Life is game

V.

Dalších několik týdnu proběhlo v celku klidně až na pár menších potyček které proběhly bez zranění. 
Právě je 25.června a já opět jdu do školy s partou. Už je to dva měsíce co tu jsem a funguje to báječně. Již máme většina po maturitě a jsme i přijati k nám na vysokou. 
1.července odjíždíme na letní tábor pro starší všem ,,dětem" je tam od 17 do 24 je to takový dospělý tábor. Jedeme tam celá parta a i Alis. 
Ale to předbíhám. 
Den proběhl v klidu. Byl to poslední den co jsme byli ve škole, jinak jsme dostali ředitelské volno.  
29.června
Je 8:30 a já už jsem skoro u Maxe dnes máme poslední obchůzku před táborem. Přes tábor sem vždy obden pojede Max s jedním členem to objet a vrátí se.
Tábor je na celý měsíc.

Max:,, Dnes půjdeme společně aby jsme to celé pročesali na čisto" 
Všichni přikývli a šlo se.
Byli jsme skoro u konce když jsme najednou uslyšeli jekot nějaké ženy. 
Rychle jsme to obrátili a běželi za zvukem. Naskytl se nám pohled na ženu s roztrženou halenkou.... Byla krásná malá, měla hnědé dlouhé vlasy a hnědé oči. 
Zasnila jsem se ale probudil mě hlas Maxe ,, Jste na našem území odstupte od té ženy." 
Podívali se naším směrem bylo jich pět stejně jako nás. Jeden z nich ( asi vedoucí) se podíval na Maxe zvedl tu ženu za ruku surově nahoru a vrazil jí facku. ,, Tahle kočička je naše" 
Když toto ten muž řekla Max zavelel k útoku v před.
Vyšel na mě chlápek asi o 5 cm větší než já a měl celou ruku potetovanou. 
Mou pozornost strhla ta žena která mě celou dobu pozorovala a já ji. 
Nevšimla jsem si toho chlapa který mě chytl a hodil semnou o zeď což mou pozornost vrátilo zpět na muže. Byla to docela velká rána. Zvedla jsem se a jen tak tak vyhnula ráně pěstí která nakonec zasáhla cihlovou zeď za mými zády. Rychle jsem ho otočila a kolenem ho narazila na zeď když nedával pozor. Zaskučel a sesunul se k zemi. Chtěla jsem ho ukončit ale nevšimla jsem si že se zamnou objevil protivník Maxe. Max lež na zemi a pomalu se zvedal. Jeho protivník mě chytil pod krkem a začal dusit. Ostatní měli co dělat. Musela jsem se z toho dostat sama. Na poslední chvíli jsem se mu vyprostila a odkopla ho od sebe. Popadala jsem dech ale musela jsem jít dál. Chytla jsem mu jeho úder a chvatem ho přeskočila a shodila k zemi tak že jsem na něm seděla obkročmo a vrazila mu pěstí tak že ztratil vědomí. Můj první protivník se pokusil vstát ale dostal loktem a lehl.
Ostatní už také dokončovali svůj boj a Max se pomalu zvedal. Vydala jsem se k ženě která byla značně v šoku. Nabídla jsem ji pomocnou ruku, chvíli váhala ale pak ji přijala. 
Byla krásná avšak došlo mi že nemá co na sebe měla roztržené to co měla na sobě. 
Sundala jsem si černou mikinu a opatrně ji navlékla na ni. 
Neustále mě pozorovala. Zvedla jsem ji tašku a obrátila se protože na mě hvízdl Shon na znamení že jdeme. Otočila jsem se a rozběhla se za zbytkem. Žena ještě chvíli nehybně stála ale poté šla též.
Došli jsme k Maxovi a kluci ho posadili na sedačku. 
Max: ,, Chci vás za prvé pochválit byla to dobrá práce a pak se omluvit Sir protože ji napadl můj soupeř. Jste všichni v pořádku? " 
Já: ,, to nevadí. Myslím že krom oděrek ano. Jak jsi na tom ty? " a ostatní přitakali mým slovům. 
Max:,, budu v pořádku do začátku tábora nebojte" 
Po těchto slovech nás rozpustil a my šli ven. 
Shon: ,, Sir koukala jsi se na tu holku zajímavě, že by se někdo zamiloval? " ( a začal se smát) 
Hodila jsem na něj vražedný pohled a chtěla něco říct ale vlezl mi do toho Isak. 
,, nezáviď ji že se umí zamilovat, ty umíš jen vyspat se a odkopnout" načež se začali všichni smát kromě Shona ten se urazil. Ale nakonec se také pousmál a každý jsme šli k sobě domů.
Když jsem došla domů neměla jsem hlad. Šla jsem rovnou do sprchy a pak do postele.
Celou dobu jsem měla v mysli tu ženu. Nikdy jsem ji tu neviděla, ale nemohu na ni přestat myslet. Ty její krásné hnědé oči, i když v některých chvílích mi přišlo jako když by v nich byl odlesk červené. Ale byla tma nejspíše se mi to zdálo. 
Byla krásná. S těmito myšlenkami jsem usnula. 


