Daylight|Luke Hemmings

Chapter 19

Where are you and I'm so sorry
I cannot sleep, I cannot dream tonight
I need somebody and always
This sick strange darkness
Comes creeping on so haunting every time
And as I stared I counted
The Webs from all the spiders
Catching things and eating their insides
Like indecision to call you
And hear your voice of treason
Will you come home and stop the pain tonight
Stop this pain tonight

Vzbudil mě ze spánku hlas. I přes zavřené oči jsem cítila, že se na mě někdo dívá, ale už jsem neseděla na zemi. Ležela jsem v posteli, zatímco mě něčí ruce objímaly. Nasála jsem jeho úžasnou vůni. Nelze říct, že je jeho vůně úžasná, jeho vůně totiž nejde popsat.

Je směsicí všeho, co máte rádi, všeho dobrého, dobrodružství a tajemností. Milovala jsem a stále miluju jeho vůni. A navíc, když ji smícháte s někým tak neodolatelným, jako je Luke. Nemůžete přestat, je pro vás jako droga, nikdy ji nemáte dost.

,,Nevěděla jsem, že umíš zpívat," zamumlala jsem, poté co skončil.

,,Neumím," odvětil a já se podívala do jeho očí, načež udělal to samé, ,,co se stalo?".

,,Nic," zalhala jsem, ,,jak jsi se sem dostal?".

,,Uhm..asi jsi usla, já pak přišel a přenesl tě sem".

,,A jak jsi se dostal sem ty?".

,,Oknem," uchechtl se a já pokrčila obočí, ,,máš si ho zavírat".

,,Dobrý nápad," poznamenala jsem a oba si sedli naproti sobě do tureckého sedu.

,,Co se ti stalo?" zeptal se a opatrně mě pohladil po levé líci, na které byla zřejmě modřina.

,,Huh? Promiň, nevnímala jsem tě".

,,Ty modřiny," připomenul mi.

,,Ehm jo... bouchla jsem se o skříň, když jsem zakopla o postel, a proto jsem tam ležela," plácla jsem první věc, co mě napadla. Samozřejmě to byla úplná hloupost mít na obou lících obtisky rukou, čemuž ani Luke neuvěřil.

,,No to se ti mohlo stát, ale teď mi řekni, kdo ti dal ty facky".

,,Jak už jsem řekla, jsem nešikovná". Dobře, ve vymýšlení výmluv nejsem dobrá, což jde značně poznat. Možná se ptáte, proč to Lukeovi nechci říct. Je pro to mnoho důvodů, jako třeba, že vy vybouchl či zmlátil Toma. Možná by si to zasloužil, ale nechci přidělávat tetě další starosti. A kde vůbec je?

,,Christy," napomenul mě a já cítila, že nemá žádnou cenu mu lhát. Ale i tak jsem dál pokračovala ve své lži.

,,Nic, jsem jen nešikovná, vždyť mě znáš. Už to prosím neřeš," vydechla jsem a sklopila hlavu.

,,Ne, Christy, já to budu řešit! Nikdo nebude mlátit mou přítelkyni!" zakřičel, až jsem se hrůzou otřásla. Moment - vážně řekl, že jsem jeho přítelkyně? Jaktože o tom nevím?! No to teď řešit nebudu.

,,Lukeu, nic to není," začala jsem ho přesvědčovat, ale marně.

,,Ale je, Christy! Kdo ti to udělal?!".

,,T-Tom," vykoktala jsem ze sebe.

,,Nadával ti?!" zeptal se, byl čím dál tím naštvanější, ,,mám toho dost". Vstal a vzal mou tašku, kterou jsem měla v nemocnici.

,,Lukeu, co to děláš?!" vyštěkla jsem zmateně, zatímco si přehazoval tašku přes rameno.

,,Co myslíš? Půjdeš bydlet ke mně a je mi jedno, že se ti to nelíbí. Jsi moje přítelkyně, nedovolím, aby se k tobě přiblížil. Už ti neublíží, o to se postarám," vysvětlil a podal mi ruku. Nevěděla jsem, co dělat. Jen jsem na něj tupě zírala. Nabízí mi azyl, abych nemusela snášet Toma, navíc mi už podruhé řekl, že jsem jeho přítelkyně. Ale ještě mi nebylo 18...