Uzavřená

Part 14

Pohled Bell...

Uběhly dva týdny od seznámení s Colem. A vlastně pořád nemůžu uvěřit, že jsme se dali dohromady. Ten okamžik mám stále před očima.

Po večeři jsme se šli projít do parku. Cole chvilku váhal, ale po chvilce si semnou propletl prsty. Na chvilku jsem pomyslela na Harryho, ale z přemýšlení mě hned vytrhl Cole. „Bell, já vím že se známe jenom chvíli, ale cítím k tobě něco nepopsatelného. Chtěl bych být s tebou.." Byl velmi nervózní, ale já ho pohladila po tváři. „Jsem s tebou šťastná a jsem ráda že tě mám ve svém životě." Čekala jsem, že mi řekne ještě něco, ale zaskočil mě, když mě jemně políbil. Moje myšlenky se opět ocitli u Harryho. „Nebuď kráva Bell, stojí před tebou dokonalý kluk, nenech ho utéct. Harry je minulost." řekne mi moje podvědomí. Chvilku sice váhám, ale nakonec mu polibek opětuju... Doprovodí mě až domů, dá mi ještě jeden polibek a po chvilce se ztratí ve tmě.

Malinko se pousměju nad vzpomínkou a začnu se chystat do školy. Dneska jsem trochu nestíhala a tak na mě Cole chvilku čekal. Když jsem přijela ke škole, rychle jsem se rozběhla za ním. Vtáhl mě do objetí a políbil mě do vlasů. „Ahoj Bell, jak si se vyspala?" Nebudu mu říkat, že se mi opět zdála noční můra o mamince. Neřeknu mu to z důvodu, protože o smrti mé matky neví. „Skvěle, zdálo se mi o tobě." Trochu zalžu, ale někdy malá lež neuškodí. Jenom by mě litoval a to já nechci. Cole se jen usměje a za ruku mě táhne do třídy. Povídal mi, že by mě chtěl představit rodičům. A to mě vykolejilo tak moc, že jsem si nevšimla osoby, která se po dvou týdnech uráčila přijít do školy.

Pohled Harry...

Dneska je ten den, kdy se začnu opět o Bell snažit. Myslím, že jsem jí dal dost času a teď by mohla přijmout moji nabídku přátelství. Vstal jsem celkem brzo, chci být ve škole dřív, protože Bell je ve škole vždycky o půl hodiny dřív než potřebuje. Rychle se nachystám a vyjedu do školy. Když vejdu do třídy, všimnu si že tady není. Ale překvapí mě že tady jsou moji debilní kamarádi. „Nazdar Harry, co tě donutilo jít do školy? To ti chyběla škola, my, nebo Isabella?" „Drž hubu Zayne. Proč nesereš Liama. Ten začal chodit s Lindou a neřeknete mu nic." Liam měl vždycky štěstí na holky. „Ještě je naváděj ty buzerante. Starej se radši o Bell. Vlezla ti do cesty celkem zkurvená překážka." Ale to já ho už nevnímal. Do třídy vešla ona. Když jsem se vzpamatoval, všiml jsem si, že jí za ruku drží ten debil Sprouse. Jestli si myslí že se bude snažit o Isabellu, tak to se šeredně spletl. „Hej Sprousi, to tě musí vodit holka za ručičku, aby jsi trefil do třídy?" Oba se na mě podívají. Bell vůbec nevnímá a Cole si jí přitáhne k sobě za pás. Tak počkat, tady mi něco kurva nesedí. A v tu chvíli se ozve Liam. „Harry nech toho. Nedělej ze sebe debila." „Co prosím, tak já ze sebe dělám debila? Já nepotřebuju aby mě někdo vodil ze ručičku, já trefím do třídy sám!" Liam se nadechne a oznámí mi něco, na co jsem nebyl ani trochu připravený. „Harry oni jsou spolu, tak toho nech." Bylo to jakoby se mi srdce zastavilo, jako by mě někdo stopnul. Nahromadily se mi do očí slzy, ale já je hned zahnal. Nebudu přece brečet ve škole. Naprosto zničeným pohledem jsem se podíval na Bell. Stála tam v objetí toho vola, ale měla slzy v očích. Koukala na mě tak smutně. Nemohl jsem to vydržet, prostě jsem se sebral, nasedl do auta a jel domů.

V pokoji jsem se zamkl, popadl jsem první věc co byla po ruce a vší silou jsem jí hodil proti zdi. Měl jsem chuť zmlátil toho idiota. Kdyby se nevrátil Bell by mi určitě dala šanci. Vím to...

————————————————————
Trošku kratší díl, ale stojí podle mě za to. I když je Harry hrubý, je to hodný kluk. A doufám, ze mu Bell odpustí. Uvidíme, myslíte si ze s Colem vydrží dlouho? Nebo nakonec Bell podlehne kouzlu Harryho Stylese?

Ev🖤