Daylight|Luke Hemmings

Chapter 21

„Holčičko,“ vrhla se na mě teta s pláčem. Pevně mě objala a já si ji k sobě víc přitiskla. ,,Moc mě to mrzí, všechno mě tak mrzí. Odpusť mi, prosím, a vrať se domů". Odtáhla jsem se a sklesle se na ni podívala, bylo mi ji opravdu líto, byla jsem schopna ji vyslechnout, ale nemohla po mně chtít, abych se vrátila zpět. Už to není můj domov, ne dokud tam bude on.

,,Promiň, ale nevrátím se," svěsila jsem hlavu, načež vzlykla a oči se ji zalily slzami. Nevěděla jsem, jestli ví o tom, co se stalo nebo s ním jen mluvila.

,,Dobrý den, nerad vás ruším, takže jestli dovolíte," usmál se vedle mě Luke, držící svou černou bundu a druhou ruku měl kolem mého pasu.

,,Odcházíš?" zeptala jsem se zmateně.

,,Uhm jo, potřebuju si něco zařídit," znovu se usmál, políbil mě na tvář a odešel. ,,Nashle".

,,No...,tak pojď dovnitř," semkla jsem rty v jednu linku a zavřela za ní dveře. ,,Chceš něco k pití?" zeptala jsem se, poté co si teta sedla na gauč.

,,Asi vodu, děkuju," usmála se, i když ji to moc nešlo kvůli slzám. Přikývla jsem a došla do kuchyně, kde jsem do dvou skleniček nalila vodu a položila je na stůl v obýváku.

,,Děkuju," špitla, zatímco jsem si sedla. ,,Chci ti to vysvětlit".

,,Máš co, takže začni," odpověděla jsem. Nechtěla jsem na ni být zlá, ale zase tu byl ten vnitřní hlas, který mě upozorňoval, že tato žena mi lhala 17 let.

,,Dobře," vydechla ,,v první řadě ti chci říct, že mě to moc mrzí a asi mi neodpustíš." Přikývla jsem a dál ji poslouchala. ,,No, začalo..". Vlastně mi řekla vše, co Leona, takže jsem už vše věděla. ,,Neřekla jsem to ani jedné z vás, protože byste se chtěly sejít a my si nemohli dovolit adoptovat další dítě".

,,Mohla jsi mi to říct," opáčila jsem, protože jsem si stála za svým.

,,Já vím a moc mě to mrzí".

..Mě taky, ale stalo se. Už se o tom nechci bavit".

,,Takže mi odpouštíš?" zeptala se s nadějí v hlase.

,,Uhm, dá se to tak říct," usmála jsem se nervozně, ,,víš...moc se omlouvám za to, co jsem ti řekla, snad mě chápeš".

,,Doufala jsem, že to nemyslíš vážně a měla jsi na to plné právo. A když jsme se usmířily, vrátíš se se mnou domů?".

,,Ne, promiň," vydechla jsem, ,,bude lepší, když na pár dní zůstanu u Lukea".

,,Dobře. A pokud se můžu zeptat...".

,,Ne, nechodíme spolu," skočila jsem ji do řeči.

,,Myslím si, že ho miluješ," usmála se a šťouchla mě do ramene.

,,Máš pravdu, ale..," nechala jsem zbytek věty uplynout do prázdna.

,,Mám pocit, že by se k tobě jako Austin nezachoval".

,,Já vím, ale snad mě chápeš," sklopila jsem pohled.

,,Cokoliv, hlavně když budeš šťastná," pohladila mě po tváři.

,,Nechci to moc uspěchat".

,,Miluje tě".

,,Jak to víš?".

,,Všiml by si toho i naprostý slepec, jak se na tebe dívá, jak s tebou mluví, jak se na tebe usmívá a další nepatrnosti".

,,Jaký na něj máš názor?".

,,Uhm.. podle toho, jak ho znám krátce, tak se zdá jako milý chlapec a vypadáš s ním šťastně. A...," odmlčela se, ,,chci, aby jsi byla šťastná a s Lukem ti to moc sluší. Být tebou, chytla bych se příležitosti, protože by ji mohl využít někdo jiný".

,,Já vím, ale stále se bojím. Možná se minulost nebude opakovat, věřím mu, ale musím si to nechat projít hlavou".

,,Dobře," usmála se na mě upřímě a upila vody ze své sklenice.

,,Jak jsi vůbec zjistila, kde jsem?".

,,Potkala jsem Ashtona, taky milý chlapec," odpověděla.

Celou dobu jsme si povídaly, jako za starých časů a já mohla být konečně šťastná. O tom, co se stalo doma, jsem se s ní raději nebavila, nechtěla jsem ji přidávat další starosti. Jediné, co mě zajímalo bylo, kde je Luke.

,,Tak ahoj," usmála se na mě mezi dveřmi a objala mě.

,,Ahoj," odpověděla jsem a zavřela za ní. Otočila jsem se na patě a chtěla jít zpět, ale někdo mi dal zakryl oči rucema a přitiskl své tělo na mé.

,,Lukey," zasmála jsem se.

,,Já ale nejsem Luke...".

Questions

1. Kdo teď  "překvapil" Christy?

2. Co myslíte, že si šel Luke zařídit?

3. Co bude dělat Chrisiina teta, až se dozví, co se stalo?

4. Je to jediné tajemství, co před Christy tají?

5. Názor na chapter?

xx