Uzavřená

Part 30

Pohled Bell...

Stojím před všemi. Na Harryho si nedovolím kouknout a tak rozroluji papír a ponořím se do moře slov.

...Láska, co to vlastně je. Někdo si představí pod tímhle pojmem vztah k přírodě nebo ke zvířatům. Jiní zas dokonalý vztah s protějškem. Ať už je to tak či onak, vždy to skončí stejně. Příroda se zničí, zvířata utečou a po vztahu s ním, zůstane zlomené srdce. Jen prázdný pocit... Láska je vlastně jen označení, pro zbláznění osoby do osoby druhé. Zamilovaní lidé jsou prostě divní. Nevnímají okolní svět a žijí jen pro tu jednu osobu. Pro toho, který je pro ně v tu chvíli dokonalý. To že kvůli němu probrečeli hodiny a hodiny. To že se kvůli němu nemůžou ani najíst. Tohle je láska. Něco co chce každý zažít... Ale ano, když je láska opětovaná, je to nádherný pocit, kterým žijete. Rána, kdy se budíte vedle svého přítele a víte, že on je všechno co chcete, je nepopsatelný pocit. Můžete se tisíckrát pohádat, ale stejně si k sobě najdete cestu... Sama vím jaké to je. Ten dokonalý pocit, že vás někdo miluje a chrání. Že nejste nikdy na nic sami. Kdyby nebylo jeho, byla bych skončila znásilněná a možná i mrtvá. Byla to pro mě přesně ta osoba, která mi byla nablízku, když jsem se hroutila. Když všichni ostatní odešli. Která mi poskytla náruč, když jsem plakala dlouho do noci. Ale taky pro mě byl osobou, se kterou jsem mohla být sama sebou... Je celkem ironické, jak tohle všechno, dokáže přebít jedna věc. Jedna špatná věc. Jen pár minut a jedno nedorozumění. Pocit, kdy se ve vás všechno sevře, kdy nemáte sílu stát na nohou. Kdy neslyšíte hudbu, která hraje silně přes celý dům a jediné co vnímáte je on. Ten, který vám slíbil lásku. Ten, který vás miloval a možná pořád miluje... V lásce mezi dvěma, musí být důvěra. Přijdu si až moc naivní, když na to vzpomínám. Byla jsem tak zahleděna do mojí bubliny, v které jsem byla pouze já a on, že jsem si neuvědomila, že po světě běhá spousta lidí, kteří se snaží tyhle nádherné pocity zničit... Ale stejně je na tom hezké, že pokud je láska tak moc silná a zamilovanost stále sílí, dokážou si dva lidé odpustit. Ale občas je zapotřebí mluvit a vyznávat city. V tomhle případě potřebuji slyšet ta slova, která se zatím neobjevila. Ale až budeme připravení cítit zas ten krásný pocit, který ovládá naše srdce, budu ochotna přenést se přes tu bolest, která ve mě koluje už několik týdnů... Nakonec je ale důležité říct, co to ta láska vlastně je. Je to pocit, nebo jen něco, co se říká, ale cítit se nedá. Takže definice lásky? Silný, kladný a spíše trvalý vztah k určité osobě. Definice smutku? Emoce, které v lidech vyvolává pocit bezmoci, zbytečnosti nebo málocennosti a především zrady. No a jaká je tady definice zamilovanosti? Na začátku je láska a na konci většinou smutek, pokud za vztah nechtějí bojovat...

Když dočtu poslední slova z mé práce, mám slzy v očích a jsem na pokraji zhroucení. Konečně najdu poslední zbytek odvahy a kouknu na mého.. teda už ne na mého... kluka, který byl pro mě ještě před několika týdny naprosto vším. Vidím jeho nešťastný pohled, možná dokonce skleněné a červené oči od zadržujícího pláče. Když ke mě vzhlédne, odvrátím pohled. „Děkuji slečno Thorne, bylo to velmi procítěné a jsem na vás moc pyšná. Máte za jedna." Kývnu hlavou k učitelce a odeberu se na své místo. „Tak a poslední je Harry Styles." Jedním okem zalétnu k Harrymu. Jde k tabuli se zmuchlaným papírem a už teď vím, že budu mít co dělat, aby se nezhroutila.

Pohled Harry...

Stojím jak kretén se zmuchlaným papírem před svojí zkurvenou třídou. Chce se mi brečet a řvát. Bell vlastně řekla, že mi je schopná odpustit, ale že se stejně nakonec rozejdeme. Celá třída čeká, až začnu předčítat svoji debilní práci. Kouknu do papíru a zvedne se mi žaludek.

...Láska. Pro někoho jen bezcenné slovo a pro jiné zase cit, bez kterého nedokážou žít. Je to tak debilní, že to ani není možné...

