Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 1. Malý dárek ~

Opravdu se dá válka vyhrát? Voldemort je sice mrtví, ale spolu s ním i Brumbál, Pošuk, Fred, Tonksová, Lupin... a taky Harry.

Vy víte kdo zemřel, ale tohle mi nepřijde jako vítezství. Zemřelo už tolik lidí na obou stranách, a přesto tahle válka ještě neskončila. Začínám mít strach, že dokud nebudeme všichni mrtví, tak ani nikdy neskončí.

***

Zasténala, když ji silné ruce, který ji až doteď nesly, bez varování upustili na tvrdou zem. Chtěla otevřít oči, ale jasné světlo a tupá bolest na spáncích ji donutili je zase zavřít. Toužila se rozplynout jako kapka deště na hladině vody. Chtěla zmizet. Ať už tohle všechno skončí. Okolní zvuky se jí rozmazávaly a slévaly, dokud neztratila vědomí. Už nemohla slyšet dunivé kroky, které se k ní blížily.

„To je vážně ona? Kde jste ji našli?"

„Napadli jednu z našich hlídek, pane," začal hlubokým hlasem muž. Klečel na jednom koleni a neodvažoval se pozvednout oči. „Ona a dva další z řádu. Ostatní jsou mrtvý, ale ji jsme zajali. Může znát nějaké informace."

„Velmi dobře," pochválil šedohřbeta Lucius, „co si žádáš jako odměnu?"

Vlkodlakův pohled rychle zalétl k bezvládné čarodějce ležící před ním na zemi. Lucius se usmál. Věděl, co by chtěl, ale bude si muset vybrat něco jiného. S ní má už jiné plány.

***

Draco se po smrti Voldemorta a své šílené tetičky Bellatrix rozhodl odstěhovat. Jeho otec, nový vůdce smrtijedů, zprvu nesouhlasil. Nakonec mu ale dovolil přestěhovat se do jejich malého letního sídla, které už roky nikdo nevyužíval. Ale pod jednou podmínkou. Nebude tam bydlet sám a neopustí pozemky panství.

Tak se stalo, že spolu s ním bydleli v jeho novém domě ještě dva jeho přátelé ze školních let. Theodore Nott a Blaise Zabini. Byli jedni z mála jeho přátel, kteří ještě žili. Crabbe zemřel už během velké bitvy o Bradavice a Goyla trefila smrtící kletba při jednom střetu jen pár měsíců na to. Tyhle menší bitvy měl na svědomí odboj zbytku Fénixova řádu a Brumbálovi armády. Moc jich už nezbývalo. Hodně jich uprchlo ze země, ale ti, co zůstali, se rozhodli bojovat, až do samého konce. Přesto neměli sebemenší šanci. Ministerstvo i Bradavice měli v rukou smrtijedi.

To ráno si přispal. Poslední dobou toho neměl moc na práci. Co taky? Jako syn vůdce smrtijedů nemusel dělat nic. Na rozdíl od Thea odmítl dodělat si závěrečné zkoušky. K čemu taky? Už teď mohl dělat cokoli by chtěl. Když navíc svého kamaráda viděl, jak je celé hodiny zavrtaný do učebnic kouzel a lektvarů, ani v nejmenším svého rozhodnutí nelitoval.

Celé dny většinou trávil s Blaisem, který o zkouškách nechtě ani slyšet. Poflakovali se po sídle, pořádali cvičné souboje, toulali se po okolí... Ale hlavně se neskutečně nudili. Kvůli stále probíhající válce nikam mimo panství nemohli. Naštěstí měl jejich nový domov tak rozsáhlé pozemky, že jim to ani nepřišlo. Večery pak často všichni tři trávili klábosením a popíjením ohnivé whisky. Nebo spíš - Blaise klábosil a on s Theem popíjeli.

Když sešel dolů, oba jeho spolubydlící už seděli u velkého jídelního stolu a snídali. Sice neměli žádného domácího skřítka, ale otec k nim naštěstí každou noc posílal Berga, starého skřítka, který sloužil v Malfoy manor. Berg jim během noci uklidil a připravil i jídlo na celý následující den. Bylo to sice trochu nepohodlné, ale pořád lepší, než kdyby si museli vařit a uklízet sami.

Draco popadl připravený talíř jeho přídělu - míchaná vajíčka s fazolemi a opečeným toustem - a přisedl si vedle Thea.

„Co to zase čteš?" ukázal na knihu v jeho ruce.

„Pokročilé přeměňování. Vůbec tomu nerozumím. Asi mi nezbývá, než nakráčet přímo do ústředí Fénixova řádu a unést McGonagallovou, aby mě doučovala," povzdechl si. „Mimochodem, támhleto ti přišlo," ukázal na dřevěnou krabici ve vstupní hale, „byl na tom tenhle dopis."

Draco si převzal obálku se svým jménem. Okamžitě poznal, že je to od otce.

„Co to může být? Většinou mi nic neposílá."

„Netuším, ale měl jsem co dělat, abych to už neotevřel za tebe," zazubil se Blaise.

Tomu Draco věřil. Jeho kamarád byl až nezdravě zvědavý. Přeletěl očima krátký vzkaz a podal dopis dál, aby si ho mohli také prohlédnout.

„Milý Draco," začal číst Theo nahlas, „mám pro tebe a tvé přátele menší dárek. Posílám vám nového domácího skřítka. Přeji příjemnou zábavu. Ps: Nejdříve si ho budete nejspíš muset vycvičit."

„Vycvičit?" nadzvedl Blaise nechápavě obočí, „copak oni se domácí skřítkové musí cvičit?"

„A od kdy jsou zábavní?"

Draco pokrčil rameny a rozešel se k dřevěné bedně. Byla velká asi metr na metr a na víku měla připevněnou velkou, červenou mašli. Oba jeho společníci šli za ním. Zabini, kterému v očích poblikávaly zvědavé ohníčky, vypadal, že samou nedočkavostí za chvíli vybuchne.

„Ty jsi snad ještě nikdy neviděl domácího skřítka?" měřil si ho Theo pobaveně.

„Mám prostě rád překvapení," ohradil se, „no tak, Draco, už to otevři."

Malfoy si otráveně povzdechl a nadzvedl víko. Všichni tři nahlédli dovnitř a v tu chvíli strnuli. Zkoprnělý blonďák rychle přirazil dřevěné víko zpět.

„To není domácí skřítek," konstatoval Theo.

Draco rezignovaně zavřel oči. Co to otce zase napadlo? Tohle přece nemůže myslet vážně. Na sucho polkl a znovu odklopil víko krabice. Na dně tam stočená do klubíčka, pokrytá modřinami a navlečená do krátké tuniky ze stejné pytloviny, jakou nosili opravdový domácí skřítkové, ležela mladá čarodějka. Oči měla ovázané černým pruhem látky a nejspíš byla v bezvědomí.

„Zdá se mi to, nebo to je-"

„Jo. Vypadá to tak."

„Grangerová..." ucedil skrz zuby Draco.