Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 11. Bez dozoru ~

Nadějné vyhlídky pomalu braly za své. Pokud Hermiona neměla jiné povinnosti, trávila každou volnou minutu učením s Nottem. Někdy končili až v pozdních nočních hodinách, takže po návratu do svého pokoje většinou padla hned do postele a spala, aby stihla nabrat aspoň trochu sil, než ji brzy ráno přijde vzbudit skřítek Berg, aby mu šla pomoci připravit snídani.

Ke čtení ukryté knihy se zatím vůbec neměla šanci dostat a i kdyby se jí to nějak podařilo, stále nesehnala nic, čím by si mohla posvítit. Svíčka by nebyla problém. Jednu před pár dny tajně sebrala z majestátního, památného svícnu v knihovně, ale nebylo čím ji zapálit. Čarodějové ve svých domech většinou nemají sirky ani zapalovače. K čemu taky. Stačí hůlka. Ta jí ale scházela.

Jediné, co se alespoň částečně změnilo k lepšímu, byl její pocit bezpečí. Nott nejspíš nelhal, když říkal, že jí minimálně v tomhle ohledu může pomoci. Malfoy ani Zabini se k ní nijak zvlášť nepřibližovali, pokud to nebylo nutné. Mohla se v klidu pohybovat po celém domě, aniž by musela každou vteřinu napínat všechny smysly, jestli se odněkud neblíží nějaké nebezpečí.

Paradoxně z toho občas cítila úzkost. Uvědomovala si, že za to vděčí pouze Nottově ochranné ruce a tahle nově nabitá ochrana skončí hned, jak udělá zkoušky.

Snažila se nemyslet na to, co přinese budoucnost a soustředit se spíš na to, co se děje teď, ale moc se jí to nedařilo.

Každý den probíhal skoro stejně. Hned po snídani měla sraz s Nottem v knihovně, kde spolu procvičovali starodávné runy. Po obědě se vrhli na lektvary a večer se zabývali přeměňováním. Teorie ovšem ani zdaleka nestačila a bylo znát, že je z toho Nott každým dnem víc a víc rozladěný.

„Potřebuji, aby měla hůlku," začal nesmlouvavě, když čtvrtého večera vstoupil do salónku, kde Draco s Blaisem znuděně hráli šachy nad sklenkou whisky.

„Zbláznil jsi se?" řekl překvapeně Draco, zatímco Zabini jen nevěřícně nadzdvihl tmavé obočí.

„Nejspíš ano," rozhodil Theo rukama a předvedl jeden ze svých maniakálních úsměvů, který u něj měl Draco vždy spojený s blížícími se zkouškami. „Už mi zbývá jen deset dní a stále jsem skoro nepohnul s tím zatraceným přeměňováním. Ještě chvíli a snad jí tu hůlku půjčím sám."

„Je dost mazaná, aby nás dostala i bez hůlky, natož s ní. Tohle vážně není dobrý nápad. Na místě by nás proklela."

„Nebude ji mít pořád," naléhal Theo, „jen, když mě bude učit. Nebo snad chceš, abych vyletěl? Učit se jen pomocí knih a teorie je skoro nemožné!"

Blaise, který se rozvaloval na sedačce a většinu doby jen bez zájmu přihlížel, se náhle narovnal.

„Něco mě-"

„Ticho Blaisi," přerušil ho Draco a pokračoval ve výčtu důvodu, proč je to zatraceně blbý nápad.

„Ale já-"

„Pšššt," zakročil Theo, aniž by odtrhl oči od blonďáka.

„Poslouchejte, vy dva idioti! Říkám, že mě něco napadlo."

Oba se překvapeně ohlédli na vytočeného Zabiniho, který úplně nesnášel, když ho takhle ignorovali.

„Tak co chceš?"

