Uzavřená

Part 21

Pohled Harryho...

O měsíc později...

S Bell jsme spolu už měsíc a tři dny. Dokonce musím přiznat že to byl zatím nejlepší měsíc mého života. Bell mě začala doučovat, abych zvládl maturitu, ale sama občas tápe. Jedno naše doučování se trochu zvrtlo, noo spíš zvrhlo. Ale já si prostě nemůžu pomoct. Ona je tak strašně moc sexy. Každopádně když na to vzpomínám, vždy se usmívám.

Sedím nad literaturou už hodinu. Mám Bell rád, ale je hrozně zodpovědná co se učení týče. Nic mi neodpustí. Řekla si, že budu mít co nejlepší známky. Dokonce mě donutila si přečíst anglické romány. Teda donutila mě, ale jsem teprve na páté straně. Jsem rád, že mě Bell doučuje, ale tím, že je v mé blízkosti mě hrozně rozptyluje. „Zlato jsem rád, že mi pomáháš, ale jestli se mě budeš pořád dotýkat, tak se neudržím." Škádlivě se usměje. „Víš Harry, momentálně jsem pro tebe naprosté tabu. Jsem pro tebe prostě zakázaná. Představ si, že jsem stará, vrásčitá češtinářka." Chytnu menší záchvat smíchu. „Já ale dělám vždy to, co je zakázané." Bell zkříží ruce na prsou a na oko se naštve. Zvednu se a přehodím si ji přes rameno. „Harolde okamžitě mě pusť." Mluví sice naštvaným tónem, ale směje se u toho a proto pokračuju a hodím ji na postel. Chtěl jsem jí začít lechtat, ale když jí teď vidím, jak leží a svůdně se kouše do rtu, vrhnu se na ní. Začnu jí vášnivě líbat a ona se ke mě hned přidá. Zajedu jí rukou pod tričko. Ona jako vždy ztuhne a ruku mi dá pryč, ale naše rty nerozpojí. Tímhle mi dala jasně najevo, že nic víc nechce, ale chápu jí a proto jí jen líbám. Bell mi zajede rukou do vlasů a jemně zatáhne. Omylem mi unikne tichý vzdech a ona se mírně usměje do polibku...

Vzpamatuju se až mi zazvoní telefon. Byl jsem tak zamyšlený, že jsem úplně zapomněl na čas. Podívám se na displej a uvidím nádhernou tvář Bell. Usměju se a hovor přijmu. „Ahoj zlato, už vyjíždím. Trochu jsem zapomněl na čas." Z druhé strany se však line jen ticho. „Bell, jsi tam?" Uslyší vzlyknutí a uvědomím si, že něco není v pořádku. „Zlatíčko, co se děje? Proč pláčeš? Stalo se něco? Odpověz mi nebo se zblázním.." „Harry..." Na chvilku se odmlčí. „Chtěla bych aby jsi rychle přijel ke mě. Něco není v pořádku. Prosím co nejrychleji co to jen jde." „Bell, sakra, co se děje?" Uslyším zvuk, který bych přirovnal k zámku. „Harry, někdo se k nám vkradl. Táta je v práci. Jsem tu sama a dole v kuchyni někdo chodí." Zděsím se. Pořád brečí, ale tlumeně, protože se bojí. „Pane bože Bell. Zamkni se v pokoji. Schovej se někam. Hned jedu a zavolám policii. Hlavně buď potichu." A v ten moment se hovor přeruší a mě málem pukne srdce. Okamžitě volám policii za běhu do auta. Snad se jí nic nestalo, to bych asi nepřežil.

Pohled Bell...

Dneska mě Harry bere do kina. Už se chystám. Dala jsem si dlouhou sprchu. Dneska má taťka noční a ségra je u tety, takže mám celý byt pro sebe.

Vyfoukala jsem si vlasy a umyla zuby. Všude jsem zhasla a šla rovnou do pokoje. Začala jsem se malovat. Chci vypadat hezky, ale nechci být přelíčená. Rozhodnu se jen pro linky a řasenku. Pak přejdu ke skříni. Momentálně jsem ještě v domácím. Mám na sobě krajkované spodní prádlo a bílé volné tričko.

„Co to bylo." řeknu si potichu. Uslyšela jsem z kuchyně nějakou ránu a hned poté kroky. Nečekám ani minutu a volám Harrymu. I když brečím, tak mu nějak řeknu co se děje a během toho zamknu dveře. Harry mi začne říkat co má dělat, ale to já už ho neposlouchám, protože se pohne klika mých dveří. Leknu se a telefon upustím, což nejen že přeruší hovor, ale taky udělá ránu. Klika se začne netrpělivě hýbat a jako poslední uslyším obrovskou ránu, když ta osoba vyrazí mé dveře. Pomalu se ke mě přibližuje osoba v černém a já se rozbrečím ještě víc. Už je téměř u mě, zvedne ruku položí ji na mojí tvář. Tu druhou položí na můj hrudník.

Harry prosím pospěš si...

————————————————————
Lidi já se tak strašně moc omlouvám. Posledních pár dní vůbec nezvládám školu a nemam čas na nic jiného. Doufám, ze můj příběh nepřestanete číst🥰 Mám všechny svoje čtenáře moc rada❤️
Ev🖤