Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 34. Co se změnilo? ~

Něco bylo špatně. Theodor se svraštělým obočím zkoumavě přejížděl pohledem po záhonu tulipánů a přemýšlel. Velké květy, které byly ještě včera, když je před večeří zaléval, v naprostém pořádku, se nyní unaveně skláněly k zemi. Dokonce i barvu měly vybledlou a přitom by měly být právě v plném rozkvětu. Odložil kbelík se zahradním náčiním a přiklekl ke květinám. Trochu ho popouzelo, že jeho záhonky v pohodě přežily to několikatýdenní zanedbávání kvůli zkouškám, ale teď, když na ně měl konečně opět čas, se rozhodly začít stávkovat.

Utrhl dva povadlé květy a vydal se zpátky do domu. Věděl, že je to dost divný koníček, ale zahradničení ho prostě neskutečně uklidňovalo. Nemohl se dočkat, až bude mít po zkouškách. Ten pocit být od hlavy až k patě pokrytý od hlíny mu neskutečně chyběl. Vlastně to byla jedna z hlavních věcí, která mu po odchodu z Bradavic chyběla. Miloval bylinkářství. A nebýt toho trouby Longbottoma, byl by zaručeně nejlepší v ročníku.

Vešel do kuchyně a kývl na Blaiseho, který už seděl u stolu a popíjel kafe.

„A je to tu zase," protočil oči tmavý zmijozel a s odporem sledoval kusy hlíny, které jeho příteli odpadávaly z bot na dlážděnou podlahu. „To si nemůžeš najít nějaký trochu normálnější koníček? Nechceš místo hrabání se v hlíně jako krtek raději třeba sbírat víčka od máslového ležáku?"

Theo se jen ušklíbl a přešel k dlouhému stolu, na který odložil zubožené květy. Byl na posměšky ohledně jeho zahradničení už tak zvyklý, že ho to ani nijak nepřekvapilo. „Potřebuji, aby ses na tohle podíval," přešel rovnou k věci.

„Kytka," zhodnotil Zabini bez zájmu. „A navíc dost hnusná," šťouchl do jednohu květu, z kterého odpadlo hned několik okvětních plátků. „Možná bys měl vážně změnit zájem. Očividně ti to moc nejde."

„Proto právě chci, aby ses na to koukl. Něco je špatně."

„Fajn," shrábl Blaise změť rostlin, až několik lístků odlétlo na podlahu, „ale něco za to budu chtít. Připrav se na to," namířil na svého přítele výhružně ukazováček a vydal se z kuchyně ke schodům.

*

Nic ji neudělal.

Vlastně se jí skoro ani nedotkl.

Prostě jen spali. Skoro tomu nemohla uvěřit. Ale rozhodně si nehodlala stěžovat. Popravdě se po docela dlouhé době pořádně prospala. Jen to bylo... prostě divné. Vůbec nevěděla, jak se k němu má chovat. Za posledních čtyřicet osm hodin si směrem k němu projela veškeré emoce od strachu, zlosti a opovržení až k touze a nakonec obrovskému zmatku.

Přejela rukou po prázdném místě vedle sebe. Bylo ještě trochu teplé, Draco ale už v místnosti nebyl. Podezřívavě pohlédla na koupelnu, ale nezdálo se, že by byl uvnitř. Natáhla nohu k okraji postele, ale nic ji nezadrželo. Ochranná bariéra byla pryč.

Když o deset minut později vešla do kuchyně, zmateně se zamračila na vrstvu bláta, která se táhla od vstupních dveří až ke stolu. Na okamžik jí blesklo hlavou, jestli na ni snad nechystají zápasy v bahně, ale hned tu myšlenku zahnala a sáhla po koštěti.

Když procházela kolem okna, zahlédla Thea, jak v prapodivné pozici klečí u jednoho ze záhonů a něco soustředěně provádí na zemi. Co to tam u všech svatých dělá? mhouřila Hermiona oči, aby viděla přes jasné slunce. Mohlo to být cokoliv od hledání ztracené hůlky až po zakopávání mrtvoly.

„Theo si zase hraje na žížalu?" ozvalo se jí vedle pravého ucha, až sebou trochu trhla. Draco se nakláněj vedle ní a nesouhlasně hleděl na svého přítele.