Několik set kilometrů od rodné země. Od rodiny. A ta část rodiny, která je semnou, je vlastně pořád mimo domov. Chtěla jsem umřít? Ano, chtěla. Chtěla bych za mámou? Ano, tak moc bych chtěla... Ale v moment, kdy se mi do cesty připletl on, vše se zm...
Po dvou měsících zase slyším ten otravný zvuk. Budík. Natáhnu se k nočnímu stolku a budík vypnu. Nikdy jsem nebyla ten typ, který by měl nastavený budík na několikrát. Mě stačilo aby zazvonil jednou a já, sice nerada, vylezla z postele. Nemám ráda noc a spánek a proto jsem byla ráda, že už je ráno. Teda bylo teprve 5 hodin, ale dneska mě čeká první den na nové škole, tak se chci připravit a hlavně přijít v čas.
Moje kroky vedou jako každé ráno do koupelny. Svleču ze sebe pyžamo a vlezu si do sprchy, kde na sebe nechám téct horkou vodu. Přemýšlím o tom, jak mě ve škole vezmou a doufám, že si ze mě nebudou utahovat, jako na všech minulých školách. Když uslyším jak na mě táta klepe a ptá se jestli ještě žiju, tak si trochu pohnu. Umyju si vlasy a oholím nohy, protože mám v plánu si vzít sukni. Když ze sprchy skoro po hodině vylezu, usuším se, obléknu si svoje bílé krajkované prádlo a začnu si upravovat vlasy. Vyfoukám si je a rozčešu, tím docílím že budou vlasy jenom lehce vlnité. Rozhodnu se, že nechám vlasy rozpuštěné a odcházím do mého pokoje se trochu nalíčit. Nechci to přehánět a proto sáhnu pouze po korektoru, řasence a lesku na rty. Hned poté se vydám ke skříni a vytáhnu bílý top a černou sukni. K tomu si vezmu černé polobotky a vše zakončím náhrdelníkem. Popadnu tašku a vyrazím po schodech dolů do kuchyně. Pozdravím svou malou sestřičku a dám tátovi pusu na tvář. ,,Bell, nechci ti kazit tvou dobrou náladu, ale strávila si hodně času svým vzhledem a teď se nestíháš nasnídat." oznamuje mi táta. Kouknu se na telefon a zjistím že je 7:15 a začnu panikařit. Mám totiž o půl osmé sraz s ředitelem školy, aby mi řekl něco k mému vzdělávání. ,,A sakra, dobře tak já letím. Mějte si tu hezky a ty Laylo tátu nezlob." usměju se na svojí sestřičku a vycházím ke svému autu. Nasednu a pomalu se rozjedu ke škole.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cesta do školy mi trvala asi pět minut, takže mám zhruba osm minut na to, abych se dostavila do ředitelny. Vylezu z auta, zhluboka se nadechnu a vyrážím směr vchod do školy. Škola byla velká a chvíli mi trvalo zorientovat se, kde vlastně stojím. Po stranách chodby bylo plno skříněk. Uvědomila jsem si, že nemám šanci sama najít ředitelnu. Tak se začnu rozhlížet a doufat, že najdu někoho, kdo se mi bude zdát sympatický a ochotný. Najedou uvidím holku, která je zahleděná do mobilu a tak se k ní rozejdu. „Mmm ahoj, já jsem Bell, mohla by jsi mi prosím říct, jak se dostanu do ředitelny?" A ta holka se zářivě usměje „Jéé ahoj, já jsem Linda. Musíš vyjít po schodech do druhého patra, pak odbočíš do leva a půjdeš pořád rovně. Na konci chodby jsou dveře a ty jsou od ředitelny. Jinak ty jsi tady nová, že? Nikdy jsem tě tady neviděla." „Ano, přistěhovali jsme se teprve o prázdninách. Ale už jsem jenom poslední rok na střední, takže i kdyby mě tady neměli rádi, tak to přežiju." a zatvářím se trochu smutně. „Neboj, tady jsou fajn lidi, když nepočítám některé nafrněné holky, které se jen předvádí a se všemi spí. Každopádně řekla bych že máme štěstí, já jsem taky ve čtvrťáku." a jde vidět že je opravdu ráda. „Ráda bych si ještě povídala, ale už teď jdu pozdě a nechci si zkazit reputaci hned první den. Ale ještě se určitě uvidíme, ahoj!" Linda mi jen zamává a já se hned vydám po schodech na horu do ředitelny. Ředitel byl postarší pán, byl velice hodný a ochotný. Řekl mi jak to tady chodí, předal mi rozvrh a popřál hodně štěstí. Pak už mi jen vysvětlil, jak se dostat do třídy.
Začala jsem mít nepříjemný pocit. Začali se na mě hrnout vzpomínky z minulých škol. Neměla jsem ale čas přemýšlet nad minulostí, protože jsem se ocitla před mojí novou třídou. Hned když jsem vešla na mě začala mávat Linda, a tak jsem si k ní šla rychle přisednout. Nebylo tu tolik lidí a tak jsem se trochu uvolnila. Najednou začalo zvonit a do dveří přišla mladá paní. Z jejího proslovu jsem pochopila, že je naše třídní učitelka a taky že tady nejsme ani zdaleka všichni. Nakonec řekla, že jako nová spolužačka mám jít před tabuli a říct něco málo o sobě. Nejistě jsem se zvedla a přišla k tabuli. „Tak nám řekni jak se jmenuješ, odkud jsi..." popoháněla mě učitelka. „Takže, jmenuji se Isabella Thorne, ale všichni mi říkají Bell. Přestěhovala jsem se sem ze..." Než jsem to ale stačila doříct, do třídy vtrhla bez klepání parta kluků. Já jsem se tvářila překvapeně, ale zbytek třídy vypadal, že se tohle děje pravidelně. „Jsem ráda že jste se vůbec uráčeli přijít. Je to velká čest. Ale zajímalo by mě, kde jste nechali pana Stylese. To že je první den neznamená, že vám nepíšu zameškané hodiny." A v ten moment do třidy vešel poslední člen naší třidy jak jsem pochopila. Zavřel dveře a otočil se směrem do třídy a já měla tu čest setkat se s jeho smaragdy. Moje oči se doslova ztrácely v těch krásných zelených očích. „Jsem ráda pane Stylesi, že jste nás poctil svou návštěvou, ale teď se usaďte a nechte svojí novou spolužačku domluvit." Učitelka byla celkem naštvaná, ale i tak prodloužila moje utrpení. Snažila jsem se nedívat do těch jeho očí a pokračovala, „Noo, takže přestěhovala jsem se sem ze Španělska, ale mluvím od malička i anglicky. Mám malou sestru Laylu a otce. Mám ráda hudbu a tanec." Cítila jsem se hrozně trapně a zakázala jsem si dívat se na toho kluka. Zbytek hodiny byl jenom organizační a já se doslova těšila až vypadnu z té třídy.
Konečně zazvonilo a já se rychle zvedla a vyběhla ze třídy. Jenže tenhle nápad měl i můj spolužák a tak jsme se bohužel ve dveřích srazili. Chtěla jsem se omluvit, ale on mě předběhl a začal na mě mluvit. „Ahoj, já jsem Harry Styles..."
———————————————————— Tak se potkali. Uvidíme jak pak Styles zareaguje. Doufám ze se vám bude příběh líbit
