Několik set kilometrů od rodné země. Od rodiny. A ta část rodiny, která je semnou, je vlastně pořád mimo domov. Chtěla jsem umřít? Ano, chtěla. Chtěla bych za mámou? Ano, tak moc bych chtěla... Ale v moment, kdy se mi do cesty připletl on, vše se zm...
Dobře Bell, nepanikař. Máš dvacet minut čas, to stíháš. Teda stíháš pokud hned vylezeš z vany. Konečně jsem se vzpamatovala. Zabalila jsem se do ručníku a přešla k umyvadlu. Rychle jsem si umyla zuby a trochu rozčesala vlasy. Pak jsem přešla rychle do pokoje a sedla si k zrcadlu. Udělala jsem si tenké linky a vše zakončila řasenkou. A teď ten největší problém - oblečení. Rozházela jsem snad polovinu skříně, ale nakonec jsem vybrala černé džíny a černou oxford mikinu. Sebou si vezmu jenom peněženku, telefon a klíče. Všechno hodím do kapsy od mikiny. Už nemám moc času, proto se naposledy zkontroluji v zrcadle a rychle seběhnu schody. Venku je celkem teplo, tak mi bude mikina stačit. Nakonec si obuju bílé conversky a ještě rychle napíšu vzkaz pro taťku. „Vím že jste se zpozdili, ale nevadí. Domluvila jsem se s kamarádem, že mi ukáže trochu město. Nevím v kolik se vrátím, ale kdyby něco piš. Mám tě ráda, Bell." Pak už jenom zamknu dveře a přesně v čas před domem zastavil černý Range Rover.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Harry...
Rychle seběhnu dolů do kuchyně a snad poprvé doufám, že ten kretén ředitelský ještě neodjel. A díky bohu se rozvaloval na naší sedačce. No snad mi pomůže. „Hej, potřeboval bych vědět kde bydlí Isabella Thorne." „Harry tohle ti říct nemůžu, promiň." Ani se na mě nepodíval a dál se věnuje televizi. Kdyby vedle něj neseděla mamka, už bych na něj začal řvát. „Prosím, domluvili jsme se že se pro ní dneska stavím, ale nevím kam mám jet. Jestli mi nevěříš tak ti ukážu naše zprávy." Viděl jsem, že mi nevěří, ale pak se do toho vložila mamka a já věděl, že mám vyhráno. „No tak Nicku, vidíš že se mu ta slečna asi líbí, tak jim nestůj v cestě lásko." Bože já tak nesnáším, když si takhle říkají přede mnou. „No dobře, ale doufám že víš co děláš." „Neboj se. to já vím vždycky." Trochu se nad tím pousměju. Rychle vytáhne telefon a pošle mi její adresu do zpráv. „Ok, dík." Jen tak na oko jsem musel poděkovat, ale už jsem při tom rychle běžel do pokoje. Rychle jsem se převlékl. Klasicky jsem si vzal černé džíny a bíle tričko. A přes to přehodil černé sako, protože už byl podzim a i když nebyla venku zas tak velká zima, tak jsem věděl že později se ochladí. Prohrábl jsem si vlasy, dal na hlavu čepici jen tak, vzal telefon, peněženku a klíčky od auta a vyrazil zpátky do kuchyně. „Nevím v kolik přijdu, kdyby něco pište, ale jen pokud to bude vážné. Nazdar." Mamka se usmála, měla očividně radost, že se chci sblížit s nějakou holkou, ale to se celkem plete. No, ale kazit radost jí vážně nebudu. „Užij si to Harry a skus se vrátit rozumně, přece jenom máš zítra školu." Na to odpovídat nebudu, jen přikývnu, obuji si boty a už konečně vypadnu z baráku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nastartuji auto a zapnu navigaci. Zjistím, že bydlí po cestě do školy a celkem kousek od nás. Jsem celkem nervózní a ani nevím proč. Po chvilce už zastavuji před jejím domem a vidím, že zrovna zamyká dveře. Vystoupím z auta a jdu jí naproti. „Ahoj Bell." „Ahoj Harry."
———————————————————— Doufám ze vás příběh zatím baví. Zatím se zda, ze se v klidu seznamují, ale to by nebylo zajímavé, kdyby to šlo tak hladce. Kdyžtak napište do komentáře, co by jim to mohlo trochu zkomplikovat.
