Pohled Bell..
Po rozhovoru s Harrym se mi trochu přitížilo. Rychle jsem se vydala na dívčí záchody a hned se rozbrečela. Ano vím, neměla jsem zas tak velký důvod, ale po smrti maminky mě rozhodí každá maličkost. Najednou jsem slyšela tlumený zvonek, který mě upozornil na začátek další hodiny. Proto jsem posbírala všechnu odvahu a rychlým tempem vyšla zpátky do třídy. Ve třídě už všichni seděli a před tabulí stál ředitel. „Děkujeme že jste se k nám připojila slečno Thorne, ale pro příště bych byl rád, kdyby jste chodila do hodin v čas." „Samozřejmě, moc se omlouvám, ale byla jsem na toaletě." řekla jsem poněkud stydlivě. Než však něco stačil odpovědět, vložil se do rozhovoru pán školy - Harry. „Slečna Thorn si potřebovala vyměnit vložku, trapka jedna." „Harry, tohle je poněkud nevhodné. Nejen že je to naprosto osobní záležitost, ale všechny vás upozorňuji. Slečna Thorn si prožila už hodně a nepotřebuje aby jste jí to tady ještě víc znepříjemnili."a po tomhle se ředitel otočí a vyjde ze třídy. Najednou byly všechny pohledy směřovány jen mě, ale ty krásné oči se na mě dívaly jen nenávistně.
Když jsem přišla domů, našla jsem vzkaz na stole: „Zlatíčko, jeli jsme s Laylou nakoupit nějaké dekorace do pokoje, přijedeme kolem osmé. Mám tě rád, táta." Musela jsem se usmát, ale po chvíli na mě dolehla samota. Zalezla jsem si do pokoje, schoulila se do klubíčka a propadla pláči. Tak moc mi maminka chybí. Kéž bych ji mohla ještě jednou spatřit. Svět bez ní je tak prázdný. Začnu vzpomínat a pomalu propadám spánku. Ale moje noční můra je zpět...
„Mami co se děje!! vidím svojí maminku jak leží na podlaze a nehýbe se. Okamžitě volám sanitku. Najednou uslyším velmi tlumený hlas „ Zlatíčko, odpusť mi, že tě tady nechám. Musíš mi ale slíbit že se nebudeš trápit. Postarej se o tatínka i Laylu. Buď silná. Jednou si najdeš někoho, koho budeš milovat. Někoho kdo ti alespoň na chvíli zalepí díru po mě. Když se zamiluješ do jeho očí zamiluješ se i do jeho duše. Oči jsou zhmotněný orgán citů, věř mi." A v tu chvíli maminka naposledy vydechla. Chtěla jsem tak moc umřít, tak moc jsem chtěla z tohohle nespravedlivého světa pryč...
Rychle jsem se vzbudila a propadla dalšímu záchvatu pláče... Když jsem se uklidnila, vzala jsem si do ruky telefon a když jsem zjistila že je teprve 18:00 rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat. Oblekla jsem si černé legíny a tmavou sportovní podprsenku. Nakonec jsem si obula boty, vzala telefon a sluchátka a vyběhla jsem z domu.
Bylo to úžasné. Úplně jsem se uvolila a nemyslela na nic, jen jsem si užívala hudbu. Ale to jen do chvíle než jsem zahlédla v parku postávat Harryho a tu jeho bandu. Chtěla jsem se rozběhnout a doufat že si mě nevšimnou, ale z ničeho nic na mě Harry zavolal. „Hej zrzko, pojď za námi." Vím že bych neměla, ale ty jeho oči mě nesmírně přitahovaly. „Ahoj kluci, potřebujete něco?" „Ani ne, jen jsme tě chtěli pozdravit." odpoví menší blonďáček. „Ráda bych tady s vámi ještě chvíli zůstala, ale celkem spěchám." Snažím se nenápadně odejít. „Dobře zrzko, večer ti napíšu na instagram, tak doufám že mi odepíšeš." a celkem úchylně se usmál. Byl to Liam. Harry mu totiž řekl: „Liame drž hubu." Když už jsem se od nich vzdálila stejně mi to nedalo a tak jsem na ně zavolala „A jo, jmenuji se Bell, tak mi prosím říkejte jménem. Ale od tebe bylo celkem sexy, když jsi mě nazval zrzkou, Harry." Svůdně se usměju a skousnu si spodní ret. Ani nevím proč jsem to udělala. Prostě jsem ho chtěla vyprovokovat a to se mi taky povedlo, protože jsem slyšela jak řekl: „Tohle ti nedaruju Isabello." Řekla bych, že tohle bude ještě sranda...
————————————————————
Tak máme tady další díl. Už se trochu začínáme dozvídat něco málo o Bellině matce. A taky že Bella není žádný svatoušek. Příští díl bude zase z pohledu Harryho, tak se máte na co těšit..Ev🖤
ČTEŠ
Uzavřená
FanfictionNěkolik set kilometrů od rodné země. Od rodiny. A ta část rodiny, která je semnou, je vlastně pořád mimo domov. Chtěla jsem umřít? Ano, chtěla. Chtěla bych za mámou? Ano, tak moc bych chtěla... Ale v moment, kdy se mi do cesty připletl on, vše se zm...