Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 31. Pravidla ~

Theo seděl v jednom z křesel a listovat tlustou knihou ve svém klíně. Byl rozmrzelý a měl za to na sebe obrovský vztek. Cítil na sobě pohledy svých dvou přátel, ale nevšímal si jich.

Na jednu stranu cítil k té holce upřímný obdiv. Nechápal, jak něco takového vůbec dokázala. Ale zároveň to v něm celé vyvolávalo vlny prudkých neuchopitelných emocí, kterým nerozuměl. A tak jeho podráždění dál rostlo.

Věděl, že to byla chyba. Věděl, že nesmí dovolit, aby se mu ta malá čarodějnice dostala pod kůži a tiše zuřil, protože moc dobře věděl, že už tam dávno je. Kdy se to stalo? Kdy dovolil, aby nad ním měla takovou moc?

V mysli mu probleskla vzpomínka na její smutkem zalité oči, když ji při jejím prvním pokusu o útěk chytil v tom lese. Na její rozcuchané vlasy, když mu už po několikáté netrpělivě vysvětlovala rozdíl mezi významy run. Na její tiché vzdechy, když se mu třásla pod rozpálenými dlaněmi v Perle života.

Zatnul zuby a zhluboka se nadechl, jako by to ze sebe chtěl setřást. Nesmí se chovat jako zaláskovaný páťák. Tohle není, nebyla a nikdy ani nebude vhodná situace na nějakou naivní a slepou lásku. Ona není jeho. Nikdy nebyla. Kdyby mohla, rozpárala by ho nožem na ústřice nebo proklela něčím absurdním. Třeba kartáčkem na zuby. Vůbec o tom nepochyboval.

Přejížděl prsty po ilustraci čaroděje, z jehož nitra prýštil proud magie až do hůlky, kterou držel v ruce. Nikdy by ho ani nenapadlo, že je něco takoveho možné. Vždyť ona na Blaiseho vážně zaútočila čínskou hůlkou na nudle. Celé to bylo absurdně k smíchu. Dřevěnou jídelní hůlkou!

Tak trochu se tomu ale ani moc nedivil. Pro Merlinovu senilní babičku, vždyť ta holka se vloupala ke Gringotovým a odletěla odtamtud na posraným drakovi! Nakonec můžou být rádi, že je všechny nerozsekala na kousky. I když, svraštil obočí, u Zabiniho se jí to málem povedlo.

Nebyl si jistý, jestli vůči ní cítí víc zlost nebo nepatrné záchvěvy hrdosti. Možná kdyby byli v jiné situaci... Kdyby nestáli na opačných stranách... Ne, zarazil se. Tyhle myšlenky nikam nevedly. Maximálně do horoucích pekel.

Zvedl sklenici a upil jantarové tekutiny, která ho příjemně zapálila v hrdle. Možná by se měl vydat tímhle směrem. Chlast je koneckonců lepší než ženský. Střelil pohledem k Dracovi a snažil se z hlavy zapudit Blaiseho slova.

Úplně jsi zapomněl zmínit, že Grangerová v noci zdrhla a kdyby nebyla zdrogovaná, vůbec bychom ji nechytili. A taky to, jak jsi ji pak po návratu ojel.

Měl upřímně tak trochu pocit, že Zabini se jejich reakcemi náramně baví. Ten parchant to určitě dělá schválně. Dokonce i teď se něčemu zubil jako třeťáček při první návštěvě Prasinek. Najednou se přes něj převalil trpký neklid. Už zbýval jen on. Vysoký, nepředvídatelný sadista s nechutnou zálibou hrát s ostatními ty své hry. Předtím se tak moc soustředil na sebe a svou směšnou žárlivost vůči Dracovi, že mu vůbec nedošlo, kdo bude další na řadě. A on už neměl vůbec žádné prostředky, jak ji ochránit.

Ztuhl a hlasitě polkl. Už zase. On ji přece nemusí chránit! Nesmí ji chránit. To není jeho úkol. Dohajzlu, ona tu u nich není na letních prázdninách! Přesto měl pocit, že mu vnitřek těla sevřela obrovská ledová ruka. Možná, uvažoval, by ale nebylo od věci stanovit nějaká pravidla. Ne kvůli ní! To určitě ne. Kvůli nim. Tak je to. On a Draco mají právo strachovat se, aby jim Blaise nerozbil jejich jedinou hračku, kterou v tomhle domě mají. S ní to nemá vůbec nic společného... Ale sám si to tak trochu nevěřil.

