Šla jsem ke své posteli a svalila se na ni.
Zavřela jsem oči a přemýšlela nad smyslem svého života.
Jaký má smysl žít, když nemáte ani jednoho rodiče, jen tetu, která je neustále pryč a jednoho kamaráda?
Moc velký ne.
Povzdechla jsem si a nahmatala jsem si svůj mobil, který ležel vedle mě.
1 nová zpráva od neznámého čísla. Sedla jsem si a přečetla si zprávu.
Vidím tě.
Naskočila mi husí kůže a začala jsem se dívat všude okolo. Přišla jsem opatrně k oknu a otevřela ho.
Vykoukla jsem z něj a podívala se ven. Nikoho jsem neviděla. Jen kočku, která mi lezla po stromě. Abych to uvedla na pravou míru-napravou okna mám velký dub, na který si vylezu, když chci být sama. Mám tam takovou větev, kam si sednu a odpočívám.
Pamatuji si, jak jsme tam s mámou vždy lezly a povídaly si. Byla jsem šťastná, dokud ji nenašli rakovinu. V té době mi až do její smrti říkala, ať jsem silná. Můj otec zemřel pár měsíců před smrtí mé mámy při autonehodě. Sourozence nemám a ani toho nelituji.
Moje teta se o mě stará a snaží se mě pochopit.
Vycházíme spolu docela dobře, i když se někdy chytneme, ale to jen občas.
No, a mí kamarádí?
Jo, mám jednoho. Jmenuje se Calum a je taky tak "neviditelný" jako já.
Ani jednomu z nás to nevadí, jsme spokojeni sami se sebou. A to je podle mě pozitivní, protože nic není negativnějšího než přetvářka. Možná budete oblíbenější, ale hlavně zradíte sami sebe. Ve škole mě kvůli tomu, že se nepřetvářím, ignorují a tak i Caluma. Ale jak už jsem řekla-jsme spokojení.
No a to je asi k mému "zajímavému" životu vše.
Tak, tady je prolog, jenž jsem lehce poupravila :)
ČTEŠ
Daylight|Luke Hemmings
FanfictionWATTY AWARDS CZ/SK 2014 1 ST IN CATEGORY VAMPIRE!!! „Luku, děje se tu něco zvláštního" zašeptala jsem se strachem v hlase. „Ehm Christy, já...já ti to vy-vysvětlím" začal koktat Luke. „Ty o tom něco víš? Luku, já se bojím" začala jsem brečet. „Pššt"...