Daylight|Luke Hemmings

Chapter 11- But I Don't Feel Anything For You...

,,No, nebo něco takového. Ale nenutím tě, pokud nechceš" ujistil mě.

,,Hmm večeře zní jako rande," poukázala jsem.

,,Není to rande," řekl rychle.

,,Já vím".

,,A šla by jsi třeba do Starbucks? Jen tak," nabídl mi.

,,Jo, v pohodě".

,,Ale není to rande".

,,Jo, na rande bych s tebou nešla," zasmála jsem se a bouchla ho do ramene.

,,Nešla?" zeptal se zaraženě a podíval se na mou ruku, která byla v klíně spojena s druhou.

,,Ne... asi," zavrtěla jsem zamyšleně hlavou, ,,jsi jen můj kamarád".

,,A co ten polibek?" připomněl mi.

,,Ty jsi mě políbil," osvětlila jsem mu vzpomínku.

,,Ale spolupracovala jsi," zvýšil o trochu hlas a jeho oči vyhledaly mé.

,,Nevěděla jsem, co dělat," bránila jsem se.

,,Mohla jsi mě zastavit, ale ty jsi pokračovala," rozmáchl rukama.

..Doufám, že si nemyslíš, že k tobě něco cítím," podívala jsem se do jeho očí, nacož uhnul pohledem.

,,Už musím jít," vydechl, odešel a mezi dveřmi se ještě zastavil ,,v 9 pro tebe příjdu".

Zůstala jsem sedět na posteli opřená o zeď, zaražená a stále hledící na chodbu, ze které před pár sekundami odešel. Mou hlavou se míhaly myšlenky, ale jedna mě trápila nejvíc. Co ho to popadlo? Hned poté, co jsem mu řekla, že k němu nic necítím, odešel.

Jen doufám, že on ke mně nic necítí. Z mého "tranzu" mě vyrušil vibrující mobil, ukazujíc mi novou zprávu.

V 11:00 u altánku v parku. Nikoho s sebou nevoď.