Savior

Chapter 12.

,, Je to tu nádherný. "

,,To je...  Chodím sem pokaždé, když si chci vyprázdnit hlavu, zapomenout na okolní svět a na všechny problémy." řekl potichu.

Šli jsme až ke kraji střechy, kde jsme si sedli a jen tak pozorovali hvězdy a město plné světel pod nimi.

Začal foukat studený vítr, který to celé pokazil, protože jsem na sobě měla jen mikinu a začala jsem se klepat jako ratlík.

Ashton si toho asi všiml, protože si začal vysvlékat mikinu. 

,, Na, tady máš." podával mi ji.

,, Ne, děkuju, nechci ji. Není mi zima a nechci abys tu byl kvůli mě jenom v krátkém rukávu." odmítla jsem ji.

,, Malio, vem si ji. Není mi zima, zato ty se tu klepeš jako ratlík. Na." podal mi ji znovu.

Věděla jsem, že bude zbytečné mu vzdorovat, tak jsem si ji vzala a poděkovala mu.

Byli jsme na střeše nějakou dobu a povídali si už i o trochu soukromějších věcech, například o rodině, o přátelích, o minulosti i o plánech do budoucna.

,, Už bychom měli jít, aby si to stihla domů, je tu už docela tma. " řekl Ashton a zvedl se.

Šli jsme zpátky po schodech ven z budovy a byla jsem ráda, že mi Ash půjčil svou mikinu, bez ní bych asi umrzla. Foukal studený vítr a mohlo být tak jenom 5 stupňů Celsia, což bylo v tomhle ročním období neobvyklé.

****************

Procházeli jsme malou uličkou osvětlenou lampami a povídali si.

,, Richard je kretén. Nechápu, jak ti to včera mohl udělat." změnil Ashton najednou téma a podíval se na mě smutně.

,, Byla to pouze náhoda, nemyslím si, že by mi to udělal úmyslně.. Byla jsem bohužel ve špatnou dobu na špatném místě. " zpomalili jsme chůzi a šli těsně u sebe, dotýkali jsme se rameny.

Přála jsem si, aby takle chvíle trvala už navždy. Bylo mi s Ashtonem tak dobře.

,, Přísahám, že jestli se tě ještě jednou dotkne, tak mu rozbiju hubu." Cítila jsem, jak se mu napnuly svaly na pažích.

,, Ashtone..." promluvila jsem vážně.

,,Promiň, jenom nechci, aby se ti něco stalo, protože.... "

přerušil mě, měl furt napjaté svaly a zněl hodně nervózně.

Nedokončil větu, místo toho se otočil a zahleděl se mi hluboko do očí. Udělal krok dopředu, což mě přimělo ustoupit, ale jelikož za mnou byla velká stará cihlová stěna, tak jsem se o ní opřela zády a neměla jsem kam utéct.

Udělal další krok a už stál těsně přede mnou, celou tu dobu mi hleděl do očí, což mě znervózňovalo.

Zvedla jsem hlavu a podívala se mu také do očí, které byly plné nervozity a... a touhy. Měl je nádherný, taková ta směsice oříškově hnědé barvy se zelenou. Do takovýchhle očí by se dalo koukat věčnost, úplně jsem se v nich utápěla a nevěděla co říct, tak jsem radši zůstala potichu a čekala, co se bude dít dál.

Zvedl ruku, kterou mi zastrčil ofinu, která mi neposlušně padala do obličeje za ucho a nahl se ke mě blíže.

Naše oči současně tikaly z očí na rty toho druhého. Ucítila jsem na tváři jeho teplý dech.

Když se naše rty setkaly, tak to bylo jako výbuch ohňostroje.

Cítila jsem v břiše tisíce motýlků, i když se naše rty po asi dvou sekundách hnedka odtrhly.

Ashton se na mě podíval a když v mých očích neviděl žádný odpor nebo nesouhlas, tak mě znovu políbil, tentokrát už ale více vášnivěji.

Myslela jsem, že se motýlci v mém břiše zblazní, než se naše rty neodtrhly.

Ashton se kousl do rtu.

,, ....protože tě mám rád." dokončil jeho větu tichým hlasem.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv také oplatil.

Pohladil mě po vlasech a trošku ode mne odstoupil.

,, Půjdeme? Nerad bych tu umrzl." pousmál se a rozešli jsme se k silnici, která byla před námi.

Ashton mě po chvilce chytil za ruku a propletl si prsty s těmi mými. Usmála jsem se.

Po zbytku cesty jsme šli potichu, nikdo nic neříkal. Nebylo to ale takové to trapné ticho, bylo to příjemné ticho, vyhovovalo nám to oběma, jen tak kráčet ruku v ruce ke mne domů.

Když jsme po chvilce dorazili před můj dům, tak jsme se zastavili.

,,Sejdeme se zítra ve škole." usmál se na mě Ashton. O můj bože, ty jeho ďolíčky mě jednou zabijou, pomyslela jsem si.

Přikývla jsem. ,, Máme myslím pár společných hodin. " rozzářily se mi oči.

,, Dobře.  Ahoj." řekl a já jsem neochotě rozpletla naše prsty.

,,Ahoj " sebrala jsem odvahu, nahla se k němu a políbila ho na tvář.

Ashton se začervenal, otočil se a vyrazil do tmy zpět k němu domů.

S úsměvem jsem otevřela vchodové dveře a vešla do domu.

Když jsem ale vešla do kuchyně, tak jsem uslyšela pláč.

(Na obrázku je Ashton, co měl tenhle díl na sobě, pro lepší představivost ;) , tedy kromě té čepice )

Hi guys! <3
Konečně jste se dočkali; jako já.. :-D

Vážně jsem se na tuhle část příběhu těšila a snažila se první polibek Mashtona (Malia + Ashton, kdyby někdo netušil :) ) popsat co nejlépe.
Doufám, že se vám tahle kapitola líbila, dala jsem si na ní hodně práce. :))

Tuhle kapitolu věnuju @Melounfan ; thank u for everything  ;)