Pohled Isabel
Před nedávnem jsem se přestěhovala do tohoto města. Šla jsem z úřadu kde jsem ještě něco řešila když v tom mě napadlo pět chlapů. Poznala jsem že jsou mé rasy. Jsem totiž upír ale žiji mírně a neprozrazuji se. Když jich je pět věděla jsem že to nezvládnu. Náš je jiný než ve filmech.
Jsme silnější ale ne extrémně a i rychlí ale ne jako světlo to jsou fámy.
A muži bývají silnější s mláďaty. Existují i vlkodlaci ale ti se velice špatně rozeznávají od lidí. 
Ale zpět k příběhu. 
Byli u mě a já věděla že je zle do chvilky jsem měla roztrhlou halenku a myslela jsem že už je semnou zle. Když v tom se ze zad mužů ozval chlapský hlas. ,, Jste na našem teritoriu odstupte od té ženy" nevěděla jsem či mě chtějí pro sebe nebo mi chtějí pomoct. Všimla jsem si že to byli čtyři kluci a jedna... holka? Co tak krásná holka dělá mezi těmito lidmi? 
Moji myšlenku přerušil muž který mě vytáhl na nohy za mou ruku a vší silou mi vrazil facku spadla jsem k zemi a byla mírně otřesena. Ale můj pohled šel k té dívce. Vyšel proti ní muž ona si ho nevšimla a on s ní praštil o zeď nevěděla jsem co dělat ale nešlo mi vstát. Bylo poznat že tito upíři jsou nejnižší třídy. Nebyli tak silní jen jich bylo hodně. 
Ta dívka se s tím chlapem vypořádala ale když už měla skoro hotovo chytl ji ze zadu jiný muž který zápasil předtím s jiným klukem a začal ji dusit. Nešlo mi vstát léčili se mi rány způsobené nimi. Ta dívka se z jeho sevření dostala a ukončila oba dva jednou ranou. Byla krásná... byla skvělá. 
Po té došla ke mě a podala mi ruku. Váhala jsem či ji přijmout ale nakonec jsem ji přijmula. 
Vstala jsem, chvíli se na mě dívala ale pak si sundala mikinu a beze slova mi ji navlékla. 
Přijmula jsem ji i když mi nebyla zima, nemůže mi být zima. Ale došlo mi že nahá jít přes město nemohu. 
Po chvíli jsem uslyšela hvízdnutí. Dívka se obrátila a odběhla pryč. Chvíli jsem stála a pak se vydala pomalu domů. Když jsem došla byla jsem zmatená. Hodně zmatená. 
Usnula jsem asi až ve dvě hodiny.