Uzavřená

Part 31

Pohled Bell...

Rychle ucuknu, když se mě dotkne. „Harry, co potřebuješ?" Pomalu se k němu otočím. „Bell, sakra, já potřebuju, aby jsi mě vyslechla." „Ne, já nechci nic slyšet. Jdi si radši za tou svou. Za tou, která je pro tebe všechno a které jsi zachránil život." Podívá se na mě s nechápavým výrazem. „Co to povídáš." „Harry, myslíš, že jsem si nevšimla, že mluvíš o konkrétní holce. Zachránil jsi ji život, takže pro tebe asi hodně znamená. Moje práce byla celá o tobě, ale ty to neoceníš." „Já že to neocením. Málem jsem se rozbrečel po tom, co jsi tu svojí práci dočetla. A navíc celá tak moje zkurvená práce byla o tobě Bell. Proč prostě nechceš pochopit, že tě miluju. Ž e mě to všechno mrzí." Oči mě začnou opět pálit a chce se mi hrozně moc brečet. „Kdyby to bylo o mě, napsal by jsi tak o tom znásilnění a ne že si mi zachraňoval život." „Sakra, já tě najdu v lese, promrzlou a skoro mrtvou a ty mi tu budeš vyčítat, že jsem měl psát o tvém skoro znásilnění. Víš jak mi bylo, když jsem tě našel v tom lese. Myslel jsem, že umřu." „Vysvětlíš mi, o jakém lese tady pořád mluvíš?" Harry mě chytne opatrně za ruku, ale nechám se. „No to jak jsem tě našel a zavolal záchranku. Když se v nemocnici probrala po týdnu, byl jsem tam. Ale vyhodila jsi mě. Myslel jsem si, že to víš a i přes to jsi mě poslala pryč." Nikdo mi sakra neřekl, že mě našel Harry. Popojdu k němu blíž a chytnu ho i za druhou ruku. „Kdybych to věděla..." „Ne Bell, myslíš, že by se něco změnilo. Každý den, každou minutu lituju toho, co jsem udělal. Jsi pro mě důležitá, tak moc. Nevím co si myslíš, ale já se s ní vážně nevyspal po tom co jsi odešla a ani před tím. Můžeš..." „Můžeš už konečně na chvilku mlčet." „Ale..." Než stihne cokoliv říct, políbím ho.

„Co..co to bylo?" „Důkaz toho, že tě miluju a že ti odpustím." Rozzáří se mu oči a zvedne mě do náruče a roztočí se semnou. „Harry pusť mě, ještě má pořád nízký tlak." Rychle mě položí se strachem v očích. „Ale není to nic vážného." Usměje se. „Co kdyby jsme se už nevrátili, stejně je to poslední hodina, takže si můžeme někam zajet." „Já nevím, ještě zbývá dvacet minut z dvouhodinovky a navíc tam máme věci." „Tak já tam zajdu a řeknu, že se ti udělalo špatně, tak tě hodím domů." „Harry, já nevím." „Věř mi Bell." Obejme mě a políbí mě na krk. Trochu hlasitěji vydechnu a Harry se potichu zasměje. „No.. no tak dobře." Těžce se mi dýchá a srdce mi bije jako o závod. „Pořád nemůžu uvěřit, jak na mě tvoje tělo reaguje. A to jsem ti jen udělal cucák na krku. Už se těším jak.." Rychle mu zakryju pusu. „Harry, dost. Jdi radši pro ty věci." „Jak si přeješ lásko, ale kdyby jsi věděla co bych ti mohl.." Rychle umlčím polibkem. „Tak to budu častěji mluvit o tady těch věcech, když mě budeš takhle zastavovat." Usměju se na něj a on se vydá po chodbě zpátky do třídy.

