Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 25. Druhý na řadě? ~

Rozespale se zavrtěla a narazila do jeho ruky. Nespal. Už nějakou chvíli ležel a díval se do stropu. Přemýšlel o včerejší noci. Nesnesl pomyšlení, že ten strach, který se jí včera zračil v očích, tam už zůstane. Nechtěl, aby se ho bála. Nechtěl, aby ho nenáviděla. Otočil se na bok a pohladil ji po tváři. Sklonil se blíž. Vypadala ve spánku tak klidně.

Probudil ji dotek. Chvíli trvalo, než si uvědomila, že se jí to jen nezdá. Na okamžik ztuhla, ale nebylo to tak docela nepříjemné. Hladil ji po tvářích, ramenou, krku. Kromě jeho rukou cítila i jemné doteky jeho rtů. Bylo to nezvykle... něžné. Otevřela oči a podívala se na něj. Když zachytil její pohled, slabě se na ni usmál a sklonil se k polibku. Napjala se, ale nijak mu v tom nebránila. Srdce jí rychle tlouklo, ale nebyla si jistá, jestli je to strachem nebo něčím jiným... Ale čím? překvapením... vzrušením...

Prohloubil jejich polibek. Bylo to jako tehdy v tom lese. Slabé zachvění tepla, které se jí rozlévalo v podbřišku. Počínal si velice opatrně. Každý jeho dotek, každý polibek byl něžný a přesto omamně žádostivý. Byl úplně jiný, než ten chladný a neznámý Theo ze včerejšího večera. Hlasitě polkla, kdež přejel prsty po jejím břiše. Ten pocit byl přímo elektrizující. 

Pomalu hladil její břicho, boky, stehna, třísla...

„Ne," hlesla. Pokusila se zadržet jeho ruce, ale byl to spíš reflex něž opravdová obrana. Cítil, že její tělo už je připravené odevzdat se mu. 

„Pššš," zašeptal, „nebraň se mi."

Trhavě se nadechla, když vklouzl rukou pod lem jejího spodního prádla. Cítila spalující, neznámé horko, ale nebyl to přímo nepříjemný pocit. „Počkej," zašeptala. Hleděla mu zpříma do očí a on věděl, že má strach. Z neznáma. Ze svých pocitů. Z něj. 

„Zavři oči." 

Poslechla ho. Cítil, jak se chvěje. Jednou rukou ji hladil po holém břiše, zatímco druhou začal prozkoumávat to teplé, vláčné místo pod jeho prsty. Počínal si obratně a jemně si razil cestu do jejího těla. Zalapala po dechu. Zprvu cítila slabou, dosud neznámou bolest, ale tu brzy vystřídalo horké teplo. Nespěchal, ale ani se nijak neostýchal. 

On sám cítil neodbytné, žádostivé zaškubaní ve svých slabinách a měl co dělat, aby nehodil všechno za hlavu a nevzal si ji. Hned, tady a teď. Ať už by se bránila nebo ne. Mohl by... Toužil po ní celou svou bytostí. Ale neudělal to. Potlačit to tiché, naléhavé nutkání ve své mysli. Nesměl to udělat. Tohle byl její okamžik a jestli se mu má někdy v budoucnu odevzdat, nesmí teď myslet na sebe. Musí napravit, co pokazil. Znovu si získat její důvěru. Nesmí se ho znovu začít bát.

Bylo to... zvláštní. S každým jeho dalším pohybem jakoby její strnulost vyprchávala. Nedokázala ten pocit přesně identifikovat. Bylo to úplně jiné, než slabé a povrchní potěšení, které si dokázala přivodit sama. Vycházelo to ze samé hloubky jejího těla a jeho prsty v ní rozechvívaly pocity neznámé slasti. 

Slabě zasténala. Nebyla si tím přes ranní šero pokoje úplně jistá, ale měla pocit, že na jeho tváři zahlédla vítězoslavný úsměv. Snažila se to zadržet, ale unikl jí další vzdech. Zakryla si rukou pusu. Theo se natáhl a donutil ji odtáhnout ji stranou.

„Ne, chci to slyšet.“ Propaloval ji pohledem a ona cítila, jak taje.

Vnímala, jak se jí zrychluje dech a ten podivně neznámý pocit, jako by se začal rozlévat do všech stran. Přišlo jí, že pokud to nezastaví, rozletí se každou chvíli na tisíce úlomků. „Počkej, počkej, počkej..." šeptala rozechvělým hlasem a snažila se zadržet jeho ruku, nemělo to ale žádný větší efekt.