Pád do hadího hnízda (Dramione/Themione/Blamione)

~ 30. Nikodémova pouta ~

Cítila hebkou kožešinu, otírající se jí o nahá záda. Cítila teplo sálající z ohně v krbu i z těla mladíka, který se nad ní skláněl. Cítila prudké a omamné vlny horka, které se měnily v nebezpečné tsunami pokaždé, když ucítila jeho dotek, jako by jí o kůži otíral rozžhavené uhlíky. Všechny zvuky, barvy i pocity byli tak živé a omamné...

Slyšela tenké, toužebné vzdechy a matně si uvědomovala, že vycházejí z jejích úst. Dívala se na blonďaté vlasy, které mu padaly do čela a přemýšlela, jestli si někdy uvědomila, jak moc je ve skutečnosti pohledný. Jako ledová socha. Bylo těžké se tomu nepoddat. A slabý hlásek příčetnosti, který měl za normálních okolností hlavní slovo, byl nyní tichý a zamžený.

Omámeně na něj hleděla, když se naklonil pro další polibek. Jeho ruce, jindy hrubé a neurvalé, jí nyní bloudily po kůži s neobvyklou jemností. Polkl, když sjel dlaní níž přes její břicho a boky až k jejímu klínu a místo odmítnutí se pod jeho prsty ještě trochu otevřela. Byla horká a roztoužená a on měl pocit, jako by mu přestával fungovat mozek. Všechna krev už byla dávno někde jinde.

Prudkým pohybem ji otočil, až překvapeně vyjekla, a přitlačil ji na břicho do kožešiny. Ruce, kterými se pokusila nadzvednout, jí pevně uchopil za zápěstí a přidržel nad hlavou. Byla nádherná a neodolatelná jako zakázané ovoce, kterého se nikdy nesměl dotknout. Když pronikl do jejího těla, spokojeně se usmál nad její reakcí. Její sténání znělo trochu přidušeně, jak ji tlačil k zemi, ale o to větší na něj mělo efekt. Líbilo se mu, jak se pod ním kroutí a vychází mu vstříc, jak dokonale reaguje na každý jeho pohyb, jak se kolem něj stahuje ve slastných vlnách a jak se jí na bílých zádech lesknou drobounké krůpěje potu.

Sklonil se k ní a uchopil ji za hrdlo, až se jí ohryzek zhoupl, jak poplašeně polkla. Líbal ji na ramenou a krku dokud nenašel místo, kde byla nejcitlivější a přitlačil, dokud se mu kolem uší nerozlehl její zvonivý hlas. Byla pod ním tak drobná a křehká, až měl skoro pocit, že jestli si nedá větší pozor, rozbije ji na kousky. A to ho neskutečným způsobem vzrušovalo. Líbilo se mu mít nad ní převahu.

Naklonil se k jejímu uchu, políbil ji na lalůčku a zašeptal: „Řekni moje jméno."

„Malf-"

„Ne. Řekni moje jméno," přitvrdil, až se znovu rozvzdychala.

Chvíli trvalo, než nabrala ztracený dech a potom pomalu tichounce zašeptala váhavým hlasem: „D- Draco.“

Ještě nikdy své jméno z jejích úst neslyšel. Bylo to omamné.

„Znovu.“

„Dra... Draco.“

„Znovu,“ přisál se jí na krk, až zalapala po dechu.

„Draco!“

Připadal si omámený a učarovaný skoro stejně, jako vzdychající dívka pod jeho dlaněmi. Zabořil obličej do jemných vlasů, z kterých byla stále ještě cítit vůně deště, lesa a nočního vzduchu.

„Hermiono,“ zašeptal.

***

Theodor vylezl z krbu a byl upřímně rád, že je zpět. Naštěstí se celá rodinná záležitost vyřešila o poznání rychleji, než čekal. Přesto si pobyt doma nijak zvlášť neužíval. Prošel vstupní halou a zamířil rovnou do jídelny, odkud zaslechl hlasy svých dvou přátel.

„Kde je Hermiona?“ zeptal se, když vešel a nikde ji neviděl.

„Taky tě rádi vidíme. Jsme rádi, že jsme ti chyběli," zamával na něj Blaise vidličkou s napíchnutým kouskem kuřete.