Ozvalo se slabé zaklepání a do pokoje vešla Grangerová. Byla bledá a on nedokázal odhadnout, jestli za to mohly dozvuky toho lektvaru nebo strach, který se jí zračil v očích. Tak trochu vypadala jako ten úplně první den, co k nim přišla.
Přejela pohledem místnost a přiměla se zavřít za sebou dveře.

Nevěděla, kam se má dívat. Záměrně se vyhýbala Theodorovu pohledu. Jen nervózně sklouzla po rozevřeném svazku Hůlkové magie v jeho klíně a rychle se odvrátila. Přejela očima k blonďákovi, ale s tím, jak se jí stále více vracely vzpomínky na uplynulou noc, se nedokázala podívat do očí ani jemu. Cítila, jak jí do tváří stoupá potupná červeň studu. Stočila zrak k Zabinimu, ale jeho široký úsměv ji také moc neuklidnil. Stále v hlavě slyšela, co jí řekl ten večer, než sebrala čínskou hůlku a utekla. Polkla a snažila se zklidnit svůj zrychlený tep, moc se jí to ale nedařilo. Tak tam jen stála a provrtávala očima své bosé nohy.

Theo si povzdechl a vstal. Zvedl ze země koš na prádlo a přešel k rozpaky ztuhlé čarodějce. „Na,“ podal jí ho.

„Co to je?“ zvedla k němu zmateně oči, hned ale opět stočila pohled jinam.

„Tvoje věci.“ Pozoroval, jak nechápavě stáhla obočí, jak se snažila přijít na to, co tím myslí. „Ode dneška už v tom malém kutlochu bydlet nebudeš."

„Ale-“

„To víš,“ skočil jí do řeči Blaise, „když máš pokoj jen pro sebe, napadají tě akorát hloupé nápady. Teď ti na něco takového ale už moc času nezbyde.“

Polkla. „Co tím myslíš?“

„Vážně sis myslela, že tě potom, co jsi se pokusila utéct, ještě necháme spát samotnou?“ zeptal se nevěřícně Malfoy.

Nejistě těkala očima z jednoho na druhého. Nelíbilo se jí, kam to směřuje.
„Vem si své věci a vrať se k Dracovi do pokoje. Dnes večer tě má na starosti on,“ pokračoval Theo a snažil se udržet chladný, lhostejný tón. „Budeme se o tvou hlídku střídat, takže od teď budeš každý večer spát u jednoho z nás, abychom tě měli... pod kontrolou. A teď zmiz.“

Měl pocit, že se jí nepatrně roztřásla brada, než zabrala za kliku a vyběhla z pokoje.

Zabini se rozesmál, ale hned toho nechal, když se k němu Theo otočil a probodl ho pohledem.

„A teď ty.“

„Já?“ ukázal na sebe nechápavě Blaise.

„Měli bychom si stanovit pár pravidel.“

„Jestli mi teď řekneš, že ode dneška spím každý večer u jednoho z vás, abyste mě měli pod kontrolou, tak-“

„Nemluv nesmysly,“ utnul ho Theo. „Zítra jsi na řadě, takže by nebylo od věci nastavit si určité hranice.“

„Cože?“ prskal nevěřícně Zabini. „A to jako proč? Vy dva jste přece žádná omezení neměli!“

„My dva nejsme magoři," postavil se na Theovu stranu Draco.

„To je tak nespravedlivý!“ brblal pohoršeně Blaise a zkřížil si ruce na prsou.

„Žádné nože,“ začal vyjmenovávat Theo. „Žádná krev, žádné zakázané kletby.“

„Za koho mě sakra máte?“

„A žádné další drogy,“ přidal se Draco.

Blaise po něm střelil naštvaný pohledem. „Ty pokrytče!“ ukázal na Draca obviňujícím prstem. „A kde bys byl, nebýt mne, hm? Grangerová by ti ukousla všechny prsty, jen co by ses jí pokusil dotknout. A to by sis ji nejdřív musel dokázat v tom lese najít. Nebýt mne, už je dávno v tahu.“

Oba zmijozelové na svého prskajícího kamaráda neústupně hleděli.

„Žádná vážná zranění,“ uzavřel přísně Nott.

„Nebo co?“

„Nebo ti ji nebudeme půjčovat!“

Zabini se zakabonil, ale už nic neřekl. Však oni budou ještě litovat. Ta nebelvírská cácora k nim od něj nebude chtít ani odejít. O to se postará.