Savior

Chapter 4.

Zbylé dvě hodiny, kdy jsme měli hudebku, jsem si jenom položila hlavu na lavici a přestala vnímat. Bylo toho na mě moc a navíc jsem byla strašně unavená. Hudebka byla super, celé dvě hodiny jsme si jenom pouštěli různé písničky z YouTubu protože bylo učitelce špatně a nic po nás nechtěla. Po dvou skoro prospaných hodinách sem se zvedla z lavice a s blbou  náladou dokráčela do jídelny, vzala si tácek s obědem a šla ke stolu kde už seděla Brooke.

,,Ahoj, co hudebka?" Zeptala se Brooke.

,,Ani nevím, protože sem ji skoro prospala.." řekla sem.

,,Mno, my jsme zase měli ájinu.. Jamesová vyzkoušela úplně každého nejméně dvakrát. Já samozřejmě dostala za pět.. Po druhé už naštěstí  za dva." Řekla naštvaně.

,,Se nemáš, bych nechtěla.."

Po krátké odmlce se Brooke nadechla a odkašlala si ,,Emmhmm..  Chci se tě na něco zeptat." ,,Na co?"

,,Na Ashtona Irwina." Odpověděla.

Na chviličku sem se zasnila ,, Mmm, proč na něj? Vždyť ho neznám..."

,,Viděla sem, jak se na něj koukáš, to v tý třídě, jak si tam stála jak zhypnotizovaná a dneska ráno... " Skočila mi do věty.

Znejistěla sem ,, Co?"

,, Malio, slib mi že si s ním nic nezačneš.. Vím, nic mi do toho není,  ale alespoň třetina téhle školy se ho bojí... Tím myslím, že zmlátil už pár lidí a docela hnusně. Ano, šikanovali ho... ..... Co to tady melu, vždyť ho ani pořádně neznám. Sorry, jen se ho taky trošku bojím, protože sem viděla na vlastní očí jak si podal Richarda. Sice sem byla happy, že konečně dostal na hubu, ale bylo to docela drsný. " Rozpovídala se najednou.

,,Aha" Nic jiného mě říct nenapadlo.

,,Ne, neunikla si odpovědi, Malio McCall..." uchechtla se.

,, Líbí se ti?? " ušklíbla se na mě.

Než sem stihla cokoli říct, něco mě praštil do ramene. Otočila sem se a zjistila, že to byl knedlík omatlaný rajskou omáčkou kterou jsme měli k obědu.  Ani sem se nemusela otáčet abych zjistila, kdo to byl. Tak tohle přehnal. Na zádech na triku sem kvůli tomu blbci měla červenou skvrnu a dva omatlané prameny vlasů. Nádech, výdech... Ne, tohle snášet fakt nebudu.

Otočila sem se (ten stůl s Richardem a spol. se znovu dusil smíchy)  a spustila to, co si o něm myslím ,, To vám jako přijde vtipný, jo?"  Ale oni se smáli dál a ještě víc.

,, Tak já vám teda něco řeknu. Víc dětinský lidi sem ještě neviděla! Chováte se jako stupidní rozmazlení kreténi, kteří jsou už tak mooc zoufalí, že si vynucují pozornost takovými..." ještě sem to ani nestihla doříct a už mě něčí ruka vytáhla násilím ze židle.  ,, Cos to řekla?!"

Richard mě chytil za triko a přitáhl mě k sobě. Potichu jsem polkla a dostala strach. Začal natahovat volnou ruku směrem k mému obličeji.

,, Co se to tu děje? " vykřikla nějaká učitelka.

Oddychla sem si a podívala se na učitelku která mě díkybohu zachránila.

Neznámá učitelka se mračila na Richarda. ,, Richarde, jestli tě ještě jednou načapám jak se někomu snažíš nějakým způsobem ublížit, tak tě pošlu za ředitelem! A ten tě už šetřit nebude, to si pamatuj!"

Richard se se zlověstným výrazem obrátil a odešel zpátky ke své partě. Stačil mi ještě ale naznačit rty počkám si na tebe...

Upřímně, takhle sem se ještě žádného kluka nikdy nebála.

,, Seš v pořádku, nic ti ten parchant neudělal?" Zeptala se Brooke.

,, Jo, sem v pořádku." Snažila sem se o úsměv.

,,Dobře, ale dávejte si na něj bacha, u takovýho člověka nikdy nevíš, čeho je schopnej.. " řekla vážně.

,,Ok, to mi už došlo." 

Odnesla sem tác s jídlem a šla na WC si utřít tu omáčku z vlasů a trička.

Rozloučila sem se s Brooke, protože měla ještě jednu hodinu a já už šla domů. Konečně.

Vyšla sem ze školní budovy ven, ale v tom sem ztuha. Pár metrů ode mě stál Richard s tou jeho partou a na někoho čekali. Hned mi bylo jasné, že tou osobou sem byla pravděpodobně JÁ.

Jakmile mě uviděli, Richard mě rychle chňapl rukou za rameno že sem ani neměla možnost utéct. ,,Ále ale, koho pak to tu máme?" Zašklebil se.

Začínala sem se opravdu bát. Co mi proboha chce?

,, Co to děláš? M-musím jít domů." Vykoktala sem ze sebe.

,,Tak to máš smůlu. Musíme totiž ještě na někoho počkat... ... á, už jde kluci." Zašklebil se.

Podívala sem se za sebe a tam šel ten tajemnej kluk opět se skloněnou hlavou a s kapucí na ní. Zase se mi začali přehrávat v hlavě furt dokola dvě slova; Ashton Irwin.

Další dva kluci ho popadli a dotáhli násilím do kroužku kterej zatím stihli okolo mě udělat.

Malém mi spadl na záda když s ním trhly dopředu. Stali jsme tam a Richard se nám začal posmívat, urážet nás a podobně. Za chvíli ke mě přišel blíž a chtěl mě uhodit, ale v tom přede mě skočil Ashton a snažil se Richarda zasáhnout pěstí, ale to už se do nej pustili další dva kluci a bušili do něj tak dlouho, dokud nespadl na zem. Pak se obrátily ke mě a asi třikrát mě udeřili do břicha a jednou do tváře.

Bolelo to. Spadla sem na zem a skoulela se do klubíčka aby mě nechali na pokoji. Pak už jenom ještě párkrát kopli do Ashtona a odešli.

Po chvíli sem se zvedla a už mě břicho tak moc nebolelo. Klekla sem si k Ashtonovi abych zjistila jestli je v pořádku. Nastavila sem mu pomocnou ruku aby mohl vstát, ale místo toho aby ji příjmul se na mě podíval.

,,Seš v pořádku?" Zeptala sem se ho s třesoucím se hlasem.

,,Nech mě na pokoji! Vypadni!" Vykřikl na mě a při tom se zakuckal.
Tak tohle sem nečekala.

Podívala sem se mu do očí a viděla, jak mu teče jedna slza po tváři dolů, kde si ji utřel rukávem špinavým od hlíny.

,,Vypadni a nech mě napokoji!" Zakřičel znovu. 

Se slzami v očích sem se teda otočila a vydala se domů. Co jiného mi zbývalo.

Nový díl je tu!
Chci vám jenom poděkovat za více jak 450 reads! Sem z toho nadšená, tolik reads, hvězdiček a krásných komentů sem vážně nečekala, zvlášť když sem semka přidala teprve 4. kapitolu.. *o*

Doufám že se líbí, další kapitola by měla vyjít do konce týdne :)