Tak tohle fakt ne.

...Láska je prostě na hovno pocit. Nikdy jsem ho nezažil a nikdy ho zažít nechci. Tečka a konec...

Všichni na mě koukají. Bell se tváří hrozně ublíženě. Po tvářích ji tečou slzy. „Harry, podej mi ten papír." Dívá se na mě učitelka a natahuje směrem ke mě ruku. „To v žádném případě. Vás nemusí nic zajímat." „Harolde, okamžitě mi dej ten papír. Nechtěj abych ti ho vyrvala z ruky." „Fajn!" Neochotně ji kus papíru podám.

Po minutě se na mě tázavě podívá. „Můžeš mi říct, proč jsi nepřečetl to, co tady máš napsané. Normálně bych tě poslala si sednou i s pětkou, ale takovou radost ti tentokrát neudělám. Takže ty si teď vezmeš ten papír a přečteš celé třídě tvou práci. A pokud možno bez diskuzí." Vytrhnu ji papír z ruky. Než začnu číst, rozhlédnu se po třídě. Můj pohled už poněkolikáté za dnešek zabloudí k Bell. Řasenku má rozmazanou a Linda ji drží za ruku. Zhluboka se nadechnu.

...Láska. Pro někoho jen bezcenné slovo a pro jiné zase cit, bez kterého nedokážou žít. Je to tak debilní, že to ani není možné... Sám bych se všem před pár měsíci vysmál, kdyby mi řekli, že se zamiluju. Já na vztahy a na lásku celkově nikdy nebyl. Ale to jen do doby, než jsem poznal tu věčně vystresovanou a nádhernou holku. Asi jsem prostě cíťa, ale já jsem bez ní nemohl být déle jak jednu noc. Nikdy by mě nenapadlo, že se najde holka, která se mi dostane tak hluboko pod kůži, že se nebudu moct v klidu najíst bez toho, abych na ní nemyslel... Člověk se tak rychle zamiluje do toho pocitu, že o něj někdo stojí, že si neuvědomí, jak rychle to dokáže skončit... Vidět osobu, kterou milujete nade vše, jak pláče a pomalu se rozpadá na kousíčky, je tak bolestivý pocit... Když mi někdo kdysi řekl, že láska bolí, vysmál jsem se mu. Co může bolet víc, než dostat přes držku a ránu do rozkroku. Ale teď už vím, že tohle je úplně jiná a tak stonásobně horší bolest. Jako kdyby vám postupně odumírali všechny orgány. A... srdce se pomalu a jistě lámalo na milion malých kousíčků... Kdyby mi někdo tvrdil, že existuje ještě horší bolest, tak bych mu řekl, že se nikdy skutečně nezamiloval... Sakra, řeknete mi někdo, kdo tohle vymyslel. Jsem zblázněný do holky. Nikdy jsem neměl potřebu tohle řešit a teď si tady vylívám srdce a prosím prakticky o odpuštění... Nejhorší na tom všem je, že i přes to všechno je člověk ochotný udělat pro toho druhého cokoliv. Ten pocit strachu, když jsem ji našel s chlapem, který ji chtěl zničit. Ten pocit totální bezmoci, když jsem ji držel v náruči a prakticky mi v ní umírala. Když jsem u ní proseděl den i noc a modlil se ke všem, aby se moje láska konečně probrala... Takže asi tohle je láska. Pocit, který ničí lidi kolem sebe. Neodpouští chyby a trestá každého, kdo se jen pokusí mu čelit. Ale i tak bych to chtěl všechno zažít znovu a pak znovu a pak ještě jednou. Do té doby, dokud si láska neuvědomí, že já a ona k sobě patříme...

Z očí mi padají slzy, které jsem celou hodinu zadržoval. Všichni mlčí. Nikdo si nedovolí něco říct. Naprosto zničeně se podívám na Bell. Obličej má v dlaních a slyším jen tiché vzlyky. Chtěl bych ji obejmout a políbit, ale nemůžu. Já do prdele nemůžu vůbec nic!!!

„Harry, děkujeme, bylo to vážně krásné." Dívá se na mě s lítostí v očích. „Já kurva nechci žádnou vaší lítost. Nechte mě všichni na pokoji." Naposledy se podívám na Bell, která akorát vstává a vybíhá ze třídy. Ani chvilku neváhám a hned se rozběhnu za ní. Když se dostanu na chodbu, Bell už je daleko. „Isabell zastav se prosím." Ani jsem nečekal, že se vážně zastaví. Doběhnu za ní a pohladím ji po rameni. Ucukne.

————————————————————
Nový díl je na světě, tak snad se bude líbit. Je to třicátý díl. Nemuzu uvěřit, ze už jich je tolik. Dekuji ze jste stále semnou❤️

Ev🖤