Po chvilce se vrací s našima taškama. „Můžeme?" Jemně přikývnu a nechám se vzít za ruku. „Mohli by jsme jet ke mě Harry. U tebe doma bude ředitel a toho teď vážně potkat nechci. Co by si o mě pomyslel." „Bell nemyslel by si nic. Nebuď taková šprtka a nasedni do auta." S přimhouřenýma očima se na Harryho podívám. Začne mu cukat koutek a po chvíli se rozesměje úplně. Já se snažím ještě chvíli udržet svůj kamenný výraz, ale taky se začnu smát. S mírným záchvatem smíchu si sedáme do Harryho auta a odjíždíme ze školního pozemku.

Už dlouho jsem neseděla takhle blízko Harryho. Srdce mi bije jako splašené, a když Harry položí svou dlaň na moje stehno, vynechá úder. Snažím se soustředit na přírodu, kterou míjíme a ne na Harryho dokonalou mentolovou vůni. „Nad čím přemýšlíš zlato?" Rychle sebou trhnu. „Ale jenom nad písemkou z matiky, kterou zítra píšu." Rychle se na mě koukne a jde vidět, že mi nevěří, ale radši se dál věnuje řízení. Když zastaví před mým domem, auto od táty nikde není. To znamená, že je zase v práci a sestřička u tety.

„Harry můžeš mě nechat, potřebuju se učit na tu písemku a ty mě pořád rozptyluješ." Něco si zamumlá a dál mi věnuje jemné polibky na krk a klíční kosti. Líbí se mi to, sakra moc se mi to líbí, ale pokud mu to dovolím, zajde to někam, kam nechci. Teda chci, ale bojím se. „Harry prosím." „Prosíš abych pokračoval. Abych tě přenesl na postel a pomalu ti.." Rychle mu překryju pusu rukou. „Harry nemluv tak." „Chtěl jsem říct, že ti pomalu sundám tričko, ale tvůj nápad se mi líbí víc." Olízne si rty. „Ale.." Než stihnu něco říct, otočí mě směrem k němu a políbí mě. Polibek mu velmi ochotně opětuju. Po chvíli se stane z něžného polibku, polibek plný vášně a chtíče. Začne mě líbat na krku a já nakloním hlavu na stranu, aby měl lepší přístup. Krk je moje slabina a on to moc dobře ví. Začne se mi ztěžka dýchat a potichu vzdychnu. Harry to vezme jako signál a jemně mě zatáhne za ruce, abych si stoupla. Přesune se zpátky k mé puse a začne mě líbat. Rukama sjíždí po mém těle až se dostane k zadku a jemně mi ho stiskne. Opět vzdychnu a harry se do polibku jemně usměje. Chytne mě pod zadkem a dá mi tím pokyn, abych obmotala nohy kolem jeho pasu. Já udělám přesně co chce a nemotorně na něj vyskočím.

Otírám se o Harryho stále se zvětšující rozkrok. Harry vzrušeně zavrčí a přenese mě k posteli. Leží nade mnou a stále se líbáme. „Harry..." Odtáhnu se a udýchaně na něj začnu mluvit. „Já..já nevím jestli to teď chci." Harry se zarazí. „Ty to semnou nechceš?" Vidím v jeho tváři zklamání. „Ne ne, tak jsem to nemyslela, jen se hodně bojím." Harrymu se značně uleví a pak se na mě zase podívá. „Lásko, jestli to teď nechceš nemusíme. Ale jestli se jen bojíš, půjdu na tebe pomalu. Moc tě miluju." Usměje se na mě a já vím, že ho moc chci. „Dobře, miluju tě." Chvíli se na sebe díváme a Harry se mi opět vrhne na rty...

————————————————————
Tak konečně další díl. Konečně se dostáváme ke scéně, která bývá velmi oblíbená, ale já to totálně nedávám😂 proto nechám na vás, jestli chcete příští díl přesně s takovou tematikou. Je to čistě na vás, takže mi napište jestli ano nebo ne. Já se jdu vzpamatovat a připravit se na další díl.💗

Ev❤️