Uzavřená

Part 36

Hned jsem zavolal jejímu otci. Nevěděl jsem, jestli to zvládnou a jestli to vůbec přežije. Ubíhaly minuty a pak hodiny a já s jejím otcem jsme byli totálně v hajzlu. Kurva, co se to děje. Ptal jsem se všech, ale nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Oči mě pálily a hlava mi klesala pod vyčerpaností, strachem a já pomalu usínal.. A v ten moment se otevřely ty pro mě vzdálené dveře. „Miku, tak mluv sakra." Vypadal hrozně vyčerpaně a smutně. „Harry je mi to hrozně líto, ale nedokázali jsme zastavit krvácení. V jeden moment to vypadalo vážně nadějně, ale Isabella neměla dost síly.." Začnou mi téct z očí slzy. „To není pravda, že si děláš srandu?!!!" Začnu na něj křičet a propadnu v hysterický pláč. „Nemohl jsem nic dělat Harry.. Bell před půl hodinou zemřela." Její otec začne šíleně brečet, kolem chodí pacienti a doktoři. „Do prdele to není sakra možné. Neeee...."

„Harry, prosím tě, vzbuď se." Začne semnou někdo třást a já se leknu a vzbudím se. „Co.. co se děje.. Bell umřela, sakra." Začnou mi téct slzy. „Harry, ještě jsou na sále. Usnul si, asi se ti muselo něco zdát." Ze srdce mi spadl kámen, ale rychle se zase vrátil, když jsem si uvědomil, že ji stále operují. „Neboj Harry, ona to zvládne, má tebe a ty jsi pro ní všechno. Nemáš tušení co se dělo, když umřela její mat..." „Harry, pane Thorne?" Přeruší ho Mike a za ním jde druhý doktor. „Rychle se za nimi rozběhnu s jejím otcem v patách. „Tak co?" „Krvácení se nám povedlo zastavit a teď by mělo být všechno v pořádku. Prvních 24 hodin by mělo být kritických, pak by se měla začít probouzet." „Pane bože. Děkuji.. děkujeme... sakra můžeme ji vidět?" „Samozřejmě, leží na jednotce intenzivní péče. Ale jenom na chvilku, teď si potřebuje hlavně odpočinout."

Odvede nás před pokoj a my se musíme obléct do modrých plášťů a nasadit si roušky. „Dobře, máte půl hodiny, pak musíte jít. My si jdeme odpočinout. Naschle a ahoj Harry." „Ahoj a moc moc děkuji." „Je to naše práce." A pak odejde. „Harry půjdu za ní první a pak se prostřídáme. Já musím ještě za Laylou." „Dobře."

Po deseti minutách vyjde z pokoje a my se rozloučíme. Ještě před tím než otevřu dveře se zhluboka nadechnu. Vejdu do místnosti a zavřu za sebou. Pokoj je zahalený do šera a jediné světlo vydává skoro zapadnuté slunce a všechny přístroje, které Bell udržují na živu. Uprostřed místnosti je postel, na které leží ona. Při pohledu na ní se rozbrečím. Na levé straně má oholené vlasy, pod očima má velké tmavé kruhy. V puse má nějakou hadici a hlavu má omotanou obvazem, pod kterým jemně prosakuje krev. Sednu si vedle ní a jemně ji stisknu ruku, v které má taky různé hadičky.

Nevím co mám dělat, tak jí prostě držím a jsem potichu. Po dvaceti minutách vejde do místnosti sestra, tak Bell opatrně políbím a odjedu domů.

Ráno jsem se vzbudil po dlouhé době ve své posteli. Dneska musím jít do školy. Ředitel mě sice omlouval, ale říkal, že si musím jít dneska dopsat všechny testy, jinak mě nechají propadnout. Umyju se, obleču se a posnídám. Pak nasednu do auta a jedu směr škola.

Jen co do té velké budovy vlezu, hned se na mě upoutá pohled všech studentů. Rozhodnu se to neřešit, tak si prostě vezmu věci ze skříňky a jdu do třídy. Jen co tam vkročím, vrhne se na mě Linda. „Tak co, jak jí je?" „Nevím, dneska jsem tam nebyl. Ale leží na JIPce." „Bože a přežije to." „Asi ano, vypadá to teď dobře." Kývne a vrhne se Liamovi do náruče. Já si sednu na místo, kde vždy seděla Bell a čekám až začne hodina.

S nikým jsem se dneska nebavil a jen čekal, až budu moci jet do nemocnice. Všechno jsem napsal na trojku, jen matiku za čtyři. Jen co zazvonilo, vystřelil jsem ze školy a jel na hranici pravidel za Bell. Vyběhl jsem schody, abych se nemusel srát s výtahem. Jen co jsem přišel před dveře, srdce se mi zastavilo. Kolem její postele stála skupina doktorů. Už ne, sakra už ne. Spadnu na zem, začnu brečet a nechci už nikdy přestat. „Harry, bože jsi v pořádku?" „Kurva Miku nejsem. Co se stalo? Přežije to? Já už to nezvládnu." Mike mě chytne a pomůže mi vstát. „Harry, nevyšiluj, Bell se probouzí." „Vážně?" „Ano. Pojď, teď tě bude potřebovat." Rychle se obleču do stejného modrého pláště jako včera a Mike mě protlačí tím hloučkem doktorů přímo před Bell. Leží a nevypadá, že by se měla budit, ale i tak ji chytnu za ruku. „Dobře, tak můžeme." Mike ji začne vytahovat z pusy tu hadici. Prvně se nic neděje, ale Bell pak začne hrozně kašlat a nějaká sestřička jí dá do nosu kyslíkovou kanylu, aby mohla snáze dýchat. No a pak se mi už po druhé za dnešek zastaví srdce. Bell otevře pomaličku oči a skoro neslyšně promluví... „Harry..."

————————————————————
Tak jsem zpátky. Chtěla jsem si nachvilku od Uzavřené odpočinout a nakonec to trvalo déle, než jsem plánovala. Každopádně je tady další díl. Hodně jsem pracovala na jiných projektech, tak se mate na co těšit. Dekuji, ze stále čtete a doufám, ze vás to bude na dále bavit❤️ určitě mi napište jak se vám tenhle díl líbil❤️
❤️Tpwk❤️

Ev🖤