Daylight|Luke Hemmings

Chapter 30

O Týden Později:

Po celý týden se mi zdál jeden a ten samý sen. Ta samá noční můra. Austin. Zkoušeli jsme s Lukem skoro vše, ale nic nepomohlo. Usoudila jsem, že je nejlepší být celou noc vzhůru. Ale stejně se vždy probudím uprostřed noci celá spocená, uplakaná a rozklepaná.

Vypadám jako zombie, možná hůř. Nevím, co dělat, jak se zbavit pocitu, že mě Austin neustále sleduje. Na druhou stranu mi už nepíše zprávy. Zvláštní.

Jsou čtyři hodiny odpoledne a Luke v domění, že stále spím, sedí dole s Ashem. Řekla jsem mu, ať jde, i když protestoval. Douho se neviděli. Nudila jsem se, protože mi Luke zabavil mobil i notebook, abych se prospala, místo abych do nich hleděla.

Povzdechla jsem si a rozhodla se, že půjdu za nimi. Převlékla jsem se do Lukeových černých tepláků, které mi byly sice velké, ale nijak jsem to neřešila. Řekl mi, že si můžu vzít cokoliv. Přes hlavu jsem si přetáhla černé tílko a přes něj přehodila šedý svetřík, který jsem nechala jen tak. Vlasy jsem si nechala ve volnějším culíku a odběhla dolů. Kluci seděli na sedačce a znudeně sledovali televizi. Přeskočila jsem ji (A/N: Tu sedačku :D) a dopadla hned vedle Lukea, který se i s Ashem lekli. Teda hlavně Luke.

„Co tady děláš?“ zeptal se Ash se smíchem.

„Ále,“ protáhla jsem, „nemohla jsem být bez svého miláčka,“ našpulila jsem rty.

„Zlato,“ zasmál se rozkošně Luke, „taky jsi mi chyběla“. Objal mě kolem ramen.

„Nech mě bejt,“ zasyčela jsem, „myslela jsem tohohle miláška,“ zašvitořila jsem a popadla svůj mobil, který jsem následně políbila.

„Mám začít žárlit?“ nazdvihl obočí.

„Možná,“ zamyslela jsem se a na něj vyplázla jazyk. Zaculil se a poté mě políbil.

„Ale noták,“ zaklonil hlavu Ash, „jste nechutní“.

„Zatímco ty s Kate jste úplně cute,“ pronesl ironicky Luke a já se na ně zmateně podívala. Co mi uniklo?!

„Ty máš holku?“ vykulila jsem oči.

„Jo, máš smůlu, už jsem zadanej. Teď se spolu nemůžeme tajně scházet, ale Lukea můžeme pomlovat vždy,“ mrkl, načež jsem ho bouchla polštářem do hlavy.

„Blbečku,“ zasmála jsem se, „proč jsi mi to neřekl?“.

„Ses neptala“ pokrčil ledabyle rameny a znovu začal sledovat televizi.

„Volala mi teta?“ zeptala jsem se po chvíli, když jsem odemkla mobil a zjistila, že mám nepřijatý hovor.

„Uhm, jo, nechtěl jsem tě budit a chci se tě na něco zeptat,“ podrbal se na zátylku, „proč máš na tapetě mou fotku, kde spím?“.

„Ehm, jo to,“ zasmála jsem se nervozně, „už jsem ti říkala, jak moc jsi roztomilý?“.

„Parkrát jsi to zmiňovala,“ ušklíbl se, „ale abychom si byli rovni,“ vytáhl z kapsy mobil. Na tapetě byla moje fotka, taky jsem tam spala.

„Sakra, vymaž to. Vypadám jako debil,“ zamumlala jsem mu do ramene.

„Vždyť jsi roztomilá,“ rozmáchl se smíchem rukama, „můžeme to changenout“.

„To teda ne,“ protestovala jsem, „ty tu mou smaž a já si tu svou nechám“.

„Na to zapomeň, princezno,“ vyplázl jazyk.

„Jste tak roztomilý až se mi z vás chce blejt,“ pronesl otráveně Ash, nacož jsem nad jeho poznámkou musela protočit oči.

„Půjdu ji zavolat,“ špitla jsem Lukeovi a on přikývl.

„Christy?“ vyjekla vesele po pár zvonění.

„Ahoj, o čem jsi se mnou chtěla mluvit?“ zeptala jsem se na rovinu a opřela se o linku. Přísahám, že jestli ji něco udělal, tak se neznám...

„Máte dneska večer s Lukem čas? Dlouho jsme se neviděly, udělala bych večeři,“ řekla nervozně. Měla bych jít? Dlouho jsem se s ní neviděla, to je pravda, ale pokud tam bude on... nevím, co se stane.

„Uhm, měli bychom mít čas,“ odpověděla jsem rozpačitě, „jen se musím zeptat Lukea, jestli nemá nějaké plány“.

„Dobře, pak mi napiš“.

„Okay,“ zavěsila jsem.

---

Doupravila jsem si sáčko a znovu se zkontrolovala v zrcadle. Vlasy jsem měla jen vyžehlené a dané na jednu stranu. Make-up jsem měla udělaný jednoduše, jen linky, řasenka a pudr. Na sobě jsem měla černý top, přes něj černé sáčko a fialovo-červené legíny s černými botkami. (A/N: Neumím popisovat moc věci, takže outfit je v médiích :D). 

Za půl hodiny máme jít a já si dopínám poslední náramek na své pravé ruce, sledujíc Lukea koutkem oka, jak jde ke mně a obmotává své ruce kolem mého pasu.

„Sluší ti to,“ usmál se a políbil mě na líčko.

„Doufám, že se nechystáš jít v ručníku,“ překřížila jsem si ruce na hrudi. Protočil očima a odešel zpět do koupelny, ze které před chvílí vylezl. Po pár minutách se vrátil v červenočerné koostičkované košili a černých džínách (A/N: černá everywhere :D). „No vidíš, to už je lepší“. Ušklíbl se, ale nic neříkal. Vzala jsem si z postele mobil, který jsem následně dala do kapsy u saka a odešla dolů, napít se.

„Lukey, co ti tak dlouho trvalo?“ zeptala jsem se nechápavě po skoro půl hodině, co byl nahoře a já na něj čekala.

„Promiň zlato, ale tohle,“ ukázal na své vlasy, „to se neudělá jen tak“. Dívala jsem se na něj pohledem “A CO S TÍM MÁM KURVA DĚLAT?“.

„Prostě jedem,“ mávla jsem rukou a dopila zbylý obsah skleničky.

Celou cestu autem jsme se bavili o úplných blbostech a smáli se. Za asi 20 minut jsme přijeli před tetin dům, kde Luke zaparkoval. Chtěl vystoupit , ale já ho stáhla zpět do sesačky.

,,Neviděl jsi někde můj mobil?" zeptala jsem se, rozhlížejíc se po autě.

,,Tady," uchopil můj mobil, který ležel hned u rádia. Zavřela jsem oči nad svou hlouposti a Luke vystoupil, obíhajíc auto, aby mi otevřel.

„Pán je gentleman,“ zasmála jsem se a vystoupila. Zabouchl dveře, zamkl auto a po mém boku šel vedle mě. Propletla jsem prsty s jeho a zazvonila. Nemám tušení, jestli příjde Leona. Doufám, že ne. Dveře se otevřely a vykoukl z nich kluk.

„Mikey?“.