Daylight|Luke Hemmings

Chapter 2|What?

Zapnula jsem si pás a zavrtala se víc do sedačky. Luke nastartoval a jel.  Ale něco mě zarazilo.

„Lukeu?" začala jsem.

„Ano?" usmál se, ale zrak nepouštěl z cesty.

„Proč nejsi připoutaný?" zeptala jsem se.

„Christy, Christy," zavrtěl hlavou a přitom se usmíval „vždy máš tolik otázek". Cože?!

„ Ale já se tě ptala jen na to, jak víš mé jméno!".

„Fakt?" zeptal se zaraženě „když myslíš". Cítila jsem se zmateně. Byla jsem zmatená.

„Oh, fajn". Dál nic neříkal a věnoval se řízení. Za chvíli jsme přijeli před dům, kde bydlím a chtěla jsem vystoupit, ale jeho prsty obmotaly moje zápěstí a já se na něj podívala. Na sucho jsem polkla a pomocí mé druhé volné ruky, oddělala jeho prsty z mého zápěstí. Při dotyku jeho kůže jsem pocítila zimu.

„Není ti zima?" zeptala jsem se.

„Ne. Měla by snad?" zeptal se s nechápavým výrazem „ a jak jsi na to přišla?".

„Jsi studený. Tvá pokožka je". Mlčel, jakoby se snažil přijít na to, co řekne.

„Neřeš to prosím," řekl a podíval se do mých očí. Za těmi pomněnkovými oči se skrývalo mnoho tajemství, ale já je nemohla zjístit.

Byl moc tajemný, až tak, že mně to k němu přitahovalo. Nebyla to láska, nýbrž touha po dobrodružství. Byl jiný než normální lidé a já nevěděla jak. Neměla jsem žádný klíč, kterým bych jeho myšlenky odemkla.

„Rád jsem tě poznal," řekl a znovu se usmál. Přikývla jsem a odešla do domu. Odemkla jsem a skopla boty  dolů. Vešla jsem do kuchyně a začala se přehrabovat v lednici.

„Kdo to by?" ozval se mužský hlas a já leknutím nadskočila.

Rychle jsem se otočila a spatřila muže, opírajícího se o linku naproti ledničce. Co tu dělá? Měl na sobě ty svoje rifle, kterých má plnou skříň, volný triko a na hlavě pleš. Nemám ho ráda.

Abych to trochu upřesnila- je to tetin přítel- naštěstí tu nebydlí, nesnáší mě a já zase ho. Furt se mě na něco ptá a otravuje mě. Když jdu za tetou, hned mě vyžene. Myslí si jakej je frajer, když jeho firma dost vydělává.

„Nikdo," odsekla jsem a zavřela ledničku, protože jsem díky němu přišla o chuť.

„Ale no tak, viděl jsem vás," řekl.

„A co s tím?"  zeptala jsem se drze „ tobě to může být jedno". Obešla jsem ho a vydala se ke schodům nahoru.

„Nemluv se mnou tak," zakřičela za mnou „ a nemůže mi to být jedno. Starám se o tebe!". V půlce schodů jsem se otočila a nasadila překvapenej výraz.

„Ty se o mě staráš?" ukázala jsem na něj a začala se smát „za 1. nestaráš se o mě, jsem ti úplně u prdele, ale pokud tím zájmem myslíš, že se mi do všeho sereš, tak ano, za 2. tvoji starost nepotřebuju a za třetí nejsme příbuzní, jen chodíš s mou tetou, která mě má v péči, tudíž jsi pro mě cizí člověk," řekla jsem a vyběhla do pokoje, kde jsem zabouchla dveře a třískla taškou na zem.

Co si myslí? Frajírek namachrovanej. Vzala jsm mobil, který hlásil novou zprávu.

Ou, tak to bylo krutý. Ty nevíš, jak se chovat k dospělým?

Cože? Děje se tu něco hodně zvláštího.  Nejdřív Luke a teď zprávy...