Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 9. Nová dohoda ~

„Vole!" udeřil ho Theo pěstí do zraněného ramene. „Co jsi to s ní sakra udělal? Jak se mám podle tebe teď připravovat na zkoušky?"

Blaise zaskučel bolestí a překryl si ránu rukou, kdyby Thea náhodou napadlo praštit ho znovu. Ten ale už věnoval celou svou pozornost Hermioně ležící před ním. Byla stočená do klubíčka na posteli stále s rozhalenými šaty na zádech. Uslzené oči měla otevřené a upřené někam do neznáma v nepřítomném pohledu. Byla v tom jakási odevzdanost. Jako by jí bylo už vše jedno. Kdyby tiše neoddechovala, vypadala by jako mrtvá. 

Pohlédl na její nahá záda, přes která se táhl dlouhý, tenký šrám a dvě drobné rány na ramenou. Opravdu to nebylo nic velkého, ale moc příjemné to nejspíš taky nebylo. 

„Vážně jsem jí neudělal nic tak hrozného," pokračoval ve své obhajobě Blaise, „kdybych ji měl opravdu oplatit to, co udělala ona mě, dopadla by mnohem hůř. Nevím, co se stalo. Prostě se úplně zasekla. Nechce na nic reagovat," postěžoval si.

Theo si čarodějku dál zamyšleně měřil. Že by na ni dopadlo její uvěznění? Přišlo mu to zvláštní. Nepřipadala mu jako typ, co by se dokázal utápět v sebelítosti. Natáhl k ní ruku, aby se dotkl její nehybné tváře, v tu chvíli po něm ale loupla očima. Vlastní rukou tu jeho prudce odstrčila a vzpřímila se do sedu. 

Ne, tohle rozhodně nebyla sebelítost. V jejích očích plál vztek. S povytaženým obočím sledovali jak vstala, bez jediného zaváhání si mezi nimi prorazila cestu a hrdým, sebejistým krokem zamířila pryč z ložnice. 

„Viděl jsi to taky?" 

„Jo, vypadala jako bohyně pomsty. To se ti teda povedlo..." povzdech si Theo a vydal se za ní. Měl nepříjemné tušení, že to nedopadne dobře. 

A nemýlil se. Hned co sešla po schodech do vstupní síně, bez váhání popadla vysoký, dřevěný věšák na kabáty, který stál u dveří a rozmáchla se jím proti zamčenému vchodu. Síní se rozlehla hlasitá, tupá rána.

„Hej, co to-" začal Blaise. V tu chvíli mu jen pár centimetrů od hlavy prolétla vražednou rychlostí těžká, kovová lžíce na boty.

„Táhni!" zavřískla Hermiona a znovu se rozmáchla věšákem proti vstupním dveřím, jako menší verzí jakéhosi beranidla.

„Fajn, tak jo. Jen klid," zvedl Blaise ruce v obranném gestu a opatrně zacouval zpět k Theovi do bezpečné vzdálenosti. Nezbývalo nic jiného, než počkat, až se trochu uklidní.

Rozzuřená Hermiona za doprovodu občasných nadávek mlátila do dveří hlava nehlava. Byla pevně odhodlaná dostat se ven. Už měla plné zuby vlastního ponížení, bezmoci, těch tří idiotů i celého tohohle místa. Chtěla pryč. A. TO. HNED!

*

Místnost osvětlily zelené plameny z kterých vystoupila vysoká postava v dokonale padnoucím černém obleku. Draco byl nesmírně rád, že je zpět. Záležitosti se protáhli, takže nakonec musel na Malfoy manor i přespat. Byl rád, že viděl matku. Bylo na ní znát, že se jí po něm stýská. Ale otce už nemohl vystát. Hned, jak bylo vše hotovo, vydal se zpět. 

Z myšlenek ho vytrhnul neobvyklý hluk. Jakési tupé rány rozléhající se celým sídlem.

Ani chvilka klidu, povzdech si otráveně a vydal se ke dveřím. 

Scéna, která se mu naskytla ho na chvíli úplně zarazila. Přelétl očima ze svých dvou přátel, kteří postávali u schodů s bezradným výrazem až k Hermioně, která vypadala, jako by jí posedl ďábel. Kopala do vstupních dveří jako smyslů zbavená. Když to k ničemu nebylo, popadla opodál ležící tyč, zbytek jejich věšáku, a rozmáchla se s ní znovu proti dveřím.

„Co se to tu děje?"

