Daylight|Luke Hemmings

Chapter 10- Date...

„Kde ten kluk vězí?“ zašeptala jsem pro sebe naštvaně, když mi stále neotevíral. Chtěla jsem znovu zazvonit, ale dveře se konečně otevřely.

„Christy?“.

„Ahoj Luku“.

„Co potřebuješ?“.

„Potřebuju nutně tvou pomoc“.

„Pojď dál“. Vešla jsem do domu a následovala Luka do obýváku, kde jsme si sedli na gauč. Podívali jsme se jeden na druhého a čekali, co řeknu.

„Luku, nevím jak ti to říct,“ přiznala jsem.

„Christy, jsme přátelé, můžeš mi říct cokoliv,“ usmál se a já mu začala vše vyprávět od začátku. O všech zprávách, včetně těch, které dostal Calum. Řekla jsem mu vše, kromě dnešního snu. Nechtěla jsem mu to říkat.

„Takže chceš, abych šel s tebou?“ zeptal se.

„Ne tak úplně. Nesmí tě vidět,“ vysvětlila jsem mu.

„Dobře, ale mám otázku“. Přikývla jsem a čekala na jeho otázku.

„Proč jsi šla zrovna za mnou?“.

„Upřímně nevím, asi se s tebou cítím bezpečně, myslím. Byl jsi první, kdo mě napadl,“ řekla jsem zamyšleně.

„A ten Asiat?“ nadzvihl obočí.

„Pokud myslíš Caluma, není to Asiat,“ odbila jsem ho.

„Neřekla jsi mu to, že?“.

„Ne protože...“.

„Nepustil by  tě, moc se o tebe bojí“ přerušil mě zamyšleně.

„Ano, jak to víš?“.

„Nevím,“ pokrčil rameny.

„Takže souhlasíš?“.

„Víš, Christy, nevím jestli je to dobrý nápad,“ kousl se do spodního rtu.

„Vím to. Chci znát důvod. Jeho důvod“.

„Dobře“.

„Takže?“.

„Souhlasím“.

°°°

Den se táhl pomalu a nejistě. Jakoby čas chtěl, aby nebyl večer. Film, který jsem s Lukem sledovala, mě moc nezajímal ani jsem ho nevnímala, i když se jednalo o Hunger Games, což je jeden z mých oblíbených.

Stále mi hlavou probíhaly myšlenky s tématem dnešní noci. Neznám toho, kdo mi píše zprávy, nedokážu rozeznat, co má v plánu ani co po mně chce. Nevím, jak dokáže být nebezpečný.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se, ale nespoštěl oči z obrazovky notebooku.

„Nad ničím,“ odpověděla jsem a sledovala scénu filmu.

„Christy,“ varoval mě.

„Nad nocí. Co se stane a tak“.

„K čemu jsi došla?“.

„K ničemu. Absolutně k ničemu“.

„Ehm... Christy?“ odmlčel se, aby se ujistil, že může pokračovat, nacož jsem přikývla a navázala s ním oční kontakt „no.... víš napadlo mě, jestli by jsi se mnou nešla pak na večeři nebo tak...“.