Daylight|Luke Hemmings

Chapter 20

„P- Proč?“ zeptal se nechápavě a odložil kytaru na postel.

„Já- já prostě nemůžu,“ svěsila jsem hlavu a pohrávala si s náramkem od Cala.

Flashback

„Takže Christy,“ zasmál se a stiskl mou pravačku, „k tvým devátým narozeninám ti přeju všechno nejlepší, hodně štěstí i zdraví, chci aby se ti splnily tvá nejtajnější přání a byla navždy šťsatná“. Podal mi malou, černou krabičku s červenou mašlí.

„Cale!“ vypískla jsem radostí a vytáhla z krabičky náramek. Byl obyčejný, ale přesto jedinečný. Měl černou barvu, ale jedna věc mě dojala. Trsátko. Asi jste čekaly, že to bude srdíčko, motýlek či nějaká taková blbost. Ne, bylo to úplně první Calovo trsátko, černé a bílým písmem napsáno CH+C. Všimla jsem si, že Cal má úplně stejné, ale nosí ho na krku.

„Moc ti děkuju,“ usmála jsem se a pořádně ho objala.

„Jsme a budeme nejlepší přátelé. Budeme si říkat všechno“ zašeptal mi do ucha.

Konec Flashbacku

„Myslel jsem, že mě miluješ,“ vzlykl a chytil mě za ruce.

„Já tě ale miluju,“ snažila jsem se usmát, ale nešlo to. Pár neposlušných slz mi stékalo po tváři a já se cítila bezmocná a slabá.

„V čem je teda problém?“ zeptal se a podíval se mi do očí.

„Já...prostě si myslím, že to není dobrý nápad,“ vydechla jsem.

„Když myslíš,“ zamumlal a odešel. I přesto, jak ho miluju, jsem nechtěla dopustit to, že by se moje a Calovo přátelství rozpadlo. Chtěla jsem, aby náš vztah byl jako předtím. Čistý a bez jakýkoliv tajemství. Ale to by teď, kdybych chodila s Lukem, nešlo. Cal by Lukea zabil, což jsem nechtěla. Strašně jsem litovala toho, že jsem musela Lukea odmítnout. Ovšem teď, teď se nedalo nic dělat. Zkusím si s Lukem pak promluvit, ale teď ho nechám chvíli být.

°°°

Už uběhlo něco přes hodinu, od Lukeova odchodu. Rozhodla jsem se, že to nějak urovnám. Sešla jsem schody a sedla si vedle něj na gauč. Zůstal sedět v předkonu s propletenými prsty, stále hledící na černou obrazovku. Nevím, jestli si mě nevšímal, protože byl moc zamyšlený nebo mě prostě ignoroval. Bylo jasné, že jsem doufala v možnost jedna.

„Lukeu?“ prolomila jsem ticho a otočila se na něj. Nic, takže ignorace.

„Lukue“ zopakovala jsem a položila svou ruku na jeho rameno. Stále nic. Přisunula jsem se k němu blíž, byla jsem těsně u něj a položila obě ruce na jeho nohy. V hlavě jsem si opakovala věty, u kterých jsem si řekla, že mu je řeknu.

„Nechápu to, Christy. Když mě miluješ, tak proč se mnou nechceš chodit?“ ujal se slova, jako první.

„Ne, že bych nechtěla, ale nemůžu. Kdyby se to Cal dozvěděl..“.

„Aha, takže miluješ Caluma,“ pronesl a s rucema překříženými na hrudi se zabořil do sedačky.

„Cože?!“ vyjekla jsem, „Cal je můj nejlepší kamarád, jen kamarád“.

„Takže nechceš co?“ zeptal se a nazdvihl obočí. Opřela jsem se vedle něj a proplétla  s ním prsty.

„Nechci kazit jak moje přátelství s Calem, tak přátelství s tebou. Miluju tě, ale..,“ odmlčela jsem se, „možná později, ale teď nechci začínat žádný vztah. Je mi to moc líto, ale bude to tak lepší“.

„Takže je to kvůli němu?“.

„Ne. Myslím si, že mít mezi sebou vztah, více než přátelský, není dobrý nápad“.

„Ale nemusí se to dozvědět,“ snažil se mě přesvědčit, ale já byla rozhodnuta.

„Nejde jen o Caluma, ale prostě,“ odmlčela jsem se, „nejsem připravená na vztah“. Nic neříkal, jen stále hleděl do zdi bez jediného mrknutí.

„Začalo to před pár měsíci. Měla jsem přítele, jmenoval se Austin a chodili jsme spolu 7 měsíců,“ začala jsem mu vyprávět svůj příběh. Bedlivě mě poslouchal, takže jsem mohla pokračovat. „Byla jsem s ním šťastná, řekla bych. Později mě začal podvádět, mlátit a nadávat mi. Vždy se pak omluvil a namluvil mi, že se to už nikdy nestane. Samozřejmě se vše opakovalo, ale já mu, Bůh ví proč, stále věřila, že tak špatný není. Ovšem, mýlila jsem se a dost toho lituju. Jednou ke mně přišel, byl opilý, moc opilý...a...a,“ hlas mi začal přeskakovat pod náporem slz a třesoucí se ruce situaci moc nepomáhaly.

„Princezno,“ zamumlal mi do ucha poté, co si mě k sobě přitáhl, „už je to dobrý, nebreč prosím. Slibuju, že bych ti nikdy nic takového neudělal. Austin je pryč, už se ti nic nikdy nestane, budu tě vždy chránit. A ten vztah... do ničeho tě nenutím, pokud nechceš“. Přikývla jsem a znovu propukla v pláč při pomyšlení, že by se tu někde Austin potuloval. V objetí a konejšivém houpáním jsme pokračovali dalších pár minut, dokud se zvonkem nerozlehl zvonek.

„Dojdu tam,“ usmála jsem se a utřela si zaschlé slzy z tváře. Otevřela jsem dveře a osobu, kterou jsem viděla, bych čekala nějmíň....

Questions & Little Informtion for ya:

1. Kdo myslíte, že přišel?

2. Myslíte si, že kdyby se tu Austin objevil, napravil by se  a oni spolu vycházeli?

3. Myslíte, že Luke bude chtít Austina najít?

4. Názor na Austina?

5. Názor na Chapter?

 Information:

Nepište mi prosím, kdy bude další část, protože já to nevím :D Nestíhám, takže tak... :D

Watty Awards- Postoupila jsem do finále, ale teď ptřebuju do konce týdne co nejvíce hlasů, takže kdyby jste byly tak hodné a napsaly sem → http://www.wattpad.com/102077472-wattyaward-2014-hlasov%C3%A1n%C3%AD-fin%C3%A1le/page/2 (odkaz v externím odkazu), komentář ve tvaru: Daylight-Upíři- @MichaelaMisak, nebo tak nějak :D Takže bych vám všem byla moc vděčná :) :33 <3

Love ya all guys <3

xx