Daylight|Luke Hemmings

Chapter 14- Shut Up!

Podívala jsem se na Lukea a ten jen nechápavě pokrčil rameny, takže jsem znovu začala poslouchat rozhovor. Tetin výraz byl vystrašený, nevědějíc co říct a její oči tikaly mezi mnou a Leonou.

„Co tu děláš, teto?" zeptala se Leona.

„Teto?" zopakovala jsem nechápavě, ,,co se to tu děje?".

,,No... já-já...." začala koktat.

,,Co ty?".

,,Leona je..je tvoje sestra," rozbrečela se znovu a sedla si na židli, která byla mezi mou a Leoninou postelí. Mou myslí prolétávala věta, díky které se mi začala točit hlava. Nechápala jsem to, nechápala jsem, že bych mohla mít sourozence. Ale jak? Máma, táta ani teta se mi nikdy s něčím takovým nesvěřovali. Nikdy u nás nebyla, nikdy jsem ji neviděla nebo jsem o ní nikdy neslyšela. Nepamatuju si, že by se o ní rodiče, či jen teta zmínili.

,,Jak sestra? Nemůžu mít sestru," začala jsem hysterčit a rozmáchla rukama. Luke mi obě ruce chytil a přejížděl oběma palci mé klouby. Asi aby mě trochu uklidnil, ale moc mi to nepomohlo. Můj vztek začal stoupat.

Možná bych měla být šťastná, že nějakého sourozence mám, ale zlost převyšovala. Proč mi to neřekla? Proč mi lhala? Nevěděla jsem, zda být šťastná nebo naštvaná.

,,Christy je moje sestra?" promluvila Leona. Tetin pohled byl zabodnutý do země a její ruce se třepaly.

,,Ne," vydechla.

,,Tak co jsem?!" zakřičela jsem a Luke stisk mých rukou zesílil.

,,Jste..dvojčata".

,,Dvo-dvojčata?" koktala jsem a zamrkala několikrát řasami, abych odehnala slzy. Leona nic neříkala, jen zírala do zdi a brečela. Lukeův pohled byl upřený na mé oči a teta jen mlčela, brečící do svých dlaní.

Dvojčata. Jak bych mohla mít dvojče a nevědět o něm. Proč s námi nebydlela? Kde celou tu dobu žije?

,,Je mi to líto.." začala a podívala se na mě.

,,Sklapni! Celou dobu mi lžeš, nejen mě, ale i Leoně. Proč jsi nám nic neřekla? Chtěla jsi nám to vůbec říct?!" zaječela jsem, ale v tuto chvíli jsem svých slov nelitovala. Jak mi mohla něco takového tajit?

,,Christy," vydechla.

,,Buď zticha! Už s tebou v jedné místnosti nebudu!". Chystala jsem, že vstanu, ale Luke mě zastavil. Položil ruku na mé rameno a zadíval se mi do očí.

,,Teď by jsi nikam neměla chodit," řekl klidným tónem.

,,Luku," zakňučela jsem varovně, ,,nech mě, prosím".

,,Dobře, ale půjdu s tebou," odpověděl a vstal. Pomohl mi na nohy a já se ho chytla kolem pasu. Oblékl mi můj bílý, nemocniční župan a pohladil mě po zádech. Objala jsem ho jednou rukou a on mě kolem ramen.

,,Jak jsi mi to mohla sakra tajit?!" ozval se z pokoje Leonin křik. Sedli jsme si s Lukem ke stolu, který byl nakonci chodby a já svou hlavu opřela o jeho rameno.

,,Nechápu to," fňukla jsem a začala brečet. Luke mi začal vískat ve vlasech a já ho pevněji objala.

,,Nebreč, princezno," pohladil mě po tváři.

,,Takhle mi řekl naposledy táta," usmála jsem se jemně při vzpomínce na něj.

,,Já.. promiň," vydechl.

,,Ne, v pořádku. Já jen tak".

,,Takže ti tak můžu říkat?" zeptal se a já přikývla, ,,dobře, princezno".

,,Nejsem princezna," namítla jsem, odtáhla se od něj a podívala se mu do očí.

,,Jsi moje princezna," usmál se.

,,Ne, nejsem..." nestihla jsem doříct a jeho rty se přitiskly na mé.

,,Moc mluvíš, princezno". Nic jsem neříkala, jen zrudla. Nikdy jsem nesnila o tom, že by mi někdo mohl říkat princezno.  A pak jsem si to začala uvědomovat. Možná ho miluju. Možná.

,,Stalo se něco?" zeptal se opatrně.

,,Ne nic, jen já... přemýšlela jsem o tobě".

,,O mě?" nadzvihl obočí a uchechtl se.

,,Jo," svěsila jsem hlavu.

,,A k čemu jsi došla?" zeptal se poté, co mi prsty zvedl bradu. Nic jsem neříkala, jen ho políbila. Trošku jsem se naklonila dozadu a své ruce propletla za jeho krkem. Jeho ruce mě držely kolem pasu. V břiše se mi rozletělo několik tisíců motýlků a nepřestávaly. Bylo jich víc, mnohem víc. Odtáhla jsem se od něj a zrudla.

,,Já.. promiňm" začala jsem se mu omlouvat.

,,Za co?" usmál se tím jeho rozkošným úsměvem, díky kterému jsem myslela, že dostanu cukrovku.

,,No za.." začala jsem, ale zase mě přerušil polibkem. Překvapivě jsem se na něj podívala, nacož jen pokrčil rameny.

Dalších deset minut jsme si navzájem koukali do očí a nepřestávali se usmívat.

,,Christy?" ozvalo se za námi a já se otočila, ,, chci ti to vysvětlit".

,,Co mi chceš ještě vysvětlovat? Že mám ještě bratra nebo dalších osm sourozenců?".

,,Christino, to docela přeháníš, nemyslíš?" zvýšila na mě hlas, jako nikdy předtím. Byla naštvaná, ale já ještě víc. Přeháním? To ani náhodou.

,,Sklapni!" vykřikla jsem a poté následovala věta, které jsem nejvíc litovala ,,už nejsi moje teta. Nechci tě nikdy vidět!".

Questions :)

1. Myslíte si, že spolu začnou Luke s Christy chodit?

2. Byla Christiina reakce moc přehnaná?

3. Váš názor na Leonu? (Vím, že jsem se ptala už minule, but who cares? :D)

4. Názor na chapter? :)

Děkuju všem za odpovědi! <3