„Vzpomínáte si na ty malé hůlky s dětskou pojistkou? Vždyť víte," pokračoval, když viděl jejich výrazy, „určitě jste je taky jako děti měli. Takové malé napodobeniny hůlek. Matka mi ji dala k pátým narozeninám na hraní, než jsem si mohl jít v jedenácti oficiálně koupit opravdovou hůlku. Jsou neškodné, ale jednoduchá kouzla zvládnou."

„To nezní špatně. Taky jsem jednu měl. Otec mi ji dal, abych mu stále nebral tu jeho."

„Hmm," zahučel Theo, „to můj úzkoprsý otec mi nic takového nikdy nedovolil. Trval na dodržování tradice - do jedenácti utrum."

„Nepřijde mi ale, že by to nějak pomohlo," zapochyboval Draco. „Nezvládnou nic složitějšího, než lumos... Na nějaké přeměňování s ní můžeš zapomenout."

„Něco už vymyslím."

*

Zrovna scházela po schodech s plným košem vypraného prádla ke složení, když zaslechla hlasy z přijímacího salónku. Hned po obědě ji Nott oznámil, že dnešní odpoledne má už něco na práci a tak dostala za úkol nějaké domácí práce.

Složit prádlo bylo jedním z těch příjemnějších úkolů a tak se rozhodla s ním začít. Když ale přešla ke dveřím do salónku a uviděla Thea v cestovním plášti, svraštila obočí.

„Ty někam jdeš?"

„Ano, vrátím se na večeři," odpověděl stroze, aniž by k ní zvedl oči.

Snažila se na sobě nedat nic znát, ale představa, že tu zůstane sama se jí moc nezamlouvala. Nadhodila si koš s prádlem a chtěla zase co nejrychleji zmizet, ale zastavil ji Zabini.

„Snad se tu bez Theodora nebudeš sama bát?" prohodil a roztáhl rty do nevinného úsměvu. Očividně si jejího výrazu všiml.

Střelila po něm rychlým pohledem, jako by chtěla odhadnout, jestli to myslí vážně, nebo si z ní utahuje, ale vysoký zmijozel se jen uchechtl a přešel až k ní, aby zaujal místo po jejím boku. „Nemáš se vůbec čeho bát, že je to tak, Draco?"

Malfoy raději neříkal nic. Na to byl u Thea až moc blízko. Bedlivě sledoval svého kamarádama, jak Blaiseho výhružně probodl pohledem. Ten jen zvedl ruce na znamení obrany a nasadil výraz posvátné nevinnosti.

„Jestli se tady, než se vrátím, něco stane, tak-"

„Ale no tak, Theo, ty nám snad nevěříš?" položil mu blonďák ruku na rameno a přešel ke zkoprnělé Hermioně, aby zaujal místo z druhé strany vedle ní. „Však mi to tady společně určitě nějak zvládneme."

„Přesně," přisvědčil Blaise. „Já, Draco a Grangerová. To bude perfektní odpoledne," ovinul jí ruku kolem ramen, jako nově nalezenému nejlepšímu příteli a srdečně si ji přitáhl blíž, aniž by si všímal jejích marných pokusů se od něj odtáhnout. „Nemusíš se o ni vůbec strachovat."

Draco a Blaise se na sebe škodolibě ušklíbli. Normálně by si ani jeden nedovolil Theodora nijak provokovat, ale ten jeho nasupený pohled byl prostě k nezaplacení.

„Varuji vás," nasadil Nott jeden ze svých nejhrozivějších výrazů, při kterých normálně stydla krev v žilách, „neštvěte mě nebo si to s vámi oběma pak vyřídím. Doufám, že jste už nezapomněli, co jsem vám řekl naposledy." Ještě jednou si je výhružně změřil, než vkročil do zelených plamenů a zmizel.

Hermiona tam stála, napjatá a neschopná slova a zírala na krb, ve kterém právě zmizel jediný člověk, který ji v tomhle domě zajišťoval alespoň malý pocit bezpečí. Až bolestivě si uvědomovala přítomnost dvou zmijozelů, kteří stali vedle ní každý z jedné strany jako tělesná stráž a tiše se pochechtávali.