzy. Začnou mi stékat po tváři a Harry se celý napne. „Bell, lásko moje, co se stalo. On ti ublížil. Sakra přišel jsem pozdě, je to moje chyba." Obličej složí do dlaní a všechno si začne vyčítat. Sáhnu na něj a on se mi podívá do očí. Jeho smaragdy jsou plné bolesti a smutku, dokonce mu steče po tváři neposedná slzička. „Harry, tak jak si myslíš mi neublížil. Osahával mě a asi budu mít na zápěstí modřiny, ale nic víc." Usměju se na něj a on mi úsměv lehce oplatí.

„Lásko já jsem tak šťastný, že jsi v pořádku. Nikdy bych si neodpustil, kdyby ti něco udělal." Jeho slova jsou pro mě nesmírně důležitá, ale co je pro mě ještě důležitější, je to oslovení. „Harry jak jsi mě to nazval?" Začne se červenat. Dostala jsem Harryho Stylese do rozpaků. Usměju se , ať ví, že se nijak nezlobím. „Promiň neuvědomil jsem si to. Už ti tak říkat nebudu." „Ne Harry, právě že se mi to líbilo." Trochu se stydím, když to řeknu. „Bell, máš úplně červené tváře. Jsi nádherná..." nachvilku se odmlčí a pak řekne „Jsi nádherná, lásko.." Skousnu si ret a za krk si ho přitáhnu do polibku. Věnuju mu ten nejsladší a nejupřímnější polibek, který můžu.

A teď si jsem jistá...

...Opravdu miluju Harryho Stylese...

Pohled Harry...

Bell mi usnula v náruči. Chtěla ať tu s ní zůstanu a já bych jí za žádnou cenu nenechal sám. Jakmile usnula, opatrně jsem jí odkryl a natáhl na ní kalhotky a tepláky, které jsem našel ve skříni. Sešel jsem do kuchyně rozhodnutý, že jí udělám něco k jídlu. Měla sice v ledničce něco uvařeného, ale já jí chci udělat něco z lásky. Vytáhnu mouku, vajíčka, cukr a mléko. Udělám těsto. Prolezu snad všechny skříňky a šuplíky, než najdu pánvičku. Nasmažím palačinky. Naplním je jahodovou marmeládou, kterou jsem našel v lednici a posypu skořicovým cukrem. Zamotám je a na vrch je poliju nějakým sirupem co jsem našel a posypu malinami, které jsem taktéž našel v lednici. Do sklenice jí naliju pomerančový džus, který stal na lince. Vytáhnu ještě příbor a všechno nesu k Bell do pokoje.

Zatím spokojeně oddechuje, tak položím všechno na stůl a přilehnu si k ní. Obmotám kolem ní paže. Bell se zavrtí a přitiskne se ke mě. ¨

A v ten moment si uvěmomím...

...Já jsem se zamiloval do Bell...

————————————————————
Napište mi prosím do komentářů, jestli mám pokračovat. Hodně mi klesla aktivita a moc lidi si příběh nečte. Vím ze je to z části moje vina, protože vydavam opravdu málo, ale škola mě poslední dobou totálně ničí. Mám tady ještě někoho, kdo čeká na můj příběh? ❤️

Ev🖤