„Á, vítej zpátky," zamával mu Theo. To se k němu už otočila i rozzuřená Hermiona. Okamžitě zamířila k němu. Něco v jejím nepříčetném výrazu a rázné chůzi ho donutilo o pár kroků couvnout. 

„A ty!" zakřičela, „Ty absolutně nesnesitelnej, nafoukanej, egoistickej, zkurvenej troglodyte!" doprovázela každé své slovo vzteklým máchnutím tyče, před kterým Draco jen tak tak stihl uskočil dozadu. 

Už se chystal vytáhnout hůlku a na místě ji proklít, ale Theo byl rychlejší. Jeho paprsek ji trefil do rozhalených zad a čarodějka se bez hlesu zhroutila k zemi. 

„Troglodyte? Co je to hergot troglodyt?" zakroutil Blaise nechápavě hlavou. 

„Ty!" prskl po něm Draco a nasupeně koukal na bezvládnou čarodějku ležící před ním. „Vysvětlí mi někdo, co se tu sakra stalo? Člověk na pár hodin zmizí a vám se tu všechno posere!"

„Tak o tom s váma dvěma idiotama chci taky mluvit," ukázal na Draca a Blaise Theo zlostně. „Měli bychom si něco vyjasnit. Padejte oba do obýváku, já hned přijdu." Byl to rozkaz, kterému se ani jeden z jeho kamarádů neodvážil odporovat. Theo se shýbl pro Hermionu a zvedl ji do náruče. Pak se s ní beze slova vydal po schodech nahoru. 

*

„Takže teď mě dobře poslouchej," začal Theo ledově klidným hlasem, „Je mi u prdele, co ti udělala. Přestaň se chovat jako magor nebo tě zavřeme do sklepa!" přecházel po koberci sem tam. Blaise před ním klečel kajícně na zemi s provinile skloněnou halou, jako malé dítě, když si ho otec zavolá na kobereček. 

„Nevím, jestli si to vy dva idioti vůbec uvědomujete, ale už za dva týdny mě čekají závěrečné zkoušky. Dva týdny! Potřebuji se učit a potřebuji k tomu ji."

Draco si pohrdavě odfrkl. Theo se k němu prudce otočil a probodl ho pohledem. „Já vím, že ti tvoje hrdost nedovolí si to přiznat, ale Grangerová je a vždy byla dost chytrá čarodějka. Někdy až moc. Momentálně je to jediný člověk v tomhle sídle, který mi dokáže pomoci složit zkoušky z přeměňování a kouzelných run. Takže drž hubu, jestli nechceš, abych ti přes ni jednu natáhnul!"

Draco se nejistě zavrtěl a snažil se nasadit vzdorovitý výraz. Kamarádova zlost ho ale nenechávala chladným. Theo nebyl člověk, kterého by se vyplatilo proti sobě poštvat. Už párkrát byl svědkem toho, co dokáže, když ho někdo opravdu vytočí a nebylo to nic hezkého.

„Chtěl jsem s ní dnes projít přeměňování. Ale to nejde, když ji vy dva idioti nenecháte ani na chvilku na pokoji. Takže si něco vyjasníme," střelil po nich přísným pohledem. „Já jsem vyhrál. A dokud to neudělám, nemáte nárok se k ní vůbec přibližovat, jasný? Je to panna, takže se počítá každý dotek. Jestli na ni do zkoušek jeden z vás položí třeba jen jeden jediný prst, přerazím mu hnáty!"

Blaise kajícně pokýval hlavou na znamení, že rozumí. Zato Draco se tvářil dál vzpurně.

„Já jí přece nic neudělal."

„Že ne? A co mělo teda znamenat to včera? Tvářil ses, jako že ji chceš minimálně roztrhat na kusy. Kdybych nepřišel, kdo ví, co by se stalo. Jak ji mám podle vás potom přimět, aby mi pomáhala, hm? Takže dokud nedostanu diplom, máte oba utrum, je to jasný?" počkal než oba neochotně přikývli a prásknul za sebou dveřmi. 

„Tomu ta škola nějak stoupla do hlavy..." zabrblal Blaise a vstal. Svalil se do křesla vedle Draca, který si ho podezřívavě prohlížel.

„Co se ti stalo?" ukázal na zaschlou krev.

„Ále, znáš to. Grangerová, nože... Nic neobvyklého."

Dracovi to sice trochu neobvyklé přišlo, ale radši se už na nic nevyptával. Trochu se mu zastesklo po době, kdy jejich největším problémem byla nuda.