Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 19. Oslava ~

Následující den se v celém sídle převalovalo hutné, napjaté ticho. Hned po snídani, při které nikdo neprohodil ani jediné slovo, se všichni tři zmijozelové vypravili na cestu do Londýna, kde Notta čekala velká závěrečná zkouška. Malfoy se Zabinim, kteří se rozhodli svému kamarádovi poskytnout náležitou mentální podporu a výsledek, ať už jakýkoli, pak v některém z Londýnských barů řádně zapít, se k nim připojili před krbem. Nott, podmračený a zamlklý jí před tím, než zmizel v plamenech dal na zbytek dne volno. A to bylo všechno. Žádná další slova, žádný pohled. Jen strohý pokyn a byl pryč. 

„Nezlob tady," poklepal jí Zabini velkou rukou po hlavě a spolu s Dracem zmizel v plamenech. A bylo ticho. Několik vteřin jen hleděla na vyhaslý krb a nechávala na sebe působit tíhu celého sídla. Všech těch prázdných místností a nepropustných dveří, které ji tu drželi v pasti jako motýla lapeného na dně lampy. 

Tohle bylo vůbec poprvé, co se tu ocitla úplně sama bez dozoru. Přesto necítila, že by to na její situaci něco měnilo. Na vlastní oči se mohla přesvědčit, že se pryč nedostane, když byla včera po večeři svědkem, jak její věznitelé pečlivě posilují veškerá ochranná kouzla. Těžko by je dokázala prolomit i kdyby měla svou hůlku. A bez ní? Nemělo ani smysl se o něco pokoušet. 

Měla volno. Uklidila zbytky od snídaně, dala si dlouhou, nikým nerušenou koupel a nakonec se uchýlila do jediné místnosti z celého sídla, kde se cítila alespoň trochu příjemně. Do knihovny. Konečně se jí naskytla příležitost vrátit se ke knize schované pod její postelí. Strávila jejím čtením většinu dne a když se venku začalo stmívat, připálila si jednu ze svých ukradených svíček o plamen z krbu a přesunula se do svého pokoje. 

Propracovávala se pečlivě stránku po stránce objemnou knihou a doufala, že něco objeví. Nějaký střípek, který jí ukáže, co dál. Nic se však neukázalo. Jen historické záznamy vynálezu hůlek, podrobné popisy magických vlastností jednotlivých druhů dřeva, teoretické popisy napojování jader... Nechtěla to jen tak vzdát, ale suchopárné informace ji začaly zmáhat. Musela se každou chvíli o pár řádků vracet, protože jí unikal obsah a myšlenky se toulaly kdoví kde. Cítila, jak jí těžknou víčka.

Probudila ji tupá rána, jako by někdo plnou silou přibouchnul dveře. Ze spodních pater k ní doléhaly zvuky veselých hlasů, tlumených nárazů a... Opravdu slyší hudbu? Rozespale si protřela oči a posadila se. Okolní šero se lehce třepotalo pod plamenem dohořívající svíčky, kterou nechala na svém nočním stolku. Musela usnout. Sebrala rozevřenou knihu a zadívala se na ilustraci čaroděje znázorňující proudění magie z jeho nitra do hůlky, kterou svíral v ruce. 

Pokud stojíte jako kouzelník alespoň za zlámanou grešli, měl byste být schopen kouzlit pomocí jakéhokoli předmětu. Ovšem, vyžaduje to patřičný čas a sílu vůle.

Hlavou se jí rozezněla Ollivanderova slova, která jim řekl ten den, kdy se ho v Lasturové vile vyptávali na bezovou hůlku. Bylo něco takového opravdu možné? Založila si stránku útržkem pergamenu a schovala knihu zpátky pod postel. Zítra se nad tím bude moci zamyslet víc, pro dnešek to ale už stačilo. Sfoukla skomírající plamen svíčky a zabořila se do přikrývek.

Myšlenky už se jí opět začaly vlnit a propadat se do zmatených představ a snů, když se opět s trhnutím probudila. Tentokrát byl zdroj hluku mnohem blíže. Ode dveří, které kdosi rozrazil dokořán, k ní dopadalo nepříjemně ostré světlo něčí hůlky. Přimhouřila oči a chtěla si přetáhnout přikrývku přes hlavu, ale vetřelec došel až k ní a strhl jí peřinu z těla. 

„Tak mi oslavujeme a ty si tu vyspáváš." 

Silná ruka se jí obtočila kolem předloktí a vytáhla ji do sedu. Mžourala přes světlo z hůlky na Zabiniho pobavený obličej a měla co dělat, aby opět neusnula. To jí ale nebylo přáno. Mladík ji donutil stoupnout si na nohy a přivinul si ji k sobě. Bylo z něj cítit alkohol a nadšené vzrušení.