Savior

Chapter 23.

Tahle kapitola je věnovaná @Snowflake0124 , moji úžasné BFF :-D

Na zemi klečel Richard, který se držel za břicho, z nosu mu tekla krev a jeho levé oko bylo fialové.

Nad ním se shýbala postava, která ke mně byla otočená zády. Byla celá v černém a ve světle hnědých lehce kudrnatých vlasech měl červený šátek.

Opatrně jsem se postavila na nohy a udělala krok vpřed.

,, Ashtone?" zašeptala jsem.

Otočil se ke mně ,, Malio..." řekl chraplavým hlasem a udělal krok dopředu.

Chtěla jsem se k němu rozběhnout, ale ztratila jsem rovnováhu a padala dopředu přímo před Ashe.

Byla jsem strašně ráda za jeho rychlé reflexy, protože ke mně rychle přiskočil a chytl mě.

Pevně jsme se obejmuli a v téhle poloze jsme zůstali minimálně dvě minuty, dokud jsem se od něj nedotáhla. Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho nádherných očí, které mi tak moc chyběly.

,, Všechno t-ti vysvětlím." jedna neposlušná slza se drala na povrch.

Snažila jsem se jí zatlačit, ale nešlo to. Bylo toho na mě moc...

,, Prvně si pořádně odpočiň, bylo toho na tebe dost, do vysvětlování se můžeš pustit později." usmál se na mě a ukázal mi tím jeho ďolíčky na tvářích, které mi hned zlepšily náladu a přiměly mě se taky usmát.

Vzal si mě najednou do náruče. ,, Co blbneš, dostaneš kýlu." snažila jsem se vymanit z jeho sevření.

,, Nedostanu, venku před touhle starou zhrouceninou stojí moje auto." řekl pyšně.

,, Ty máš řidičák?" vykulila jsem na něj oči.

,, Ano, před pár dny jsem si ho udělal a můj strýc mi dal své staré auto, jak mi slíbil už předem, protože si kupoval nové. Mělo to být takové menší překvapení... " rozzářily se mu oči, když jsme vyšli ven z budovy a před ní stálo auto.

V autech se bohužel vůbec nevýznám, takže vám mužů říct jenom to, že je červené a jeho značka je pravděpodobně Ford.

Sedla jsem si na místo vedle řidiče a připoutala se.

V nepříjemném tichu po cestě se ozvalo zapípání mého mobilu. Podívala jsem se na displej a přečetla zprávu.

Ahoj, v šest hodin jsem musela odejít do práce a ty si ještě nebyla doma, tak mi jenom napiš, že jsi v pořádku. V práci budu až do zítřejšího dopoledne, tak si uvař oběd, ukliď kuchyň a
myčku. xxxx

,, Pojedeme k tobě nebo ke mně?" zeptal se mě Ash a neklidně poťukával prsty do volantu.

,,Mohli by jsme ke mně? Nikdo nebude doma, tak to bude lepší." dala jsem si mobil do kapsy a koukala ven z okna.

,, Dobře, ale večer už zpátky domů nepojedou, tak u tebe asi zůstanu, jestli to ale nebude vadit." odtrhl na chvíli oči z cesty a podíval se na mě.

,, Ne, nebude." odpověděla jsem.

Po zbytek cesty jsme jeli v tichu.

Ashton zaparkoval před barákem a společně jsme vstoupili dovnitř.

Šli jsme rovnou do mého pokoje, kde jsme si sedli na postel.

Podíval se mi do očí. ,, Začni." řekl pouhé jedno slovo a propaloval mě pohledem.

,, No, eh... Asi to shrnu do jedné věty. Znásilnili mě a Mikey mě zachránil. " podívala jsem se na něj.

,, Cože? Jak? Kdo? " ztuhnul.

,,Richard mě s Lucasem dotáhli do jednoho z pokojů, kde mě znásilnili. Mikey nás ale našel a zachránil mě od nich." podívala jsem se dolů na zem a snažila se zahnat slzy, které se mi draly na povrch.

,, Hej, shhh... To bude dobrý.." přitáhl si mě k sobě do náruče a utřel mi slzy. Podívala jsem se mu do očí.

,, Teď chci vysvětlení od tebe. Jak jsi mohl být sakra tak blbý?" znovu jsem zabořila tvář do jeho ramena.

,,Já-já... Já jsem takovej kretén." zaklel a pohladil mě po zádech.

,,Když jsem tě videl v tom pokoji, tak to nevypadalo, jakoby ses bránila. Prostě jsi tam ležela a nechala se od něj osahávat. A jelikož mi Michael podstrčil chlast, na který nejsem zvyklý, tak jsem byl opilý a v tu chvíly jsem vypěnil, nasral se a až ráno mi došlo, že by jsi ty tohle nikdy neudělala, tak jsem se zděsil a vběhl do toho samého pokoje, kde jsem tě ale našel v postely s Michaelem, který tě objímal. I přes peřinu, kterou jste měli přes sebe jsem viděl, že ani jeden z vás nemá tričko. Tohle mi stačilo... " zakončil své vyprávění.

,, Zítra se budu muset Michaelovi omluvit." zašeptal po kratší odmlce.

,, Omluvit? Proč?!" zděsila jsem se.

,, No... když jsem vás tam tak viděl, tak...-"

,,-Co si mu udělal?" přerušila jsem ho vyděšeně.

,,Zítra se mu omluvím." řekl místo odpovědi.

,, Ashtone!" vyjekla jsem.

,, Neřeš to, zítra-"

,,-to teda budu řešit! Zachránil mě před těma hajzlama! A to si piš, že se mu zítra řádně omluvíš za to. Ani nechci vědět, co jsi mu provedl." řekla jsem raněně a odtáhla se od něj.

,, Je v pořádku, neboj." ujistil mě.

,, Mám ti věřit?" probodla jsem ho pohledem.

,, Miluju tě, nikdy bych ti nelhal." pousmál se, ukazováčkem a palcem mi chytil bradu a nadzvedl hlavu, aby mi viděl do očí.

Skousl si spodní ret a pohledem zabloudil z mých očí na mé rty.

Pomalu se ke mně přiblížil a když mezi mými rty a těmi jeho byla jenom malá mezírka, se na chvíli zastavil a pohlédl mi do očí. Pousmála jsem se a nechala se od něj políbit.

Jeho jemné, hebké a hřejivé rty se konečně setkaly s těmi mými a já ucítila motýlky v břiše, kteří zběsile létali sem a tam.

Hi guys, finally happyend! =3
Na téhle kapitole jsem makala jenom asi třičtvrtě hodiny, protože se tak dobře psala. :3

Další díl čekejte nejdříve asi ve středu, proto jsem tenhle díl zveřejnila tak brzy; chci totiž začít makat na mém novém příběhu.

Mám velkou radost, že je Mashton konečně spolu, ale nemyslete si, že tohle bude konec všech jejich problémů, mám ještě pár nápadů na to, jak obohatit děj téhle story.

Love ya all, every one of you O:)