Několik set kilometrů od rodné země. Od rodiny. A ta část rodiny, která je semnou, je vlastně pořád mimo domov. Chtěla jsem umřít? Ano, chtěla. Chtěla bych za mámou? Ano, tak moc bych chtěla... Ale v moment, kdy se mi do cesty připletl on, vše se zm...
„Sáhne mi pod kalhotky a po chvíli je ze mě serve. Podprsenka na mě nevydrží dlouho a taktéž ji zničí. Oční víčka mám k sobě semknuté jak nejvíc to jde. Uslyším rozepínání pásku. Chvíli doufám, že to je jen sen a za chvíli se probudím. Ale prudká bolest v klíně mě vyvede z omylu. Ten chlap si užívá a vypadá spokojeně, nemůžu se na něj dívat, je tak nechutný. Pokaždé když se pohne, zaútočí na mě velký tlak bolesti. Nemůžu se hýbat, jsem znehybněna jeho velkým a těžkým tělem. Naposledy se pohne a ve mě se něco zlomí. Začnu nekontrolovatelně plakat. Z ničeho nic ucítím štiplavou bolest na tváři. „NEBUL TY VOLE!!!" Vzlyky ztiším, ale slzy mi stále nekontrolovatelně stékají po tváři. Opatrně se podívám na postavu, která mě zničila. Ten obličej je mi tak povědomý. „Cole?!" Zlověstně se usměje. „Tady tvůj expřítel osobně. Styles tě nezachránil. Jeho mínus." Začne se z plna hrdla smát a věnuje mi ještě kopnutí do břicha. Pak rychlou chůzi odejde. Cítím na těle, každý dotek, který mi věnoval. Tělo mám celé ulepené od jeho potu. Chci se postavit, ale bolest v klíně je silnější, než by se dalo vydržet. Pod sebou mám krev a na těle se mi začínají vybarvovat modré fleky. Oči mám celé ulepené a vlasy rozcuchané. Já už nemůžu, zohavil mě tím nejhorším způsobem. Vzal mi mojí nevinnost. Nemám pro co žit..."
Pohled Harry...
Probudí mě, když sebou Bell začne házet. Je celá zpocená a po tvářích jí stékají slzy. „Bell, vzbuď se!" Hladím ji po vlasech, ale vzbudit se mi ji nedaří. Z ničeho nic sebou hrozně trhne a její mokré oči se otevřou. Vidím v nich strach a neuvěřitelnou bolest. Hned si ji přitáhnu do náruče. „Bell byl to jen sen, všechno je v pořádku. Už tě nikdy nenechám doma samotnou. Budu tu vždy s tebou. Zlatíčko hlavně nebreč." Její vzlyky se trochu uklidní a uvolní se mi v objetí. Hladím ji po vlasech a občas ji věnuju utěšující polibek na čelo. „Harry, to bylo tak hrozné.." „Bell nemusíš mi říkat co se ti zdálo jestli nechceš. já to pochopím." „Ne, ne, já ti to chci říct." Na chvíli se odmlčí a pak pokračuje. „Zdálo se mi, o tom chlapovi, který se mě pokusil znásilnit, jen s tím rozdílem, že se mu to v tom snu povedlo. Potom mě hrozně zmlátil aa..." Neví jak to má říct, ale nepřerušuju ji. „Prostě když se pak zvedl, viděla jsem mu do tváře. Harry byl to Cole." Přijde na ní další nával breku. „Bell, sice je na tebe naštvaný, ale tohle by nikdy neudělal. Má tě rád. Ale ty si nic nevyčítej, to on ti ublížil. Zlato jsi pro mě všechno, a ničí mě, když tě vidím takhle."
Bell si utře slzy a trochu křečovitě se na mě usměje. „Děkuji, že jsi semnou zůstal." „Nikdy bych tě tu nenechal samotnou. Každopádně, když si spala, udělal jsem ti palačinky, ale teď už budou studené." Trochu se zašklebím a Bell okamžitě zpozorní. „To nevadí, dej je sem, mám hlad jako vlk." „Brzdi, ať ti to stihnu přinést a nerozhodneš se, že jsem chutnější než palačinky." „To určitě jsi, ale já chci palačinky, ne tebe." Teď se konečně upřímně zasměje. „To se mě dotklo Isabello, za trest ti budu ujídat." „No když vidím tu hromadu jídla, tak mi to vadit nebude." Přinesu talíř a společně začneme jíst.
Pohled Bell...
„Harry, táta mi napsal, že musí vzít denní, protože je jeho kolega nemocný. A protože má hned potom noční, tak tady budu celý den a celou noc sama." Trochu mě děsí představa, že bych měla být v tomhle domě, přesněji v tomhle pokoji sama. Musím se Harryho nějak nenápadně zeptat, jestli by tu semnou nezůstal. „Bell ani ty v tomhle domě nebudeš. Já tu dneska nemůžu být s tebou, protože máme nějakou velmi důležitou, rodinnou večeři. A ty půjdeš semnou jako moje přítelkyně a rovnou u mě přespíš." Tenhle nápad se mi líbí, ale nevím jestli je dobrý čas poznat Harryho rodinu. „Harry myslíš, že není brzo na to, abych poznala tvou rodinu?" „Není, mamka už se ptá tak dva týdny, kdy tě přivedu představit." Usměju se na něj. „Dobře, tak já se jdu sbalit."
Harry leží na posteli a hraje nějaké hry na mobilu a já se vydám do šatny. Vytáhnu nějakou tašku. Sbalím si do ní spodní prádlo a nějaké oblečení. Pak přejdu do koupelny, kde si umyju zuby a hned po té kartáček hodím do kosmetické taštičky. Rozčešu si vlasy a spletu je do rozcuchaného copu. Nějaké potřebné věci ještě hodím do taštičky s kartáčkem a přesunu se do pokoje. Sednu si k zrcadlu a lehce se namaluji. Taktéž si make-up sbalím a přejdu zpátky do šatny. Kosmetickou taštičku hodím do tašky s oblečením. Pak na sebe obléknu černý croptop s dlouhými rukávy a upnutější sukni s květy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jsem připravená Harry." Zvedne oči od mobilu a pohledem mě sjede on shora až dolů. „Páni zlato, jsi vážně nádherná." Přijde ke mě a věnuje mi něžný polibek. Pak se od něj vzdálím a do tašky ještě hodím telefon, peněženku a klíče. „Tak a teď můžeme vyrazit." Harry přikývne, chytne mě za ruku a vede ven z domu. Na chvíli si naše ruce rozpojí, když musím zamknout dveře. Jakmile je zamknuto, Harry si opět proplete prsty s mými a vede mě k autu. Otevře mi dveře a sám po chvíli nastoupí.
Jeli jsme asi deset minut, když zastavujeme před středně velkým, béžovým domem. Vyjdu z auta. „Neboj zlato, moje mamka se na tebe těší. Nemusíš mít strach. Všichni jsou rádi, že tě mám. Měníš mě." Je v rozpacích a tak mu věnuju utěšující polibek. „Já se jenom bojím, že se jim nebudu líbit." „Neboj se, budeš se jím líbit, jsi úžasná Bell." Chytí mě za ruku a dojde semnou až ke dveřím. Asi nemá klíče a proto zazvoní.
Chvíli čekáme, ale pak se dveře otevřou...
———————————————————— Tak je tu další díl. Doufám ze se bude líbit❤️
