Daylight|Luke Hemmings

Chapter 35

V minulém díle...

,,Cale," chytla jsem jeho ruku do své, ,,je to moje chyba. Jen moje". Věnoval mi jeden z jeho nechápajících výrazů, čímž mi dal pokyn, abych mu to vysvětlila. ,,Před hodinou jsem se s ním rozešla". Chtěla jsem mu zprávu ukázat, ale pak jsem si to uvědomila.

Mobil zůstal u Lukea, tudíž si zprávu může kdykoliv přečíst. Nemám žádné heslo...

Christy's POV:

Vzbudila jsem se za příjemného šimrání na mé tváři. Otevřela jsem opatrně jedno a poté druhé oko, protože přísun světla byl velký.

„Dobré ráno," usmál se na mě Cal a stáhl svou ruku z mé tváře.

„Dobré," špitla jsem zpět a s drobným úsměvem jsem se zapřela lokty o matraci. Cal se nade mnou skláněl s obrovským úsměvem a rukami v kapsách jeho černých džínů. „Kolik je hodin?" zeptala jsem se a protáhla si ruce.

„Bude teprve sedm a... byl jsem u Hemmingse, vzal jsem ti věci. Snad všechno máš u skříně a pokud ne, stačí říct a já..," nenechala jsem ho domluvit.

„Děkuju, ale to jsi nemusel," pousmála jsem se jemně. Při pomyšlení, že byl Luke s Calem sám, jsem se otřásla. Doufám, že se nic nestalo. Vím, jak dokáže být Cal výbušný.

,,Neboj, nic se mu nestalo," ujistil mě klidným hlasem, načež jsem vydechla úlevou a vstala. ,,Jen vypadá jako zombie, zřejmě nespal". Proč nespal? Kvůli mně? Jsem nic, nechápu, že se o mě zajímá. ,,Dobře, snídani budeš mít asi za 10 minut. Zatím se můžeš jít umýt a dělat takový ty ...holčičí... um věci?" zasmál se. S mírným úsměvem jsem přikývla a odešla do koupelny. Vyslékla jsem se, oblečení položila na skříňku vedle umyvadla a zapla sprchu.

Vlažné kapky dopadaly na mou pokožku, čímž se mé tělo dostatečně uvolnilo. Skoro celou "noc", jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat. Budu muset zůstat zase u tety a ....u něj. Budu to muset nějakým způsobem přežít.

Po krátké sprše jsem se usušila do ručníku a zabalila do něj vlasy. Rukama jsem se zapřela o umyvadlo a díky zrcadlu jsem se podívala hluboko do svých očí. Byly stejné jako máminy, čokoládově hnědé. Jedna z mála věcí, které mám na sobě ráda. Naopak nesnáším svou výšku, kterou jsem po ní zdědila, ale co nadělám.

---

Když jsem si nanášela řasenku, ozvalo se krátké zaklepání.

,,Dále," pokynula jsem, aby mohl dotyčný vstoupit. Bylo celkem jasné, že to bylo Calum. Joy v tuto dobu bývá v práci a Mali by měla být na cestě do školy, protože chodí na školu, která je odtud přes půl hodiny vzdálená. Já bych se na takovou dlouhou cestu už dávno vykašlala, ale když jí to baví.

,,Christy, snídaně je hotova," usmál se Cal a opřel se o futra. Lehce jsem přikývla a pokračovala ve své práci. ,,Můžeš toho prosím nechat? Vypadáš dobře i bez těch... věcí," řekl a já se na něj v odraze podívala. Na jeho obličeji se objevil úšklebek a já ho s lehkým zavrtěním hlavy ignorovala. Dokončila jsem svůj vzhled a prohrábla si už né tak mokré vlasy.

,,Můžeš se přestat usmívat a podat mi gumičku?" zeptala jsem se ho a otočila se na něj.

,,Jak se to říká, Christinko?" zašišlal, jakobych byla čtyřleté dítě.

,,Dělej?" řekla jsem trochu chladně a podrážděně. Zavrtěl hlavou, zmizel v pokoji a po chvíli se vrátil i s gumičkou v ruce.

,,Otoč se," poručil mi. S povzdechem, protože jsem věděla, co bude dělat, jsem se otočila a nechala ho být. Po pár sekundách jsem ucítila ve svých vlasech jeho prsty, jak se mi snaží udělat něco, co mělo vypadat jako culík.

,,Hlavně ne Unicorn Look," zasténala jsem a on mé vlasy pustil. Musela jsem se začít smát, protože jeho výraz stál za to.

,,Máš něco proti Unicorn Look?" nazdvihl obočí a pokroutil hlavou jako to dělají primadony.

,,Nééé," řekla jsem ironicky a protočila oči. ,,Já jen, že pak vypadám jako idiot".

,,No jo, všichni nemůžeme vypadat tak dobře jako já," hodil hlavou tak, aby se mu vlasy daly víc z očí. Bouchla jsem ho se smíchem do ramene a nechala ho dělat svou práci.